Připomínka holocaustu: Mladí Izraelci si nechávají tetovat čísla předků přeživších holokaust

Někteří mladí lidé v Izraeli si na předloktí nechávají vytetovat čísla, která
jejich předkům v koncentračních táborech na stejné místo umístili nacisté.
Připomínají si tak holokaust, během kterého zahynuly miliony Židů. Narážejí
přitom někdy na značné nepochopení svých spoluobčanů. Informoval o tom deník The
New York Times.

„Celá moje generace o holokaustu nic neví," řekla listu jednadvacetiletá Eli
Sagirová, která si na předloktí nechala vytetovat číslo 157622, které její
dědeček Yosef Diamant dostal v Osvětimi. „Mluvíte s lidmi a zjišťujete, že to
považují za něco, jako byl exodus z Egypta, něco, co stalo už hodně dávno.
Rozhodla jsme se, že to své generaci připomenu. Chci jim vyprávět příběh mého
dědečka a příběh holokaustu," dodala.

List The New York Times připomíná, že počet lidí, kteří prošli holokaustem a
přežili, v Izraeli v posledních letech výrazně klesl. Zatímco před deseti lety v
zemi žilo 400.000 takových lidí, nyní je jich o polovinu méně. Instituce i
jednotlivci v Izraeli se tak potýkají s tím, jak si tragédii připomínat poté, co
to již nemohou dělat její přímí účastníci.

Studenti nyní běžně jezdí na exkurze do někdejších táborů smrti. Památník
holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě i další muzea se pak snaží vytvářet
přístupnější expozice stavějící na zvláštních efektech a individuálních
příbězích. Vyvolávají tím ale diskuze, zda tak netrivializují dlouholeté
poselství o úloze samostatného židovského státu při prevenci genocidy v
budoucnosti či univerzální poselství o rasismu a toleranci.

„Přesouváme se od živé paměti k paměti historické," uvedl historik Michael
Berenbaum z Americké židovské univerzity v Los Angeles. "Mění se to a (tetování)
představují bezostyšný a konfrontační způsob vyrovnání s touto změnou," dodal.
Sám Berenbaum, jehož rodiče také přežili holokaust, by si prý takový způsob
nezvolil. „Replikování činu, který zničil jejich jméno a přeměnil je na číslo,
by nebyla moje první, druhá, ani třetí volba. Ale určitě je to lepší než některá
jiná tetování, která nyní mladí lidé nosí," poznamenal.

The New York Times pak píší, že takové tetování je silně osobní rozhodnutí.
Stává se terčem nepříjemných slovních výměn s cizími lidmi, které takové
osvojení jednoho z nejhlubších symbolů dehumanizace obětí holokaustu uráží.
Tetování navíc zakazují židovské náboženské zákony a celá věc je tak kvůli tomu
v izraelské společnosti ještě více znepokojující. „Je šokující, když to číslo
vidíte na ruce velmi mladé dívky," říká Sagirová. „Je to velmi šokující. Musíte
si klást otázku, proč tomu tak je," dodala.

Nacisté tetování v Osvětimi zavedli na podzim roku 1941, v přilehlé Březince
pak v březnu následujícího roku. Šlo o jediné tábory, kde takto označovali
vězně. Není jasné, kolik lidé dostalo tetování. Tetování měli jenom lidé, které
nacisté po příjezdu do tábora neposlali na okamžitou smrt, ale na práci.