Rudolf Kastner zachránil téměř 1 700 Židů. Někteří jeho oponenti jej však považovali za kolaboranta s nacisty

Případ vlaku s téměř 1 700 maďarskými Židy, který 30. června 1944 opustil
Budapešť a vydal se na přerušovanou jízdu do Švýcarska, je jednou z
nejzajímavějších, ale i nejkontroverznějších epizod nacistického holokaustu. V
35 dobytčích vagónech tehdy maďarskou metropoli opouštěli nejen bohatí a vlivní
lidé, ale také sirotci. Za celou výpravu dostali nacisté peníze, zlato a drahé kameny. Ve stejné době zahynuly statisíce jiných
maďarských Židů v Osvětimi.

Vyjednávání o tom, kdo a za jakých podmínek bude moci odjet do bezpečí, vedl
novinář a právník Rudolf Kastner, proto je celá operace známa i jako Kastnerův
vlak. Po válce se přitom objevilo obvinění, že v květnu a červnu 1944, kdy cestu
připravoval, Kastner už věděl o vraždění ve vyhlazovacích táborech. Nic proti
tomu ale nepodnikl a dál vyjednával s nacisty – mezi nimi i Adolfem Eichmannem –
o vysvobození malé části Židů, mezi kterými byla i jeho rodina.

Cesta zachráněných do bezpečí ve Švýcarsku přitom nebyla rychlá ani přímá. Z
Lince zamířil vlak do koncentračního tábora Bergen-Belsen nedaleko Hannoveru,
kam dorazil 9. července. V nejistotě tam účastníci cesty strávili týdny, ale i
měsíce. Do neutrální alpské země mohlo odjet v srpnu nejprve jen 318 lidí,
zbylých zhruba 1 300 smělo odcestovat až v prosinci. Akce zachránila přibližně 1
670 životů, Kastner sám ale zůstal v Maďarsku a s Němci vedl jednání téměř až do
konce války.

V roce 1947 Rudolf Kastner přesídlil do Izraele, kde působil jako ministerský
úředník. V roce 1952 však začal být obviňován ze spolupráce z nacisty, proti
čemuž se Kastner marně bránil u soudu. V rozsudku z června 1955 stojí, že
"zaprodal duši ďáblu" jednáním s Eichmannem, výběrem zachráněných Židů a tím, že
nevaroval ostatní. Až v lednu 1958 odvolací soud verdikt zrušil, Kastner se toho
ale už nedožil. Zemřel v březnu 1957 na následky atentátu, který na něj spáchali
židovští extremisté.
(Podrobnosti k případu
naleznete ZDE.)