Kateřina Dubská: Vzdělání je sice dlouhá, ale nejefektivnější cesta

Rozhovor s Kateřinou Dubskou z nadačního fondu Verda, který je jediným fondem v ČR zaměřeným na podporu studentů z řad romské komunity, jenž je financován výhradně ze soukromých zdrojů.

Jaké je poslání nadačního fondu Verda? Můžete nám fond představit?
Nadační fond Verda jsme založili v roce 2001. Naším posláním bylo a je podporovat studenty z řad romské komunity, protože jsme přesvědčeni, že vzdělání je sice dlouhá, ale nejefektivnější cesta, jak změnit obtížnou situaci našich romských spoluobčanů. Vzhledem k tomu, co se v poslední době děje, si stále více myslím, že jenom pořád silnější vzdělaná vrstva Romů může pomoci k opravdu nutné změně uvnitř i vně romské komunity. Týká se to jak sebevědomí Romů samotných a jejich schopnosti se ve společnosti prosadit, ale je velmi důležitá i pro změnu vnímání většinové společnosti. Já sama se často setkávám s tím, že když vyprávím svým známým o našich klientech a o tom, čeho dosáhli, tak se diví a jsou nakonec rádi, že romských studentů přibývá. A musím se často ptát sama sebe – proč se vlastně tak diví?

Jak dlouho fond funguje a kolik studentů již podpořil?
Letos jsme oslavili deset let našeho fungování a za celou dobu jsme poskytli příspěvek 366 žadatelům, dohromady bylo na stipendia vyplaceno celkem 1 662 431 korun.

Kdo se může o stipendium ucházet? Jaká jsou kritéria výběru mezi uchazeči o stipendium? Je získání stipendia něčím podmíněno, například prací pro komunitu nebo podobně? Je obtížné rozhodnout se, komu stipendium přidělit, a jde-li skutečně o osobu ze sociálně znevýhodněného prostředí?
O stipendium se může ucházet každý, kdo studuje prezenčně a je Rom. Postupem doby jsme výrazně zjednodušili svá kritéria a dnes máme vlastně tři: první je, že se musí jednat o denní studium jakékoliv střední, vysoké školy či učiliště. Druhé, že se student musí vejít do požadovaného studijního průměru a to poslední, že musí mít oba rodiče Romy. K tomuto zjednodušení jsme došli velmi dlouhou a trnitou cestou typu pokus-omyl a konečně nám vyhovuje a považujeme je za nejvíce objektivní. Co se týče první podmínky - vážíme si každého, kdo jde po ukončení základní školy dále studovat a hlavně na škole vydrží a dokončí ji. Podle mého je nedostatek kvalifikace a pouze základní vzdělání velkou překážkou při získávání práce, i když samozřejmě vím, že i vzdělání samotné při získání práce nepomůže, pokud na židli personalisty nebo zaměstnavatele sedí někdo, kdo Roma ve své firmě prostě nechce. Proto podporujeme studenty a učně všech škol a oborů. Bohužel jsme se po několika letech shodli, že nebudeme vyplácet stipendia studentům dálkového studia, protože většina z těchto studentů pracuje a přestože mají určitě kvůli studiu zvýšené výdaje, přece jenom jsou v jiné situaci než studenti, které musí na studiu podporovat rodiče.

Zpočátku jsme stipendium dávali každému a na začátku školního roku a bohužel tak vyplatili hodně peněz zbytečně. Prostě se ukázalo, že se pravděpodobnost dokončení studia zvyšuje s kvalitou výsledných známek na vysvědčení a také se po mnoha pokusech najít jiná kritéria výběru ukázal školní prospěch jako kritérium nejvíce objektivní. Samozřejmě nás nezajímá školní prospěch vysokoškoláků, tam nám stačí, že prokážou ukončený semestr nebo ročník. Také máme samozřejmě jinak nastavený horní strop školního prospěchu u středoškoláků a jiný u učňů, protože nám je jasné, že náročnost studia na gymnáziu se nedá srovnávat s učebním oborem zedník, jakkoliv si vážím každého našeho studenta a jeho úsilí.

Třetí podmínka je asi nejvíce problematická, ale rovněž se v ní odráží naše desetiletá zkušenost. Ono se totiž většinou ukazuje, že ve chvíli, kdy jeden z rodičů Rom není, je student v jiném postavení, než když jeho oba rodiče jsou Romové. Často ani jako Rom nevypadá, což mu podstatně ulehčuje situaci a také většina Neromů má jinak nastavený hodnotový žebříček, kde vzdělání hraje podstatnou roli. I to, jak sama pozoruji při výběrových řízeních, se během deseti let výrazně mění, a asi nejdůležitějším impulzem pro toto naše kritérium bylo pár situací, kdy se nám o stipendium přihlásil student, který neměl vůbec žádné romské předky. Někdy se dostáváme do velmi choulostivé situace u výběrových řízení, kdy se musíme dotazovat uchazeče a jeho rodičů, jak je to s jejich romskou krví, protože student má světlé vlasy a oči a my máme obavu, že se v jeho případě poněkud míjíme s naším posláním.

K sociální situaci jsme se snažili zpočátku přihlížet, ale něco jiného je, když situaci studenta a jeho rodiny známe osobně nebo díky terénnímu pracovníkovi, a něco jiného, když pouze obdržíme informaci, kterou není v našich silách ověřit. Několikrát se nám zpočátku stalo, že jsme právě z důvodů obtížné sociální situace přimhouřili oko a vyplatili stipendium studentovi s velmi špatným prospěchem. A pak jsme se dozvěděli, že situace jeho rodiny je poněkud jiná, než nám tvrdili jeho rodiče, a dohadovali jsme se s jinými rodiči, jejichž děti stipendium nedostaly atd. Vzhledem k tomu, že nám narůstá počet mimobrněnských stipendistů, je opravdu velmi obtížné objektivně posoudit situaci a někomu v tomto směru neukřivdit. A co se týče posuzování práce pro komunitu, jsem stále více toho názoru, že právě úspěšné studium je velmi záslužnou prací pro komunitu, protože co tato společnost a Romové samotní potřebují, jsou právě vzdělaní Romové.

Proč podporujete jen romské učně a studenty? Finanční pomoc může potřebovat přece i někdo z chudší majoritní rodiny. Určitě jste se již setkali s tím, že vás obviňovali z pozitivní diskriminace či rasismu naruby.
Kupodivu jsme se s podobným názorem nesetkali, spíše naopak se stále více setkáváme s názorem, že podobná aktivita je potřebná. V době,kdy jsme Verdu zakládali, středoškoláky a učně z řad romské menšiny nepodporovala žádná organizace, nebo jsme se o ní alespoň nedozvěděli, vysokoškoláky podporoval OSF, který se svou aktivitou končil. Nyní je situace jiná, jsem velmi ráda, že se objevila Romea, objevují se další organizace a mezirezortní komise, ale já to pořád považuji za kapku v moři. Podpora romských studentů by měla být systematicky propracovaná tím, kdo by měl mít největší zájem na rostoucím vzdělání romských dětí a mládeže, protože mu to dlouhodobě ušetří peníze z veřejné pokladny – tedy státem. Proč tomu tak stále není - to je otázka, kterou si stále nedokážu zodpovědět.

Jaká je výše stipendia?
Námi udělovaná stipendia se pohybují v rozsahu pěti až deseti tisíc korun, vyšší částku přidělujeme výjimečně a konkrétní výše je stanovena podle prospěchu a ročníku školy.

Proč podporujete také studenty vyšších odborných škol?
Už úspěšně složená maturita je obrovský úspěch pro celou komunitu a čím vyšší vzdělání, tím je ten úspěch větší. Takže i studium vyšší odborné školy je velkým krokem dál, a proto s radostí podpoříme i tyto studenty.

Kdo rozhoduje o udělení stipendia?
Naše výběrové řízení je dvoukolové. V prvním kole vybíráme podle námi stanoveného kritéria prospěchu pro daný typ školy, v druhém kole výběrového řízení si zveme uchazeče nebo jejich rodiče na pohovor s výběrovou komisí, která se skládá ze členů správní rady a pracovníků Dromu. Zkušenost nás také poučila, že stipendium má dostat ten, kdo o něj opravdu stojí a na osobní pohovor přijde nebo přijede. V téměř sto procentech dostane stipendium každý, kdo se dostaví, pokud samozřejmě nezjistíme, že nesplňuje třetí kriterium. Musím říci, že se na ty výběrové pohovory každým rokem těším, a jak jsem zjistila, nejen já. Většinou se totiž setkáváme s úžasnými lidmi a pohovor naopak vypadá jako přátelské setkání, protože mne velmi zajímají lidé, kteří za námi jezdí. Pokaždé mne celý ten den nabije na další rok práce. Zrovna letos mi jedna členka výběrové komise řekla, že je hrozně ráda, že zde mohla být, protože vidí, že její práce má nějaký smysl a není vše jen špatné a bezvýchodné, jak jí občas připadá.

Potkala vás nějaká úskalí při zakládání fondu nebo v průběhu jeho vedení?
Zpočátku jsem se samozřejmě setkávala s obrovskou nedůvěrou a vyslechla jsem si, že jsou to vyhozené peníze atd. Takovým prvním signálem, že jsme se vydali správnou cestou, byla cena Nadace Via Bona v roce 2002 za odvážný projekt a pak, když se o nás občas někde zmínila média, jsem se naopak začala setkávat s názorem, že to, co děláme, je správné. Ale člověk nejdříve musí být sám přesvědčen, že se rozhodl správně, že. A úskalí – tak to jsou každoročně peníze, které musíme sehnat, protože náš fond je financován výhradně ze soukromých zdrojů. Také je asi důležité říci, že právě u této práce a činnosti je velmi důležité netrpět mesiášským komplexem, tedy – já jsem ten, kdo to tady zachrání, podívejte, jak jsem skvělý. Jednak speciálně u Romů vás velmi rychle odhalí a pěkně si vás vychutnají a za druhé je potřeba si uvědomit, že Verda je jenom malilinká kapka v moři obrovských potíží a problémů. Pokaždé, když se setkávám s našimi stipendisty, uvědomuji si, jaké jsem měla sama v životě štěstí. Takže já to vlastně dělám jenom kvůli sobě. Ne, to je samozřejmě vtip, ale bez pokory a „chronického“ optimismu se asi nedá nic podobného dělat. A také je asi velmi podstatné to, že správní rada fondu funguje ve stále stejném složení, jako když jsme ji zakládali a ve stále větší shodě. Přestože na jiné problémy a jiná společenská témata máme velmi často zcela odlišné názory, v názoru na Verdu jsme stále jednotní a za to ostatním členům správní rady vyslovuju velký dík.

Máte nějakou zpětnou vazbu od vámi podpořených studentů?
Občas ano, zrovna letos nám přišlo poděkování od jedné z našich stipendistek, které napsala ihned po úspěšném odmaturování, a mne to moc potěšilo. Ona je to vůbec taková chronická nemoc naší společnosti, že se umíme ozvat jenom tehdy, když se nám něco nelíbí a hrozně málo se chválíme, když je za co. Zpětnou vazbou je i to, že se každým rokem hlásí minimálně polovina loňských stipendistů, kteří ve studiu pokračují, a to mne vždy moc těší. Také jsme požádali naše stipendisty o jejich osobní příběhy, které mohou pomoci dalším, kteří o studiu uvažují, a všechny jsou velmi silné. Momentálně je sbíráme a doufám, že z nich bude knížka s názvem: Dokázali to oni, dokážete to i vy...

Jaké studijní obory jsou u žadatelů nejběžnější? Dochází v tomto směru ke změnám?
Je velmi zajímavé sledovat vývoj skladby našich stipendistů, zpočátku to byli většinou učni, a když se objevil první vysokoškolák, tak jsme málem otevírali šampaňské. Dnes je to přesně naopak, což je možná dáno i našim výběrovým kritériem – prospěchem. Výrazně se zvyšuje podíl středoškoláků a vysokoškoláků a někdy jsme sami udivení, jaké obory studují. Zrovna letos jsme měli na pohovoru módního návrháře, studenta diplomacie, religionistiky, stavebního inženýrství, medicíny a budoucí letušku, a tomu jsem moc ráda, protože to znamená, že Romové se mohou úspěšně zabývat všemi obory lidské činnosti a vyvracet tak nastavené stereotypy mnoha „odborníků“ na romskou problematiku. Samozřejmě se u nás často objevují studenti oborů sociální práce, ale to je rovněž velmi potřeba. Co také sleduji, je nárůst odpovědnosti. Občas totiž podmiňujeme udělení stipendia u těch, kdo mají dostatečnou z matematiky nebo češtiny tím, že bude vyplaceno jen tehdy, když bude student navštěvovat doučování, což jde samozřejmě u studentů brněnských. Zpočátku to vypadalo tak, že vydržela u doučování maximálně čtvrtina studentů, i za cenu, že nedostali vůbec nic. Poslední dobou je trend opačný. Často se dozvíme, že už nějaké doučování student navštěvuje, nebo se nás studenti sami nebo jejich rodiče ptají, jestli o podobné formě pomoci nevíme. Také oceňuji aktivitu některých organizací, které posílají studenty pedagogiky doučovat přímo do rodin, to je přesně ta pomoc, která je efektivní a dlouhodobá.

Z jakých zdrojů je fond financován?
Jsme financováni výhradně ze soukromých zdrojů od dárců, kteří nejsou Romové. Už se těším, až nás začnou podporovat i dárci z řad Romů a pevně věřím, že k tomu někdy dojde.

Čím více sleduji vzdělávací a sociální politiku našeho státu, tím více se ptám, kdy už konečně tento stát přijde na to, že se vyplatí investovat do takového školství, ze kterého budou vycházet vzdělaní Romové. Proč stát v rámci sociální politiky nezvýhodňuje i formou sociálních dávek ty rodiny, které dbají na to, aby jejich děti nezůstávaly doma po ukončení základní školy a měly nějakou kvalifikaci či vzdělání? A obrovsky si vážím těch rodičů, kteří, ač mají sami jen základní vzdělání, tak říkají, že chtějí, aby jejich děti studovaly a uspěly. A také vydrží v tomto úsilí i v době, kdy puberta tříská s každým a hormony se bouří. Při pohovorech s rodiči našich stipendistů je velmi dobře vidět, že rodiče, kteří sami mají nějaké vzdělání, bez výjimky trvají na vzdělání i svých potomků. A tím se vracím na začátek našeho rozhovoru – vzdělání je sice dlouhá cesta, ale s největší nadějí na úspěšnou změnu. A držím všem vzdělaným Romům palce a mají můj velký obdiv, protože vím, jak je mnohdy těžké uspět.