Martina Vančáková: Otevřený dopis Jarkovi Nohavicovi

Vážený pane Nohavico,

Chtěla bych Vám poděkovat za spoustu Vašich hezkých písniček, které mám ráda a často si je zpívám. Taky moje děti (mám čtyři) některé umějí. Zpívají si je doma nebo u táboráku na skautu.

O to víc mě zamrzelo, když jsem poprvé slyšela Vaši Bedřišku a teď nověji dokonce písničku Dežo. Ty svým dětem opravdu zpívat nebudu. Dokonce si moc přeju, aby je ani nikdy neuslyšely, což se mi bohužel asi nesplní. Bude se mi jen velmi těžko jim vysvětlovat, proč jste je nazpíval a proč je šíříte mezi lidi.

Dvě z mých dětí jsou totiž Romové. Za svůj krátký život (je jim 8 a 10) už zažily hodně. Násilné odebrání od jejich maminky sotva se narodily (neměla dost dobré bydlení). Několik let železnou postýlku v ústavu a na přitulení jen haldy plyšáků. Nadávky od dětí ve škole. Nadávky od úplně cizích dospělých lidí na ulici, kteří je viděli poprvé v životě. Falešná obvinění.

Moje děti (starší je kluk a mladší holčička) mi přesto stále ještě věří, že mohou být na sebe hrdí, že se jim podaří v životě něčeho dosáhnout, že budou dělat práci, po které touží, že se stačí jen dobře učit (mají na vysvědčení oba samé jedničky).

Je pro mě jako jejich mámu (jsem totiž srdcem taky jejich máma, i když se mi nenarodily) čím dál tím těžší odpovídat na jejich otázky. A připadám si, že je podvádím, když jim říkám, že nezáleží na tom, jak vypadáš, ale jaký jsi uvnitř.

Moje děti věří na spravedlnost. Věří, že potrestaný má být jen ten, kdo se provinil. Věří, že říkat a psát se má pravda.

Moje děti jsou Romové a jejich bezelstná důvěra už jim vydrží sotva pár let, než jim život ukáže, že co je učila máma, byly naivní nesmysly. Že se můžou postavit na hlavu, ale stejně budou pro všechny „jen cikáni“, co kradou mřížky od kanálu, žijou na dávkách a je lepší se od nich držet dál. Veřejné mínění je totiž svině.

Pane Nohavico, PROSÍM, nepřilévejte olej do ohně, který hoří bez kontroly a jednou spálí i ty nevinné. Spálí i moje děti, které v tuhle chvíli ještě nic netuší a klidně spí ve vedlejším pokoji.

S úctou,

Martina Vančáková

KAM DÁL?
Kamil Fila: Nohavica tahá z rukávu rasistickou kartičku