Recenze: Jak se Rytmusovi splnil „sídliskový sen“, se divák nedozví

Sídliskový sen – devadesát dlouhých minut o Rytmusově dětství a hledání romských kořenů. Vážně, nic jiného se divák z filmu nedozví. Pro fanouška slovenského rappera to asi stačí, jeho kariérní vývoj a cestu ke slávě totiž zná a film ho tak obohatí o informace z Rytmusova soukromí, které se v médiích dosud neobjevily. Uvidí fotografie a videa z dětství, poslechne si názory rapperových příbuzných, kolegů a přítelkyň. Atmosféru dojemného příběhu dokreslí Rytmusovy tematické písničky plné vzpomínek na dětství a lásky k matce.

To ale divákovi, který přišel do kina s tím, že se chce dozvědět nejen to, že je Rytmus Rom, ale i jaká byla cesta ke splnění jeho „sídliskového snu“, nestačí. O jeho hudební historii informuje lépe i Wikipedie.

Záběry působí zmateným dojmem a v mnoha případech není zřejmé, zda je scéna reálná či sehraná. U některých pasáží zase není jasné, zda je to součást dokumentu nebo rozhovor s Rytmusem již po jeho natočení.

Zajímavá je část dokumentu, kdy kamera sleduje Rytmuse, jak poprvé snímek o sobě sleduje. Divák má možnost vidět jeho reakce na videa z mládí i na výpovědi blízkých. V těchto okamžicích se úplně vytrácí dojem, že Rytmus je arogantní drsňák, jak se zdá z jeho běžného mediálního obrazu. Ukazuje se jeho citlivá stránka a pochopení vůči ostatním.

Dojemných scén je ale ve filmu až příliš, a to zejména v jeho poslední čtvrtině. Zdá se, že za touhle dojemnou scénou už musejí přijít titulky, to se ale nestane a následuje další, ještě dojemnější scéna. A tak to jde několikrát dokola. Film nakonec končí přehnaným záběrem na Rytmuse, jak se modlí u řeky Gangy v Indii, kam se se štábem vydal zjistit, jak žije tamní nejchudší kasta nedotknutelných, z níž údajně pocházejí evropští Romové. A tedy i sám Rytmus.

Celkový dojem je potom takový, že vedle přehršle dojemných scén a fotografií z dětství film zapomíná na to podstatné – ukázat, jak se z polovičního Roma ze sídliště stal uznávaný umělec.

VIDEO