Vepřín na místě tábora v Letech je neocenitelný lakmusový papírek. Pravidelně
ukazuje, komu všemu přijde zotročení celých rodin jako fér trest za
nepřizpůsobivost, píše na serveru Peníze.cz Michal Kašpárek.
Kdykoliv kdekoliv nadhodíte téma „vepřín v Letech“, hrozí to průšvihem, ve
kterém se bude míchat zášť k Romům, obdiv k vládě pevné ruky, ocenění pracovních
táborů jako efektivního „řešení“ společenských problémů a neznalost historie.
Nic z toho čeští politici nemusí skrývat: v zemi, kde proticikánské žvásty
slouží k prolamování konverzačních ledů, je být nekorektní vlastně korektní.
Přesto ale anketa
Parlamentních listů na téma výkupu a likvidace vepřína rozhodí i otrlé.
Třeba už tím, že ačkoliv v ní Tomio Okamura naplnil svoji roli zlostného burana,
nejvíc chucpe nakonec byla předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné
příležitosti a národnostní menšiny a poslankyně ANO Radka Maxová. Tu zaráží, že
Romové svým zemřelým bližním nevzdali čest „jako ostatní, po skončení druhé
světové války“.
Fun fact: romský holokaust byl nejdůkladnější ze všech zdejších holokaustů.
„Z původního etnika, které se skládalo z 6500 protektorátních Romů a nejméně
3000 sudetských Sintů a Romů, se vrátilo do osvobozené vlasti
pouze 583 bývalých romských vězňů.“ Nebyl tedy pořádně, kdo by měl usilovat
o památník, protože jednotlivci, kteří přišli o celé rodiny a vrátili se do
společnosti nepřátelské před válkou i po válce, měli patrně dost jiných
starostí. Maxová to asi nemyslela zle, nejspíš jenom neví, co mluví – zarážející
ale je, že s tím může předsedat komisi pro národnostní menšiny.
CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE
