Komisař Rady Evropy pro lidská práva kritizuje Norsko kvůli odebírání dětí Romům
Polovina dětí norských Romů z Osla je v pěstounské péči, případně jim úřední
odebrání z rodin hrozí. Ve
své aktuální zprávě o Norsku to uvádí komisař Rady Evropy pro lidská práva
Nils Muižnieks. Portál The Local dnes napsal, že dokument je vůči Oslu značně
kritický. Norská vláda údaje nepotvrdila, ani nevyvrátila.
Podle zprávy, která je založena na Muižnieksově lednové návštěvě této
skandinávské země, je odhadem přes 60 dětí norských Romů z Osla v pěstounské
péči a dalším 60 dětem odebrání hrozí. To je polovina dětí z domácí romské
populace v metropoli, do které nejsou započítány rodiny romských přistěhovalců.
"Podle komisařových prostředníků se mnoho nastávajících romských matek vyhýbá
norským porodnicím ze strachu, že jim novorozence sociální služba bezprostředně
po porodu odejme," uvádí zpráva. Dokument rovněž vyjadřuje vážné obavy z
neobyčejně častých případů, kdy úřady Romům děti odebírají.
„Velká většina matek z rodin, které znám, rodí v porodnici, ale mnoho z nich má strach ze všech veřejných služeb pro děti – včetně jeslí, školek a škol,“ řekl pro server Romea.cz Balder Hasvoll, poradce pro romskou menšinu města Oslo
"Stává se, že učitelé si špatně vyloží něco, o čem se děti baví, nerozumí
tomu, jak to v romské kultuře chodí – a místo snahy o vysvětlení hned začnou
jednat se sociálním úřadem. Zabýval jsem se třeba případem, kdy učitelka
zaslechla od dětí něco o domlouvání sňatků, zavolala sociálku a dosáhla toho, že
děti byly na několik týdnů rodině odebrány. Nakonec se ukázalo, že o žádné
domlouvání sňatků nešlo, že to byla jen dětská fantazie, prostě si děti mezi
sebou něco povídaly. Do rodiny se pak vrátily a jediné, co z toho měly, byl
obrovský stres z odloučení od rodičů,“ uvedl již dříve pro server Romea.cz
romský mediátor Robert Lorentsen, který pracuje pro norské hlavní město Oslo.
Jak uvedl Hasvoll, Norsko se kritice z Rady Evropy v médiích někdy brání tím, že se snaží, aby si romské děti v pěstounské péči udržely svou mateřštinu a kontakt s rodnou kulturou a identitou. „Podle mých zkušeností to je nesmysl. Barnavernet (odbor sociálně-právní ochrany dětí a mládeže, pozn.redakce) se o to snaží jen velmi málo. Ty děti nemají skoro vůbec možnost mluvit romsky a svojí biologickou rodinu, pokud vůbec, vidí jen zřídka. Případ Michalíkových je velmi typický – matka a příbuzní mají možnost vidět kluky velmi málo, během setkání jsou pod dozorem a mluvit se musí pouze norsky,“ přibližuje.
"Ministerstvo pro děti, rovnost a sociální začleňování nemá žádný přístup ke
statistikám o etnickém původu dětí, proto nemůže údaje ve zprávě komentovat,"
citoval portál The Local reakci norského ministerstva.
To zároveň uvedlo, že z více než 53.000 dětí, se kterými je sociální služba
Barnevernet v kontaktu, bylo jen zhruba 9000 odebráno do pěstounské péče.
"Naše zákony považují za nejdůležitější rodinné vztahy a kontinuitu dětské
výchovy, zároveň ale také právo dětí na péči a ochranu před všemi formami
fyzického i psychického násilí, zneužívání či zanedbávání," dodalo ministerstvo.
Kromě Romů, kteří ve Skandinávii žijí od 16. století, takzvaných „Tatere“ –
travelerů, jejichž počet se odhaduje do 10 000, žije v Norsku skupina „původních“,
norských Romů a komunita přistěhovalců z Balkánu, především z Rumunska,
Bulharska a bývalé Jugoslávie. Původní skupina jsou olašští Romové, kteří v
Norsku žijí téměř 150 let – hovoří se zhruba o pěti až sedmi stovkách lidí.
Přistěhovalců je více, odhadem do dvou tisíců. Do země začali přijíždět zhruba
před osmi lety.
Romové byli v Norsku jako jedna z pěti národnostních menšin uznáni až v roce
1999. V roce 2008 bylo oficiálně uznáno označení Romové – namísto dřívějšího „Cikáni“.
Dnes je část norských Romů takzvaně integrovaná, další se potýkají s nemalými
problémy.
Norská sociální služba v poslední době čelí rozsáhlé zahraniční kritice za
to, že údajně bez náležitých důkazů odebírá děti cizinců. To je i případ českých
bratrů Michalákových, který v České republice přitahuje velkou mediální
pozornost. Českým rodičům úřady bratry odebraly v květnu 2011 pro podezření na
násilí a zanedbávání. Rozhodnutí sociální služby potvrdil soud, policie ale
případ odložila a žádné obvinění nepadlo. Chlapci nyní vyrůstají odděleně ve
dvou pěstounských rodinách.
