romea - logo
23. července 2019 (úterý)
svátek má Libor
Loading
rozšířené vyhledávaní

Vzpěrač František Polák a jeho sen o olympijských kruzích

23.12.2018 9:00
František Polák (FOTO: Antonín Jelínek)
František Polák (FOTO: Antonín Jelínek)

Pochází z chudého romského ghetta na Slovensku, poslední rok žije v dětském domově v Havířově a úspěšně reprezentuje Česko ve vzpírání. „Kromě nejbližší olympiády v Tokiu bych se chtěl dostat i na tu další do Paříže a jednou se porovnat se světovou špičkou,“ říká vzpěrač František Polák (17).

František je mnohonásobným mistrem České republiky, dvakrát byl stříbrný v Evropě. „V patnácti jsem zvedl 100 kg – tehdy dvojnásobek své váhy,“ vzpomíná na úspěch, kterého dosáhl jako první z žáků vůbec. Za soutěžemi procestoval kus světa, navštívil už třeba Thajsko, Izrael, Itálii, Maďarsko, Albánii, Švédsko, Norsko, Rakousko nebo Německo.

Letošní rok mu přinesl úspěch zatím největší – vyhrál bronzovou medaili na olympiádě mládeže v argentinském Buenos Aires. Při své tělesné váze 56 kg zvedl 104 kg trhem a 129 kg nadhozem, čímž se zároveň postaral o nový český rekord.

KKdo by si ale pomyslel, že o vzpírání snil odjakživa, ten by se spletl. František nejprve začínal s fotbalem. Když mu bylo devět, svěřil se mu spoluhráč v týmu, že chce s kopanou skončit a zkusit raději vzpírání. Nechal se kamarádem inspirovat a pověsil kopačky na hřebík. „V deseti jsem začal pravidelně dřít a makat,“ přibližuje své úplné začátky, se kterými mu tehdy vydatně pomáhal trenér. O tři roky později se pak vydal na svou první zahraniční cestu jako reprezentant České republiky. Respekt k jeho výkonům již tehdy měli vedle vrstevníků i starší závodníci.

„Kromě nejbližších olympijských her v roce 2020 v Tokiu bych se chtěl o čtyři roky později dostat i na hry do Paříže a třeba se i na dalších olympiádách jednou porovnat se světovou vzpěračskou špičkou,“ říká dnes.

Život vzpěrače

V havířovském dětském domově je i Františkova mladší sestra. Ostatních šest sourozenců žije s matkou ve Velké Británii, otec na Slovensku. Ani s jedním z rodičů se mladý talent rozhodl neodcestovat, a to právě kvůli vzpírání. /p>

„V domově bych chtěl zůstat i po svých osmnáctých narozeninách, na dobrovolném pobytu,“ prozrazuje svoje plány. K nim patří i dokončení tříletého oboru kuchař/číšník v Karviné, kde je zatím v prvním ročníku, a následné studium dvouleté nástavby s maturitou.

Nejvíce ho to ale stejně táhne ke sportu. „Pro mě je největší motivací to, že mě vzpírání jednoduše baví,“ říká. Navíc díky své neúnavné snaze výkony stále zlepšuje, a když vidí, jak jsou na něj spolužáci ve škole, ale i děti z domova a vychovatelé hrdí, žene ho to ještě dál. V neposlední řadě je ale pro Františka hnacím motorem jeho vlastní příběh z doby „před děcákem“. Ghetto, chudoba a nefunkční rodina – osm dětí a táta, který rodině s ničím nepomáhá.

„Celou dobu žili v nefuknční rodině, u babičky nebo u pěstounů. A najednou, s příchodem do dětského domova, musí kompletně změnit svůj život. Musí dodržovat pravidla, mají okolo sebe nové lidi a mají jiný komfort, než na který byli dříve zvyklí,“ přibližuje přechod do dětského domova u dětí ve věku Františkových vrstevníků ředitelka toho havířovského, Ladislava Hilbertová. 

PPro domov bylo zpočátku složité se Frantovým vzpěračským snům přizpůsobit, dnes však jeho program plný tréninků a závodů funguje. Klub v Horní Suché i trenér s vedením domova úzce spolupracují. „Nikdy jsem ho neslyšela před dětmi machrovat nebo říkat ‚podívej se na to, kdo já jsem, já se s tebou nebudu bavit‘, naopak, je kamarádský a když se mu něco nepovede, přemýšlí nad tím a umí uznat chybu,“ popisuje Hilbertová s tím, že domov Frantu v jeho cílech podporuje. Sám je svým kamarádům inspirací a vzorem.

„Trénuju dvě až dvě a půl hodiny denně. Je to individuální a nebo v týmu s ostatními, kteří zase dělají něco jiného. Když tam trenér není, tak přihlížím a dávám pozor. Vzpírání je taky hlavně o hlavě, to je základ,“ přibližuje František. Tréninky probíhají odpoledne, a když zrovna netrénuje, rád si odpočine nebo zajde na něco dobrého k jídlu. Zkouší hrát na piano a na kytaru a rád svůj čas tráví i se svojí přítelkyní, se kterou se potkal právě v domově.

Jak dlouho vydržíš

Silným motivem Františkova přístupu ke sportu je duchovní víra. Blízko k ní má už od základní školy, během které navštěvoval kroužek náboženství. „Když zvedám činku, věřím tomu, že je Bůh u mě a že mě podporuje,“ svěřuje se František. Do kostela dříve chodil s maminkou, dnes už to je od jeho poslední návštěvy zhruba rok. „V Bibli se ale říká, že to není zas tak důležité, pokud se nezapomínáš pomodlit doma,“ říká.  /p>

Blízko má i ke svému romskému původu. Romštině rozumí, protože ji vedle češtiny slýchával doma. „Vnímám to tak, že romství mi určitě přidává na mém talentu a nikdy v životě mě nenapadlo, že bych Romem být nechtěl. Jsem na to hrdý,“ přibližuje František.

A jak kromě olympijských plánů vidí svoji budoucnost? „Vzpírání není o tom, jak dlouho budeš chodit, ale jak dlouho vydržíš. Průměrný vzpěrač vydrží i dvacet let. A ti, co jsou talenti, vydrží i 30, někdy až 35 let,“ vysvětluje. A jak jedním dechem dodává – se svým trenérem Emilem Brzóskem udělají pro své sny o medailích pod olympijskými kruhy maximum.

Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi. Více na www.romanovodi.cz.

Přečteno: 749x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Sport, Romano voďi, Romano voďi 2018, RV 12/2018



HLAVNÍ ZPRÁVY

(FOTO: Jarmila Vaňová)

Naděje pro Luník IX: Síla na změnu přichází ze samotného ghetta (2.část)

18.7.2019 14:19
„Jako novinářka jsem na sídliště chodila často a dlouhé roky. Znala jsem se s obyvateli, poslanci, starosty. Lidé mě zdravili a nikdy jsem neměla problém s tím, aby se mi na kameru vyjádřili. Opravdové poznání však přišlo až po tom, co jsem na Luníku začala pracovat jako terénní sociální pracovnice,“ přibližuje v předchozím čísle v prvním díle unikátní sondy do nitra a kontextů nejznámějšího slovenského ghetta Jarmila Vaňová.
 celý článek

Komunitní den na Chanovském sídlišti. Foto: Adam Komenda

IPSI: Poskytne stát dotaci na čunkodomky v Chanově? Most v to marně doufá

18.7.2019 12:37
Napsali jsme řediteli odboru politiky bydleníMinisterstvo pro místní rozvoj (MMR), co je pravdy na tom, že na stavbu kontejnerových domů po vzoru akce Jiřího Čunka s vystěhováním Romů na skládku Poschlá za Vsetínem (nazývaných čunkodomy, čuknoboxy nebo čuknobuňky) bude město Most v Chanově "čerpat státní dotaci z programu ministerstva pro místní rozvoj".
 celý článek

Památník v Letech u Písku v roce 2004 (FOTO: Archiv Romea.cz)

Odborná soutěž k podobě památníku v Letech bude vyhlášena v září. Výsledky by měly být na jaře

18.7.2019 10:52
Muzeum romské kultury ve spolupráci s firmou ONplan ukončilo tříměsíční konzultační fázi přípravy mezinárodní dvoufázové krajinářsko-architektonické soutěže „Lety u Písku, Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách“.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo