Být jako Ronaldo. Lukáš Csisár je kanonýrem na teplických Stínadlech

Jedenáctiletý fotbalista Lukáš Csisár má dobře našlápnuto. Z vesnického týmu přesedlal na teplická Stínadla, v posledních devíti zápasech vstřelil deset gólů a jeho školní vysvědčení se honosí jen jedničkami a dvojkami. Zatím je brzy předvídat, nicméně talent i zapálení tu je.

„Především bych chtěla, aby ze syna vyrostl slušný a šťastný člověk,“ říká matka Lukáše pětadvacetiletá Denisa Csisárová a s úsměvem dodává, že úspěšná fotbalová kariéra by samozřejmě také nebyla na škodu. I když tato drobná žena v rodině zastává spíše roli toho, kdo dohlíží na školní docházku a plnění domácích úkolů, pokud jí to práce dovolí, na zápase syna se vždycky objeví.

„Trojky na vysvědčení jsou nepřijatelné a škola musí mít přednost přede vším,“ pokračuje paní Csisárová, která si stejně jako mnoho jiných rodičů pro své dítě přeje lepší život, než má sama. A tak se na budoucnosti Lukáše pracuje už od jeho pěti let.

Neusnout na vavřínech

První fotbalové krůčky udělal malý Lukáš pod dohledem svého dědy Roberta Csisára, trenéra divizního FK Děčín. Už v pěti letech začal s tréninkem v přípravce fotbalového klubu obce Modrá a brzy se stal kmenovým hráčem žákovského mužstva FORWARD ONE v Děčíně.
Právě trenér děčínských žáků Tomáš Poskier rozpoznal Lukášův talent a k hostování v Teplicích jej popostrčil. S vyšší soutěží a příjemným zázemím prvoligového klubu přišly samozřejmě i větší nároky, kterým musí mladý fotbalista dostát. A s ním i jeho rodina.

Trénink je dvoufázový, takže každý den (kromě víkendů, kdy se hrají zápasy) je nutné Lukáše poprvé na osmou ráno a podruhé na pátou odpolední dovézt do pětačtyřicet kilometrů vzdálených Teplic. Ráno je to na otci Robertovi, odpoledne pak na příbuzných a známých; Robertovi, který pracuje jako svářeč, totiž v dobu začíná směna.

Nový je pro Lukáše i přístup trenéra Daniela Janecha. „Trenér chce, abych více držel balon, hrál více sólo a hlavně pálil z každé pozice,“ vyjmenovává Lukáš hrající nejraději na pozici ofenzivního záložníka. S deseti brankami v devíti zápasech je momentálně kanonýrem týmu.

Přesto není na místě nechat se ukolébat raným úspěchem. Lukášův tým FK Teplice B – 2010/2011 je v tabulce České divize mladších žáků na čtvrté pozici, na vedoucí Sokolov jim schází osm bodů. Navíc „B“ v názvu mužstva samozřejmě znamená, že existuje i nějaké to „A“, tedy lepší jedenáctka hrající vyšší soutěž, do níž by nadějný fotbalista chtěl brzo patřit.

Tvrdé rozhodování

Už teď má Lukáš na základní škole v Děčíně individuální plán, bez kterého by tréninky v osm ráno nebyly možné. Přesto pokud se on a jeho rodina rozhodnou vsadit vše na fotbalovou kartu, dříve či později bude nutné přestoupit na sportovní školu, kde je fotbal součástí rozvrhu. „Mě by to nevadilo, ale táta říkal, že mě příští rok bude ještě na tréninky vozit,“ dumá Lukáš, jehož rodičům se z pochopitelných důvodů nechce syna tak brzy vypustit z hnízda.

Lukášovým vzorem je portugalský útočník hrající stejně dobře oběma nohama – Cristiano Ronaldo. Právě on vzbudil ve svých šestnácti letech senzaci, kdy během jediné sezony hrál za mužstvo šestnáctiletých, sedmnáctiletých, osmnáctiletých i v A týmu mužů vyhlášeného klubu Sporting Lisabon. Mezinárodní úspěch Ronalda, dnes nejdražšího hráče světa, nebyl zadarmo – na fotbalovou akademii Sportingu nastoupil rodák z Madeiry už jako desetiletý. „Pokud se z hostování v Teplicích, vyklube přestup, vše podřídíme kariéře syna,“ říká rozhodně otec Robert. Už dnes rodina Csisárových žije především synovou fotbalovou vášní, která si žádá i odpovídající finanční podporu. Masáž, vířivka či sauna po tréninku jsou samozřejmostí, s níž se v rodinném rozpočtu musí počítat.

Nikdo však vynaložených peněz nelituje, naopak berou je jako investici do budoucnosti svého potomka. Vždyť i děčínská fotbalová legenda Ladislav Horváth o něm tvrdí, že má velký talent.