Server Galerie-ne.cz
přinesl portrét boxera Stanislava Tišera. Přinášíme ukázku z článku:
„Levá, pravá, hák, hák!“ diriguje kluky, ze kterých pot jenom stříká,
legendární boxer Stanislav Tišer. Přestože je muší váha, k věcem se vždycky uměl
postavit zpříma. Místo kariéry v politice a podnikání vybudoval žižkovský klub,
kde neexistují rasové ani sociální rozdíly.
Boxerna v suterénu bývalé zvláštní školy v Cimburkově ulici na pražském Žižkově
je rozhodně jedním z těch míst, kde se zastavil čas. Po oprýskaných zdech se
místy rozlézá plíseň, těžký zpocený vzduch neodsává žádná moderní klimatizace, a
když ze sebe jdete smýt pot, sprcha vám možná zůstane v ruce. Přesto je tu skoro
pořád plno. Díky Stanislavu Tišerovi je to místo, jehož atmosféra vtáhne a ke
sportu přivede i ta největší dřeva. Protože tady prostě dostanou předsudky k. o.
„Když mi bylo čtyřiatřicet, ukončil jsem profesionální kariéru a přestal jsem
trénovat. Byl to jediný rok bez boxu v mém životě. Během něj jsem zjistil, jak
moc mi to chybí,“ vrací se Stanislav Tišer do roku 1994, kdy si začal plnit svůj
sen. Syn romského muzikanta původem z Plzně k tvrdému sportu sám přičuchl už v
patnácti letech, když se s pověstí rváče dostal poprvé do ringu.
„Už ve dvanácti letech jsem se ve škole pral. I když si na mě dovolovali
starší kluci, tak jsem je zbil. Ve škole jsme měli dvě party, já jedné z nich
šéfoval a říkal si: Proč se nezdokonalit ještě víc? Začal jsem boxovat a už na
mě neměl vůbec nikdo,“ vzpomíná na svoje začátky.
Sám brzy zjistil, že box a rvačka jsou něco jiného. Jeho sportovní kariéra
šla od prvního zápasu, ke kterému nastoupil měsíc po tréninku a suverénně jej
vyhrál, strmě nahoru, vstříc několika titulům mistra republiky. „V roce 1982
jsem už reprezentoval naši vlast. Jezdil jsem na mezinárodní turnaje a společně
s Janem Frankem jsme se chystali na olympiádu v Los Angeles. Tři měsíce jsme
makali na soustředění, nepustili nás ani na víkend domů,“ vzpomíná na svoji
největší sportovní šanci Tišer.
Jenže byl rok 1984 a východní blok vyhlásil olympiádě bojkot. „Jediní Rumuni
řekli, že na něj kašlou a pojedou. Československo váhalo. Asi teprve čtrnáct dní
tři neděle před olympiádou nám oznámili, že se k bojkotu přidáváme. Takže jsme
nejeli nikam,“ vzpomíná slavný boxer.
Stanislav Tišer (5. 10. 1957)
narodil v Plzni v rodině romského muzikanta. Od patnácti let se věnuje boxu.
Většinu závodní kariéry strávil v barvách legendárních Uhelných skladů Praha pod
vedením olympijského vítěze Julia Tormy.
Ve váze do 54 kilogramů se rychle prosadil do československé boxerské špičky.
Závodně boxoval 25 let, Československo reprezentoval 22 krát. Je sedminásobný
mistr republiky.
Trénování se věnuje od roku 1995, s malou přestávkou, kdy měl tělocvičnu v
Libni, je na Žižkově.
Stanislavu Tišerovi byla v roce 2000 udělena Olympijským výborem České republiky
prestižní cena Fair play, především za dlouholetou práci s mládeží.
