Sám si životem nesu množství neočekávaných a jedinečných zážitků, o kterých se během školního koloběhu ve velkoměstě může jen zdát. Písničky Karla Kryla u táboráku (paradoxně v pionýrském lágru), první tramp, nefalšovaný vesnický pohřeb s následnou pijatykou, kde se i kněz ovínil… Hasičské závody a s jinou partou zase softbal. První polibky a vroucná objetí za kapličkou. První loky alkoholu, první šluky… Hlava sice bolela, žaludek zralý na revizi, ale ti větší, někteří už úplně velcí, to přece dělají každou chvíli. Nikomu to neubližuje a je to normální…
Dnes je doba podobná, byť trochu jiná. Taková syntetická… Vše je digitálně urychleno a i v muzice mají jednoduché pravidelné rytmy převahu nad melodií. Supermarkety vytlačily mlékárny i řeznictví… Venkovské tancovačky vystřídaly různé party a člověk má sakra co dělat, aby chytal módní trendy a byl patřičně in.
A najednou je člověku oněch ..náct. Naši jsou v práci (to v lepším případě), zbytek vyprahlého města přeplňuje plovárny. Takže? Hurá do toho, vzduch je „čistý“ – ideální čas na „večírek“, byť je teprve deset dopoledne. A co se doma najde, to spořádáme. Já jsem samozřejmě v první linii, aby řeči o tom, že jsem king (pravda, nejčastěji z mých úst) měly patřičnou oporu ve skutcích. Budí mě ustrašený hlas mámy. Ležím křečovitě zkroucený na koberci a všechno před očima je nějaké rozmazané…
Nebo jedu na technoparty do Horní Dolní Lhoty Zlámaný.
Ta holka je fakt úžasná, má krásná prsa a něžné oči a navíc známého u vstupu, takže zbyde love na vylomeniny. Drinky na baru a ona si odskočila, ideální příležitost jí do pití šoupnout něco pro ni netušeného… Ať je povolnější, prodávají to hned vedle baru a ta sranda za to bude stát… Ale možná taky ne. Může se jí udělat hodně špatně, protože je třeba slabší na játra nebo na srdíčko, může mít epilepsii, užívá léky a může to s ní seknout jednou provždy… Anebo si už něco tvrdšího dala sama. A pak je docela možné, že nejenže mi dnes nedá, ale už se neusměje ani na svoji mámu. Mrtví se nesmějí… A kdybyste se stali jen náhodou svědky podobné akce, moc vás prosím, možné oběti to bez nejmenšího studu práskněte.
Taky ani nevíte, co vám onen (barman, kámoš, známý alespoň od pohledu…) poslal. Takže i s vidinou vlastních euforií a sebevědomí růžových slonů (třeba) dbejte na to, abyste sami měli krytá záda! Alespoň kámoše, který vás, až zkolabujete a praštíte se o barpult do hlavy, se slovy: „Tý voe, to by moh bejt průser…“ nepřekročí a neuteče pryč. Nemusíte taky všechno hned a na ex, zvlášť jestli je to nové – po částech, postupně spíše pochopíte, co se to s vámi (a ve vás) dělá, a v případě maléru máte víc prostoru k ústupovým manévrům…
Koncert končí, noc je mladá… Co si jít zaplavat na přehradu? Jak nás pánbůh stvořil, romantika, cikády, měsíc… Při dovádění ale najednou jednomu dojdou síly a voda se nad ním tiše zavře… a ze zamilovaného páru najednou zbývá na hladině zmítající se bezmocný jedinec, který bude rád, když se doplácá na břeh, kde se v slzách zhroutí…
A podobné to je i na skalách… Až ve chvíli, kdy slyšíte lámání kostí či zachroptění kdesi hluboko pod vámi, si uvědomíte, kolikrát jste dnes porušili pravidla.
No, můžeme ale jít ještě někam zapařit, ne? Mám tu auto, já vás tam hodím, jasně, vejdeme se tam všichni… Dopíjíme cestou drinky, koluje joint, skvělá nálada, různě se k sobě tiskneme a… Pak to s námi najednou nějak smýkne, chvilka skřípění brzd, mačkání plechů (jako když mačkáš prázdného piksláče), rána jako z děla. Potom už jen ticho a nevratná tma… Nejčastěji přežívá šofér – byť poněkud zchromlý…
Z pohledu zkušeného průseráře mi logicky vyplývá, že i když je doba těžká a nástrah habaděj, největším nebezpečím pro nás není uvolněný prázdninový čas, drogy nás někde míjející, ale my sami… Naše přirozené zvědavosti, ale i hlouposti (od slova hloupý)a nafoukanosti (nabubřelost, namachrovanost)…
