Helena Demeterová Rom k Romovi cestu najde

Helena Demeterová patří ke generaci autorů, kteří záhy po roce 1989 využili možnost svobodně publikovat v romštině. Její knížka Rom ke Romeste drom arakhel / Rom k Romovi cestu najde nese podtitul pohádky a sny.

Helena Demeterová se narodila 24. 6. 1940 v Bukovcích (okres Bardejov) na východním Slovensku. Otec pálil dřevěné uhlí, dělal cihly pro sedláky, kovařinu, pracoval v kamenolomu. V Praze, kam rodina odešla v roce 1946, z válkou zničeného, vypáleného kraje, pracoval do konce života v ČKD na Smíchově. Z jejích osmi sourozenců se psaní a umělecké tvorbě věnovali dokonce hned čtyři (Margita Reiznerová, Arnošt Rusenko, Jan-Láďa Rusenko, Milena Zemínová). Demeterová je matkou tří dětí, asi patnáct let pracovala jako pomocná kuchařka ve zdravotnictví, v 90. letech se svou rodinou emigrovala do Anglie, dnes žije v Austrálii. Publikovala v časopisech Ľil, Amaro Lav, Romano gendalos, Romano kurko, Romano džaniben. Dvě její pohádky byly publikovány ve sborníku Kale ruži (1990), byla zařazena do antologie prozaických textů romských autorů Čalo voďi / Sytá duše vydané Muzeem romské kultury (2007). V Kale ruži (s. 99) vzpomíná na své vypravěčské vzory, především otce (ke kterému se hlásí i svým přízviskem le Rapačiskeri): „Když jsme přijeli do Prahy, bydleli jsme v Modřanech ve starém baráku. Večer co večer se u nás scházeli Romové a povídaly se pohádky – takový hrdinský příběh trval někdy i tři, čtyři hodiny. Náš tatínek vyprávěl historky, nad kterými každý žasl. Ptali se ho: „Člověče, a kde se tohle stalo?” „Tam a tam,” odpovídal tatínek. Ve skutečnosti si všechno sám vymýšlel. Číst a spát neuměl, ale fantazií ho nikdo nepředčil. My děti jsme jeho příběhy milovaly.

Spoustu si jich pamatuju, a když moje děti byly malé – mám jednoho kluka a dvě holky – vyprávěla jsem jim je. „Mami, proč z toho neuděláš knížku?” Ve skutečnosti jsem se pokoušela psát, už když jsem byla malá. Vyšla jsem sice jen z páté třídy, ale knížky jsem měla ráda. Psala jsem tehdy česky, vůbec mě nenapadlo, že by se romsky dalo taky psát, když jsme od Čechů pořád slyšeli: „Nemluvte tou vaší hantýrkou!” Popsané papíry jsem schovávala na skříň a bráchové mi je trhali. Posmívali se mi, že ze mě bude spisovatelka. A tak jsem psát přestala.“ Znovu začala psát po příkladu mladší sestry Margity Reiznerové. „A tak píšu romsky příběhy, které jsem slyšela od starých Romů, od strýčků, ale hlavně od našeho tatínka.” Demeterová dokázala v Rom ke Romeste drom arakhel zpracovat tradiční vyprávění a zachovat jeho etické poselství. Sám název odkazuje na hodnotu pro Romy určující – soudržnost. Motivy štědrosti, pohostinnosti a zbožnosti pomáhají udržovat vědomí etnické sounáležitosti dál – v psané podobě romštiny. Fungují i jako propojující prvek mezi svižnými pohádkami s folklorními kořeny (Sar o Kalo geľa te rodel e bacht / Jak šel Kálo hledat štěstí, E Saraka / Saraka, Sar bašavenas amare le bengenge / Jak naši hráli čertům), povídkami a humorkami čerpajícími svůj námět z prostředí původních osad (Pal o duj bibija / O dvou tetách, Sar o Jankus le Petreha džanas pro ohľedi / Jak šli Janko s Petrem na námluvy) i autorskými „záznamy” snů (Jivalošis / Sněhulák, Jandre / Vejce, Bibacht / Neštěstí, Sar hin pre aver svetos / Vzkaz).

Za povšimnutí stojí právě autorčina práce se „sny”. Ty jí poskytují prostor pro individuální sdělení vlastní životní zkušenosti a svého přesvědčení i rámec pro fantazijní pohádkové vyprávění.
Helena Demeterová: Rom ke Romeste drom arakhel / Rom k Romovi cestu najde. Ilustrace Magdalena Konečná, překlad a textová úprava Zbyněk Andrš, Milena Hübschmannová. Vydalo sdružení romských autorů – Romaňi Čhib, Praha 1994, 55 s.