„Začít bychom měli každý u sebe. Možná by úplně stačilo neposuzovat člověka podle příslušnosti k etniku, ale podle něj samotného. Zvláště nositelé morálky – novináři, média, učitelé, zdravotníci, veřejně činné osoby – v tomto mají velký dluh. (…) Moje vlastní zkušenost je ale taková, že romské děti mají geny stejné jako my. Jsou každé z nich stejně pestrou mozaikou dobrých a špatných vlastností jako kdokoliv jiný. Čím se liší, to je jejich vzhled a na to navazující negativní zkušenosti. Musí být mnohem silnější než běžné české děti, pokud chtějí obstát. Po pravdě řečeno, někdy si říkám, že bychom se před nimi měli stydět. Když čtu rasistické diskuse a útoky na rodinu prvních českých paterčat, je mi z toho úplně špatně – a to nechodím po světě s tmavou kůží,“ říká svitavská lékařka a pěstounka dětí Dagmar Zezulová.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
