Podle amerického historika Rudolpha Rummela je nacistický vůdce Adolf
Hitler s téměř 21 miliony obětí na třetím místě v žebříčků největších
masových vrahů 20. století. Předstihli jej dva komunističtí diktátoři,
sovětský Josif Stalin, jenž má dle Rummela za 24 let vlády (1929-1953)
na svědomí 42,7 milionu obětí, a čínský Mao Ce-tung, za jehož
třiapadesátiletého panování (1923-1976) zahynulo 37,8 milionu lidí.
Hitler, který se narodil před 125 lety, 20. dubna 1889, ale vládl jen
12 let (1933-1945) a do statistik se nepočítá asi 30 milionů mrtvých na
evropských bojištích druhé světové války. Podle německého historika
Sebastiana Haffnera způsobil tento fanatik s knírkem nejvíce
různorodých změn po celém světě v relativně krátkém čase od časů
panování Alexandra Velikého ve čtvrtém století před naším letopočtem.
Jak
se stal tento nedostudovaný syn státního úředníka manipulátorem davů,
jenž rozpoutal největší světovou válku a způsobil smrt milionů lidí?
Podle historiků propadla jeho charismatu zdatného rétora a jeho idejím
o budování nového národního společenství i značná část jednoho z
nejcivilizovanějších národů. Jeho cestu k moci usnadnily také výsledky
první světové války, z níž vyšlo Německo materiálně i psychicky
poníženo, a velká hospodářská krize.
V zemi zdecimované válkou
zvolil rodák z rakouského Braunau na Innu jednoduchou metodu: pomocí
zdánlivě otcovské péče přesvědčit občany, aby se vzdali své svobodné
vůle ve prospěch sociálních výhod. Mentalitu nižších vrstev poznal
dokonale, když se ještě před první světovou válkou všelijak protloukal
bez prostředků a bez rodiny (matka zemřela čtyři roky po otci, když
bylo Hitlerovi 18 let). Reálné gymnázium nedokončil kvůli přihlášce na
Akademii výtvarných umění, kam ho ale nevzali, a tak se živil jako
dělník na stavbách a prodával své kresby.
V roce 1919 vstoupil
Hitler jako třicetiletý do Strany práce. Ta se o rok později
přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa
(NSDAP) a Hitler se stal jejím předsedou. Po neúspěšném pokusu o puč v
listopadu 1923 byla strana zakázána a Hitler skončil ve vězení, kde si
z pětiletého trestu odpykal jen rok a kde sepsal Mein Kampf (Můj boj).
Již z této knihy, v níž formuloval program NSDAP, bylo možné vyčíst
zrůdnost nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším
vůdcem a nadřazenost jedné rasy, oprávněné podrobit si a likvidovat
rasy ostatní. Jako další cíle vytyčil Hitler životní prostor a
světovládu německého národa.
V roce 1925 obnovil Hitler NSDAP,
která zahájila hon na voliče líbivými hesly o sjednocení velkého národa
a vymazání sociálních rozdílů, a která označila jako největšího
vnitřního nepřítele a škůdce menšiny, především Židy. Zatímco v roce
1928 získala v parlamentních volbách jen asi dvě procenta hlasů, v září
1930 (po vypuknutí velké hospodářské krize) to bylo zhruba devětkrát
tolik a v červenci 1932 se s necelými 38 procenty hlasů stala
nejsilnější v parlamentu. Říšským kancléřem byl Hitler jmenován 30.
ledna 1933, a to i díky konzervativcům, kteří věřili, že mu "vytvořili
pouze určitý rámec" a že ho tím "zkrotili".
Opak byl pravdou.
Nepohodlné lidi ve straně zlikvidoval Hitler během "noci dlouhých nožů"
(červen 1934) a jeho ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels
zahájil fanatizování davů nacistickou ideologií. V září 1935 vyhlásil
Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku zákony, na jejichž základě pod
záminkou ochrany "německé cti a krve" likvidoval každého, kdo nemohl
prokázat "árijský původ". Týkaly se zejména Židů, evropských Romů a
politických odpůrců.
Své velmocenské ambice začal Hitler
realizovat připojením Sárska (1935), Rakouska (1938) a českého
pohraničí (1938) k Německu a následně zřízením protektorátu Čechy a
Morava (1939). Přepadením Polska v září 1939 zahájil druhou světovou
válku, která se stala nejkrvavějším konfliktem v dějinách lidstva.
Odhady obětí se pohybují od 35 do 60 milionů.
Jedním z
nejtemnějších období jeho vlády byl holokaust, systematické
vyvražďování Židů. "Konečné řešení židovské otázky" probíhalo od
přepadení SSSR 22. června 1941, koordinace holokaustu pak byla ujasněna
na známé poradě v berlínské vile Wannsee 20. ledna 1942. Nacisté a
jejich pomahači zavraždili za necelé čtyři roky (od léta 1941 do konce
války v květnu 1945) na šest milionů Židů, tedy asi dvě třetiny Židů v
Evropě.
Na Hitlera bylo spácháno několik atentátů, žádný z nich
ale nebyl úspěšný. K nejznámějším patří operace Valkýra, již vedl
plukovník Claus Schenk von Stauffenberg a jež měla Hitlera zabít v
červenci 1944 v Rastenburgu časovanou bombou. Jako první se Hitlera
pokusil zastřelit již v listopadu 1938 v Mnichově švýcarský student
teologie Maurice Bavaud.
Nacistického vůdce se svět zbavil až
30. dubna 1945, když spáchal sebevraždu v berlínském bunkru. Učinil tak
společně se svou čerstvou novomanželkou Evou Braunovou. Jejich těla
byla na Hitlerův příkaz vynesena před bunkr, polita benzínem a spálena.
