Kojenecké ústavy přijaly loni přes 1700 dětí , čtvrtina z nich je z romských rodin

V loňském roce přijaly české kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří
let 1741 dětí, téměř polovinu z nich z takzvaných sociálních důvodů. Skoro
čtvrtina dětí pocházela s romských rodin. Podle Zuzany Baudyšové z Nadace Naše
dítě se jedná o děti, jejichž rodiče například nemají kde bydlet, jsou zatíženi
extrémními půjčkami nebo své děti zanedbávají. Česká republika je dlouhodobě
kritizovaná za příliš vysoký počet dětí v ústavech. V různých typech ústavní
péče žije v Česku přibližně 20.000 dětí.

Podle Baudyšové se dá často mluvit o rodičovské nezodpovědnosti. Nedávno za
ní prý přišla uplakaná matka, které byly odebrány tři děti do ústavu. Žena prý
neměla kde bydlet, kvůli problémům jí údajně uzavřeli přístup i do azylového
domu. Otcové dětí jsou neznámí. Žena byla opět těhotná. Její dítě pravděpodobně
skončí v kojeneckém ústavu, dodala Baudyšová. Podle dalších odborníků je to ale
i chyba státu. S ohroženými rodinami se totiž nedostatečně pracuje a nepomáhá se
jim.

Z aktuálních čísel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)
vyplývá, že ke konci roku 2007 bylo v ČR 33 kojeneckých ústavů a dětských domovů
pro děti do tří let. Jediným krajem, kde takové zařízení chybělo, byly jižní
Čechy. Oproti roku 2006 se v loni počet míst v ústavech nepatrně snížil na 1871.
Počet lékařů a zdravotnických pracovníků, kterých bylo 39, respektive 878, proti
předchozímu roku mírně vzrostl. Naopak počet fyzioterapeutů a dalších odborných
pracovníků klesl.

Z 1741 dětí, které přišly loni do ústavů, bylo 47 procent přijato ze
sociálních důvodů a třetina ze zdravotních důvodů. Přibližně pětina dětí se do
ústavů dostala kvůli kombinaci zdravotních a sociálních důvodů, jednalo se
například o postižené dětí, o které se rodiče nejsou schopni postarat, ačkoliv
jejich stav nevyžaduje trvalou ošetřovatelskou péči.

ÚZIS uvedl, že 24 procent přijatých dětí pocházelo z romských rodin, 20
procent dětí bylo handicapovaných a tři procenta dětí rodiče týrali.

V průběhu roku propustily ústavy 1803 dětí, více než půlku do vlastní rodiny.
Zhruba třetina dětí putovala k adoptivním rodičům nebo pěstounům. Do dětského
domova se přestěhovalo sedm procent dětí a necelá dvě procenta dětí se dostala
do ústavů sociální péče. Délka pobytu dětí v kojeneckých ústavech se pohybuje
kolem půl roku. Nejkratší dobu v ústavu strávily děti propuštěné do vlastní
rodiny, často šlo o tři měsíce.

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let jsou v kompetenci
ministerstva zdravotnictví. Dětské domovy, diagnostické a výchovné ústavy má na
starosti ministerstvo školství. Ústavy sociální péče spravují ministerstvo práce
a kraje. Sociální pracovníky, kteří mají dohled nad ohroženými dětmi a dětmi v
ústavech, mají v gesci jednotlivé obce.

Odborníci na práva dětí si často stěžují, že péče o ohrožené děti je
nekoordinovaná a roztříštěná. Ministerstvo práce chce do konce roku předložit
návrh změn, jak politiku sjednotit. V budoucnu by se prý mohli o většinu
ohrožených dětí postarat pěstouni. V ústavech by měly údajně zůstat jen děti,
které vyžadují specializovanou péči.