Přeživší po Breivikově střelbě sdělují své hrůzné svědectví. Zároveň prokazují i neobyčejný smysl pro humor

Soudnímu procesu s norským atentátníkem Andersem Behringem Breivikem dominují
v posledních dnech výpovědi mladých lidí, které pravicový extremista zranil loni
v létě při masakru na táboře mládežnického křídla Strany práce na ostrově Utöya.
Soudní senát již vyslechl množství hrůzných vyprávění o tom, jak přeživší před
Breivikem zoufale prchali, jak s několika střelnými ranami čekali na pomoc i jak
viděli umírat své kamarády. Mnozí ze svědků ale také ukazují neobyčejný smysl
pro humor a nejednou dokážou soudní síň rozesmát.

Breivik loni 22. července zabil při pumovém atentátu na vládní budovy v Oslu
a při střelbě na přilehlém ostrově Utöya celkem 77 lidí. Osmnáctiletý Viljar
Hanssen, pocházející z norského arktického souostroví Špicberky, přežil čtyři
střelné rány, do hlavy, levého ramene, levé ruky a pravého podpaží. Pět dní
strávil v nemocnici v kómatu a musel podstoupit množství operací. Na levé ruce
mu lékaři amputovali několik prstů a na jedno oko oslepl. "Je to praktické,
protože třeba támhle nevidím," prohlásil Hanssen v úterý před soudem a ukázal s
úsměvem na vraha. Převážně posmutnělí a napjatí účastníci jednání se s úlevou
zasmáli.

Hanssen také vypověděl, jak se snažil zůstat při vědomí, když s těžkými
zraněními čekal na příjezd člunu, jenž ho později odvezl do bezpečí. "Viděl jsem
ve špatných amerických filmech, že je důležité zhluboka dýchat a držet se v
bdělém stavu, tak jsem si začal pro sebe povídat. Blábolil jsem o všem možném a
pak mne napadla jedna námořnická píseň," řekl. Námořnickou odrhovačku pak prý
hulákal tak hlasitě, že jeho kamarádi, kteří se skrývali pod skalním převisem na
mořském břehu před Breivikem společně s ním, ho museli okřiknout, aby se ztišil.

Nejhorší ale pro Hanssena bylo, že nevěděl, co se stalo s jeho mladším
bratrem. "Pokoušel jsem se na to nemyslet a zaměřit se na věci, které jsem míval
rád. Myslel jsem na holky, na to, jak se vrátím na Špicberky, budu jezdit na
sněžném skútru, bavit se s kamarády. O tom, že bych mohl umřít, jsem ani chvilku
neuvažoval," zdůraznil mladík, jehož čtrnáctiletému bratrovi se podařilo z Utöyi
uplavat bez újmy na zdraví.

Také devatenáctiletý Tarjei Jensen Bech ve středu vzpomínal, jak se ho jedna
z kamarádek snažila udržet při vědomí, když po zásahu Breivikovou kulkou do nohy
spadl z asi desetimetrového srázu. "Pětkrát se mě zeptala, jak se jmenuje moje
kočka," řekl Bech a prozradil i jméno svého domácího mazlíčka – Klumpen
(Nekňuba). Podle norského tisku to pobavilo nejen přítomné v publiku, ale
dokonce i Breivika.

Toho Bech před soudem přirovnal k lordu Voldemortovi, zlosynovi z románů o
čarodějnickém učni Harrym Potterovi. "V jednu chvíli je Breivik tak blízko, že
slyšíme jeho kroky. A pak už slyšíme i jeho dech. Je velmi vzrušený. Jako by
sípal. Vzpomněl jsem si na Voldemorta z Harryho Pottera," konstatoval Bech.

Bech, který pochází z nejsevernější norské provincie Finnmark a je sámského
(laponského) původu, se ve středu u soudu objevil v sámském kroji. Upozornil tím
na nesmysl, který již dříve zazněl z Breivikových úst. Atentátník při své
obhajobě před soudem v prvním týdnu jednání hájil své činy tím, že "chránil
původní obyvatele Norska". Bech na to vzápětí na twitteru reagoval vtipnou
poznámkou: "Breivik tvrdí, že brání původní obyvatele Norska. Netušil jsem, že
Breivik je také Sám (Laponec)."

Breivik se ke svým činům již dříve přiznal, vinu ale popírá, protože útoky
prý spáchal v sebeobraně, aby uchránil svou zemi před multikulturalismem a
muslimským přistěhovalectvím.

Bech musel podstoupit sedm operací zraněné nohy. "Pořád kulhám a ještě dva
zákroky mě čekají. S oblibou říkám, že jsem podstoupil víc operací než Michael
Jackson," zažertoval před soudem Bech a soudní síní se opět rozlehl tlumený
smích.