ČHV kritizuje odsouzení Týce i olomouckého řidiče autobusu

Český helsinský výbor (ČHV) je znepokojen trestním stíháním výtvarníka Romana
Týce a olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany. Týc nastoupil na měsíc do
vězení za výměnu skel na semaforech, Smetanu čeká stodenní vězení za kreslení po
předvolebních plakátech. Oba činy by neměly být kriminalizovány, uvedl ČHV ve
vyjádření, které server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.

Stanovisko Českého helsinského výboru k odsouzení Romana Týce a Romana
Smetany

Český helsinský výbor je znepokojen trestním stíháním Romana Smetany a Romana
Týce (vlastním jménem David Hons). Případ olomouckého řidiče městské hromadné
dopravy a provokativního umělce mají mnoho společného. Jsou atypickým,
nekonvenčním vyjádřením názorů. Vyjádřením, jež v sobě nese kromě poškození
majetku (zanedbatelného) či jiného způsobení hmotné škody i další poselství.
Umělecký a politický rozměr obou aktů je zřejmý a podle našeho názoru
převažující.

Domníváme se, že reakce státní moci na oba případy je zcela nepřiměřená a
připomínáme, že nový trestní zákoník účinný od roku 2010 přinesl důležitou
zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v ustanovení § 12 odst. 2. To
znamená, že trestní odpovědnost lze ukládat jen v případech společensky
škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního
předpisu; neméně významná je i zásada přiměřenosti trestní sankce.

Ve světle těchto zásad bylo možné oba případy řešit v rovině práva správního
či občanského a nepřistupovat k trestněprávnímu řešení. Případně, pokud už se
orgány činné v trestním řízení vydaly touto cestou, bylo možné upustit od
potrestání, neboť žádný právem chráněný zájem společnosti nebyl ve skutečnosti
podle našeho názoru ohrožen.

Oba případy jsou svědectvím o pozvolné proměně společenské atmosféry. Pokud
jde o Romana Týce, nelze jeho skutek nepoměřit s více než dvacet let starou
událostí – s natřením smíchovského tanku na růžovo. Bez ohledu na postoj k
natření tanku bylo už tehdy nepředstavitelné, že by na tento čin reagovala
státní moc trestním stíháním jako na poškození majetku, a nepřihlížela k jeho
dalšímu rozměru uměleckému i politickému.

Nepovažujeme za správné kriminalizovat kritické projevy občanů a
svobodomyslná umělecká vyjádření, jež je možno chápat jako reakci, byť
svéráznou, na prohlubující se krizi společnosti. Odpovědí státních orgánů by
měla být především sebereflexe, a nikoliv represe.