Spisovatel Imre Kertész má dostat vyznamenání. Pro maďarské fašisty z Jobbiku však není "dost maďarský"
Maďarský spisovatel s židovskými kořeny a nositel Nobelovy ceny Imre Kertész
dnes převezme Řád svatého Štěpána, který je nejvyšším státním oceněním. To se
nelíbí fašistickému Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), které
kvůli tomu napsalo otevřený dopis prezidentovi Jánosi Áderovi.
O vyznamenání se hojně diskutuje i v maďarském tisku, pro dokreslení situace
v Maďarsku citujme například portál Index.hu, který v komentáři napsal, že se z
Kertésze stane "klaun holokaustu". Řád spolu s Kertészem dostane například i vynálezce slavného kostkového
hlavolamu Ernö Rubik.
Kertész není pro Jobbik "dostatečně maďarský "
Jobbik v dopise adresovaném prezidentovi kritizuje rozhodnutí udělit nejvyšší
maďarskou poctu Kertészovi, neboť prý spisovatel "v minulosti zpochybňoval
maďarství". V rozhovoru pro list Die Welt totiž Kertész prohlásil, že v Maďarsku
mají velké slovo antisemité a pravicoví radikálové, kteří nejsou schopni přiznat
maďarský podíl na odsunu Židů. Tím ovšem nezpochybňoval maďarství, ale narážel
na stoupající vliv fašistů právě z Jobbiku.
Kertésze, samozřejmě z jiné pozice než Jobbik, kritizují i někteří
intelektuálové. Pokud vyznamenání přijme, tak podle maďarského spisovatele
Rudolfa Ungváryho údělí konzervativní pravicové vládě premiéra Viktora Orbána
"rozhřešení". Podle již zmíněného serveru Index.hu se navíc stane Orbánovým
poskokem, neboť vláda v centru Budapešti iniciovala letos k 70. výročí obsazení
Maďarska Německem sporný památník. Ten je podle kritiků Orbánovou snahou
odsunout do pozadí odpovědnost maďarských válečných činitelů za deportace Židů.
Naopak podle filozofky Ágnes Hellerové si Kertész zaslouží jakoukoli cenu,
především pak tu maďarskou. Také šéfka budapešťského muzea totality Mária
Schmidtová považuje vyznamenání pro 85letého Kertésze za ocenění jeho
celoživotního díla.
"Když jsem zemřel, mohu žít"
Kertész se narodil v Budapešti v židovské rodině. V roce 1944, ve svých 15
letech, byl deportován do Osvětimi a poté do Buchenwaldu, kde se v roce 1945
dočkal osvobození. Jeho asi nejznámějším dílem jsou romány Člověk bez osudu (za nějž dostal Nobelovu cenu za literaturu) nebo
Likvidace. Kertész v celé své literární tvorbě zpracovává zkušenosti z pobytu v
koncentračních táborech.
V projevu před švédskou královskou akademií řekl:
"V mém psaní holocaust nikdy nemůže být zmiňován v čase minulém. Já jsem v
holocaustu rozpoznal jistý stav člověka, konečnou stanici velkého dobrodružství,
do níž dospěl evropský člověk se svou dva tisíce let budovanou etickou a morální
kulturou za zády."
Kertézs se také zmínil o tom, že dostal od ředitele Památníku Buchenwald
zajímavý dokument: záznam, že vězeň číslo 64 921, Imre Kertész, zemřel.
"Takže, když jsem zemřel, mohu žít. A to je možná můj pravý příběh," uzavřel
svou řeč Kertész.
