Většina Romů v České republice nedosáhne na vysokoškolské vzdělání. Jaké jsou příčiny, jak se s tím potýkají nevládní organizace i samotní Romové, a jaké jsou zkušenosti romského vysokoškoláka, to vše se dočtete v následujícím článku.
Je jeden z prvních doopravdy jarních dnů a v prosluněném atriu Českého vysokého učení technického v Praze se scházím se sympatickým mladíkem. Otevírá mi branku na čipovou kartu a díky teplému počasí se můžeme posadit na dvůr školy, kterou ročně projdou stovky mladých elektrotechniků, architektů, nebo informatiků.
Jedním z nich je i můj průvodce Filip Sivák. Nadějný student informatiky ze severočeského Jirkova, který už odmala věděl, že se chce věnovat počítačům. “Počítač jsem poprvé viděl u strejdy, pak jsem ho chtěl taky. Začal jsem hrát hry, zajímalo mě, jak to funguje, no a nakonec jsem zjistil, že když jsem ten počítačový kluk, lidi se na mě dívají trochu jinak.
” Možná i díky snaze být jiný se z Filipa stal ambiciózní a šikovný student s jasnou vizí. Už na základní škole si uvědomil, že chce být lepší než ostatní. Snad i proto, aby pokořil prvotní dojem, který si na něj lidé vytvoří jen proto, že je Rom.
