Masový odchod etnických Turků z Bulharska v roce 1989 nebyl dobrovolnou repatriací, ale etnickou čistkou. Vyplývá to z historických dokumentů nejvyššího bulharského komunistického vedení, které byly dnes umístěny na sofijském archivním serveru. Odchod 340.000 příslušníků turecké menšiny z Bulharska dobová propaganda označovala za jejich svobodné rozhodnutí.
Mezi publikovanými dokumenty je zápis ze schůze komunistického politbyra ze 7. června 1989, na němž nejvyšší stranický šéf Todor Živkov prohlásil, že úřady registrují silný příliv tureckých žádostí o emigraci. "Je to žádoucí a potřebné," komentoval situaci Živkov. "Pokud ze země nedostaneme 200.000 až 300.000 těchto lidí, Bulharsko do 15 let přestane existovat. Stane se druhým Kyprem," dodal stranický šéf s odkazem na osud středomořského ostrova, který se po turecké intervenci z roku 1974 rozdělil na dvě části.
Bulharsko koncem května 1989 otevřelo hranice se sousedním Tureckem, aby umožnilo odchod etnických Turků, kteří tvořili asi desetinu bulharského obyvatelstva. Turecko bylo jako člen NATO považováno za nepřítele a příslušníci tureckého etnika za "pátou kolonu". Bulharští Turci uspořádali v roce 1989 několik demonstrací za návrat jejich původních jmen, která byla násilně pobulharštěna v letech 1984-85.
"Vydali jsme instrukce ministerstvu vnitra, aby rychle a silou deportovalo extremisty přes Rakousko, aby masivně deportovalo fanatiky, kteří jsou v centru těchto akcí," řekl na schůzi Živkov. Bulharská komunistická strana se k tomuto kroku uchylovala i přesto, že si byla vědoma nebezpečí nedostatku pracovních sil v zemědělství, stavebnictví a průmyslu. V opuštěných příbytcích prodaných za nízké ceny se měli usídlit etničtí Bulhaři.
Násilná repatriace tehdy vyvolala protesty v zahraničí a nepodporovala ji ani Moskva, kterou už tehdy ovládala perestrojka prezidenta Michaila Gorbačova. Akce přispěla k Živkovově pádu, k němuž došlo v listopadu 1989 po 35 letech vládnutí.
