Šéfredaktor Romské virtuální sítě: Vše co se objeví na internetu, se dostane i k chudým Romům

Každý, kdo se během posledních patnácti let začal zajímat o romskou
problematiku, pravděpodobně narazil na internetovou
Romskou virtuální síť (Roma Virtual Network – RVN),
která zahrnuje 33 emailových seznamů ve 20 jazycích včetně romštiny, shrnuje
online informace týkající se Romů a sdílí je s více než 10 000 odběrateli.
Česká verze zpravodajského serveru Romea.cz přináší zkrácený rozhovor s šéfredaktorem RVN Valerym
Novoselskym o jeho práci a plánech do budoucnosti. Nezkrácený rozhovor v

angličtině naleznete
zde.

Romská virtuální síť je téměř výhradně fenoménem internetu. Jaké myslíte,
že je procento Romů, kteří mají skutečně přístup k internetu nebo jsou schopni
využívat sociální sítě?

V dnešní době má díky novým technologiím přístup na internet v Evropě téměř
každý. Jestliže dříve ho měli lidé doma na svých stolních počítačích, dnes ho má
každý mladý člověk na svém mobilu. Internetové spojení v mobilu samozřejmě není
stejné jako vysokorychlostní spojení na běžném počítači či laptopu, nicméně
zůstává pravdou, že každý obyčejný člověk dnes může vidět cokoli, co se na síti objeví.
Již před několika lety jsem si uvědomil, že
zprávy týkající se Romů potřebují zviditelnit víc na Facebooku, Twitteru a
LinkedInu než v „klasických a konvenčních“ skupinách na Yahoo a Googlu. Mladá
generace Romů v současnosti je tou, která může něco změnit jak ve světě
virtuálním, tak ve světě skutečném!

Kolik myslíte, že je na světě romských novinářů? Chtějí v médiích
vytvořit společný hlas nebo se spíš starají o svou práci jakožto jednotliví
profesionálové?

Upřímně jsem se nepokoušel spočítat, kolik jich nebo nás na světě je, ale
myslím, že v celé Evropě jich mohou být stovky. Kolik romských novinářů je v
Americe či na Středním východě je otázka. V Maďarsku mají svou vlastní
organizaci, ale jinak si nevzpomínám, že bych slyšel o nějakém sdružení
profesionálních romských médií v jakékoli jiné zemi.

RVN publikuje také audio verzi svých přehledů zpráv. Využívají je rozhlasové
stanice?

Od července roku 2012 jsme již vydali více než 150 zvukových zpravodajů, je
možné si je poslechnout
na SoundCloudu, zatím jsme ale nedostali žádnou reakci
z nějaké rozhlasové stanice. Možná i proto jsme se rozhodli na konci srpna produkci těchto audio zpravodajů dočasně
pozastavit.

Tento rok končí Dekáda romské inkluze v Evropě. Jak podle vás tento projekt
dopadl?

V roce 2005 jsem byl natolik naivní a doufal jsem, že se z mnoha Romů ve
střední a jihovýchodní Evropě stanou v jejich domovských zemích obyvatelé
„střední třídy“, ale teď v roce 2015 vidím, že se to podařilo jen velmi malému
množství Romů, přičemž ve spoustě případů toho dosáhli jen díky přestěhování do
zemí západní Evropy. Pokud jde o
verbální projevy, prohlášení na papíře a akce na vysoké úrovni, všechno se jeví
jakoby bylo v pořádku, avšak pokud mluvíme o nějakých pozitivních změnách ve vnímání Romů a utváření dobré
vůle vůči těmto lidem, musím říci důrazné „NE“, vůbec to v pořádku není. A pak
je zde také problém s dotacemi určenými na začleňování Romů v rámci Evropské
unie a pružností mechanismů zaměřených na to, aby se tyto dotace dostaly do
romských komunit. Tyto mechanismy jsou chabé a celému sektoru romských
neziskových organizací i některým romským aktivistům osobně přivodily spíše
komplikace.

Nedávno jste navštívil Berlín, abyste navázal kontakt s tamními romskými a sintskými aktivisty. K těm z nás, kdo sledují romské zprávy v angličtině, se
toho z německy mluvícího světa Romů moc nedostane. S kým
jste se v Berlíně setkal a jaká je tamní situace?

Nejprve jsem Berlín navštívil v souvislosti s činností organizace
„Romano Rat“ („Romská krev“), a to hned několikrát počínaje lety 2002-2003, kdy
tam ještě žil Dr. Rajko Djuric. Tento rok jsem byl v Berlíně od 12. do 28. února
na pozvání Romského informačního centra v Berlíně s podporou Nadace Open Society.

Berlín se v posledních pěti letech stal místem pobytu pro téměř 60
000 Romů z jihovýchodní Evropy. Někteří ještě stále žijí v
ubytovnách pro žadatele o azyl.

Setkal jsem se tam s mnoha romskými i pro-romskými aktivisty, kteří se
zabývali romským uměním a kulturou, žádostmi o azyl, aktivismem za lidská práva,
imigranty z bývalé Jugoslávie, otázkami homosexuálů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů, muslimských přistěhovalců, politikou, otázkami uprchlíků, romskými
médii, romskými studiemi, divadlem a problémy romských žen. Asistoval jsme při vytváření neformální skupiny žen RomaniPhen, která je součástí sítě
Romského informačního centra a spojuje romské a sintské ženy. Potřebují ustavit
širší spojení s romskými organizacemi žen v dalších zemích a najít možnosti
financování. Seznámil jsem se tam se situací romských organizací v Německu i s
tím jakým problémům čelí tamní romští žadatelé o azyl.

V Berlíně jste se setkal také s romským umělcem jménem Sead Kazanxiu, který
pochází z Albánie, což je další část Evropy, o níž se zřídkakdy něco dozvíme v
anglicky píšících médiích. Jaké to setkání bylo?

Talentovaný Rom z Albánie ve svých dílech kombinuje styl grafiky a zátiší, malířství s instalacemi,
přírodu a osobnosti, modernismus a symbolismus. Šikovně přitom do svých děl
zapojuje romská témata a vytváří styl, který bych nazval „Romským
modernismem“.

Nepotkali jsme se poprvé. Poznali jsme se již na začátku dubna 2012 na
výstavě jeho obrazů na Středoevropské univerzitě v Budapešti (Central European
University, CEU). Výstava byla věnována oslavám Mezinárodního dne Romů a celý týden od 2. do 8. dubna 2012 byl plný různých akcí organizovaných a
vedených romskými studenty Středoevropské univerzity, romskými aktivisty a
zaměstnanci romských organizací.

Součástí kultury mladých Romů je také užití současných forem umění, jako je
například hip hop. Co si o tomto vývoji myslíte?

Romská hudba dnes znamená víc než jen zručnou hru na housle. Od počátku 90.
let vytvářejí mladí lidé v městských romských komunitách po celé Evropě novou
nonkonformní identitu, která čerpá z kultury amerického hip hopu a rapu.
Mezi komunitami Romů a Afro-Američanů existuje mnoho podobností, z nichž některé
jsou pozitivní (neutuchající romské hnutí za občanská práva, které čerpá z
příkladu Afro-Američanů) a jiná negativní (historie státem podporovaného
vyloučení, útlaku a opomíjení). Na YouTube dnes snadno najdeme doma vyrobené
videoklipy nadějných romských umělců. Jejich přitažlivost pramení z rebelství a provokace, stejně jako
z hněvu a odcizení, které jsou podobné tomu, jež
nalezneme také u zakladatelů hip hopu. Vývoj romského hip hopu vnímám jako
proces zdravé kultury, neboť romská hudba do sebe po celá staletí vždy
vstřebávala to nejlepší z ostatních kultur.

Hnutí mladých Romů v Evropě se v současné době jeví jako poměrně silné. Angažoval jste se v
mládí v něčem podobném?

Popravdě řečeno, když jsem se začal věnovat mediálním aktivitám v souvislosti s
Romy, bylo mi již 29 let. Jako mediální aktivista jsem podporoval činnost Fóra mladých evropských Romů (FERYP)
a později síť TernYpe. Činnost Romské virtuální sítě na podporu mladých Romů (obzvláště
studentů) se v posledních pěti letech stala poměrně dobře viditelnou a přinesla
pozitivní výsledky. S romskou mládeží jsem se setkal i prostřednictvím programu
Romská diplomacie, který se konal v letech 2005 – 2006 a zaměřoval se na
vzdělávání romských vysokoškoláků. Měl jsem také čest zúčastnit se prvního letního tábora
Roma Pride „Barvalipe“, který se konal v Budapešti v srpnu 2011.

Nedávno jste navštívil také Romy v Argentině. Jaká je tam situace?

Romská komunita v Argentině má své kořeny ve střední a východní Evropě a s
evropskými Romy má silné pouto skrze evangelické hnutí (kostely „Filadelfia“ ve
Španělsku a mise „Světlo a život“ ve Francii) a je velmi početná (300 000 lidí,
což je 0,7% celkové populace). Velmi dobře známý je například romský aktivista Jorge Bernal, který
je prezidentem Asociace romské kulturní identity v Argentině (AICRA).

Spojenectví mezi RVN a AICRA začalo už na podzim roku 2000 a je velmi dobré.
Letos v březnu jsem se setkal jednak s Jorgem Bernalem, ale i s dalšími lidmi
angažovanými v boji proti diskriminaci, pracujícími v rámci obcí, v organizacích
židovských komunit, ale i s romskými evangelíky a romskými Svědky Jehovovými.
Zkušenosti, které jsem získal v Argentině, mi pomohli cítit se, jako
představitel evropských Romů v Argentině. Argentinští Romové přispěli i do
zprávy o situaci lidských práv Romů po celém světě, kterou dne 15. června 2015
odevzdal ve švýcarské Ženevě zvláštní zpravodaj OSN pro otázky minorit Radě pro
lidská práva při OSN.

Vraťme se na závěr k médiím a internetu. Jak si představujete budoucnost Romské virtuální sítě?

Plánujeme pořádat internetové diskuse
a rozhovory na témata týkající se evropských Romů, každý týden jedno nové téma.
Ve spolupráci s
romskými médii chceme každý měsíc dělat rozhovory s důležitými politiky, které
povedou romští reportéři.

Příští rok také plánujeme vytvořit především ve spolupráci s mladými Romy kanál s romským televizním zpravodajstvím na
YouTube.com.
Chceme posílit naší spolupráci s romskými mediálními organizacemi, tak abychom
se stali významnými
hráči občanské společnosti jak na úrovni EU tak i na úrovni celosvětové. Dobrou
spolupráci máme navázanou třeba v České republice nebo v Turecku.

RVN se také zapojí do budování Evropského romského
institutu tím, že bude informovat občanskou společnost o potřebnosti takové
instituce, která by se postavila anticiganismu vzdělávací „měkkou diplomacií“.
Určitě chceme udržovat romštinu jakožto
jeden z našich hlavních jazyků pro zpravodajství a poskytovat neustálou online podporu
pro jazykové projekty zaměřené na posílení studia a užití romského jazyka.

Příští rok se chceme zaměřit na aktivní spolupráci Romů – nikoli pouze na
analýzy a komentáře situace, ale na činnosti ke zlepšování situace ohledně
vzdělávání, zaměstnání, zdraví a bydlení. Chystáme se poskytnout prostor mladým
vzdělaným Romům, kteří jsou připraveni přijmout v této oblasti odpovědnost, a
současně zaujmout neromskou populaci.
Začlenění Romů vyžaduje zapojení neromského obyvatelstva, což zase vyžaduje
znalosti a využití moderních nástrojů pro přenos těchto znalostí.