Již let 25 uběhlo od brutálního zásahu komunistické policie proti pokojně
demonstrujícím studentům v Praze na Národní třídě. Totalitní režimy se hroutily
po celé Evropě a ČSSR nebyla výjimkou. Lidové milice, armáda a policie (tehdy
SNB) patřily od roku 1948 k hlavním "úderným pěstím" nesvobodného režimu a
posilovaly v lidech strach.
Policie požívala dokonce svého času jako poradce "opravdové odborníky", a to
členy nechvalně známé sovětské tajné policie (KGB). Právě brutální zásah policie
proti demonstrantům vedl po statisícových demonstracích a sérií jednání, spolu s
celou řadou dalších věcí, k definitivnímu pádu totalitního režimu v ČSSR.
Komunistický režim zajišťoval příslušníkům bezpečnosti v podstatě úplnou
beztrestnost. Brutalita příslušníků bezpečnosti a to jak uniformované, tak
tajné, byla na denním pořádku a v řadě případů to končilo smrtí člověka (i toto
zůstávalo většinou bez trestu).
25 let od zhroucení totalitního režimu se v této zemi mnohé povedlo a mnohé
nepovedlo. Zaměřím se nyní právě na problematiku policie, neboť jak asi nejeden
člověk ví, tak té věnuji značnou část svého času. Značným problémem zůstává i
nadále závažná trestná činnost policistů. Protizákonné jednání policistů
vyšetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů – ta už sice nepodléhá přímo
ministerstvu vnitra, jako podléhala Inspekce ministra vnitra a Inspekce policie
ČR, ale podstata problému zůstává stále stejná. Detektivové a vyšetřovatelé
inspekce jsou bývalí policisté.
GIBS často šikanuje policisty kvůli naprostým banalitám a používá k tomu
metody z dob před rokem 1989 (klasicky například provokace), ale opravdu závažná
trestná činnost policistů je vyšetřována mírně řečeno nestandardním způsobem.
Zdá se, že řada pracovníku GIBS zastává stejné názory jako nemalá část řadových
policistů. Mezi tyto názory patří i ten, že zdraví a život některých lidí má
malou nebo žádnou hodnotu. Policisté se dopouštějí závažné trestné činnosti
někdy sami, někdy například ve spojení s vymahači dluhů, členy různých ochranek
nebo s neonacisty (i podle vnitřní zprávy vnitra sympatizuje zhruba 60%
policistů s krajní pravicí – vnitro to však bohužel nijak neřeší).
Nijak neobvyklou věcí je například to, že policisté někoho zbijí a vzápětí
jej obviní z útoku na úřední osobu. Policistům to projde, neboť jim stačí
vymluvit se na to, že zranění u zadrženého vzniklo při kladení aktivního odporu,
v sebeobraně nebo nevzniklo v době zákroku. Tak se stává, že napadený je sám
potrestán za vymyšlený útok na úřední osobu, neboť řadě státních zástupců a
soudců stačí jako důkaz pouhé tvrzení policistů.
Nyní probíhá například vyšetřování případu, v němž byl policisty autem sražen
z motorky mladý motorkář, potom velmi brutálně zbit, byl mu málem zlomem
policistou vaz a nebyla mu poskytnuta pomoc. Podle informací z minulého měsíce
GIBS stále nenechala zhotovit důležitý znalecký posudek o průběhu nehody a stále
nevyslechla svědky. U tohoto případu je na rozdíl od jiných nepřerušený a
kvalitní záznam z kamery (ne však díky policii), tak se nechme překvapit
výsledkem vyšetřování.
Bohužel i v případech končících smrtí je postupováno zvláštně. Případů je
poměrně dost, vyjmenuji jen některé. O některých už jsem psal, ale v souvislosti
s výročím pádu totality mně to nedá, abych se nezmínil znovu, neboť část lidí
může snadno podlehnout iluzi, že policie již funguje jinak než před rokem 89.
- Zastřelení muže policisty před zhruba rokem – případ byl odložen s tím,
že se nepodařilo prokázat, zda mu způsobili smrtelné zranění opravdu
policisté. - Podobně jsou uzavřeny i některé případy k smrti ubitých bezbranných lidí
bez domova. Nyní se jeden takový případ k soudu dostal, ale to jen díky
svědkům a díky tomu, že bezdomovec před svou smrtí ve strašných bolestech
řekl, kteří policisté ho takto brutálně zbili. - Kauza střelby na Strakonické ulici v Praze. Policisté zastřelili mladou
dívku, která nikomu neublížila a měla před sebou celý život. A pak tvrdili,
že jí neviděli. Řada důkazů dokázala opak, GIBS tyto důkazy však ignorovala,
některé dokonce zatajila a další nezajistila (rekonstrukce události, zda je
možné ležet v autě a pak během pár sekund se vrátit zpět na sedadlo – rozdíl
mezi koukáním policistou do vozu a střelbou na vozidlo, které ho již nijak
neohrožovalo činil pár sekund, dále nedošlo k zajištění záznamu z kamer
městského kamerového systému z celé jízdy vozu atd.). - Případ Roma který zemřel po policejním zákroku v Kynšperku. Případ se
dostal k soudu jen díky velmi kvalitní práci některých lidskoprávních
aktivistů (jako první o případu psal server Romea.cz), díky kvalitnímu
právnímu zastoupení a díky tentokrát kvalitní práci státního zastupitelství.
Mrtvých Romů je v ČR po policejních zákrocích poměrně dost (většinou se to
však nedostane vůbec před soud). Celkově jsou Romové často obětí policejní
zvůle. V případech napadení Romů například neonacisty ne vždy jde před soud
pachatel, ale někdy bohužel oběť.
Nenávist některých policistů k Romům má u nás poměrně silnou tradici.Nejvíce
vyvrcholila za protektorátu, kdy Romové umírali v koncentračních táborech na
našem území právě rukama "našich" četníků a to včetně žen, dětí a starých
lidí. Další část Romů, ta která přežila lágry, tak byla nakonec poslána
většinou do plynu ve vyhlazovacích táborech mimo protektorát. Za naprosto
nepochopitelné považuji rozhodnutí české policie, že se například pan
Okamura nedopustil některými výroky o koncentračním táboře v Letech u Písku
trestného činu. - Kauza zadrženého muže, který zemřel po několika hodinách v policejním
voze na těžký infarkt a policisté si údajně nevšimli, že mu něco je. Případ
se opět nedostal ani k soudu.
Toto jsou opravdu jen některé případy, dalších je bohužel celá řada. Někteří
policisté se dokonce ještě v různých internetových diskuzích posmívají obětem.
Podle hlavního policejního psychologa Vosky jsou však psychotesty při přijímání
zájemců k policii v naprostém pořádku,jak mně vysvětlil v odpovědi na můj dopis.
Bohužel ale i žák základní školy vidí, že přes ně bez problémů procházejí lidé,
kteří se neštítí násilí a celkově lidé s velice tvrdou mentalitou.
Jak jsem již uvedl, tak se v této zemi mnohé povedlo a mnohé nepovedlo za 25
let od pádu režimu a policie patří k těm nejslabším místům.
Dodatek: článek jsem dopsal v době, kdy GIBS obvinila policisty, kteří
srazili autem motorkáře a poté ho jeden z policistů brutálně napadl a další tomu
nezabránil. Jak už jsem uvedl, tak u tohoto případu byl naštěstí záznam z
kamery. Co se však týče právní kvalifikace případu, tak dle mého názoru je
sražení motorkáře automobilem pokusem o vraždu. Z toho však policisté obviněni
nejsou.
Dále bych rád uvedl, že neházím všechny policisty do jednoho pytle, ale pokud
například po podobných otřesných věcech bude dělat vedení policie i hlavní
policejní psycholog mrtvého brouka, tak se situace rozhodně nezlepší a pohled na
policii jako celek také ne.
