Medailon: Jan Horváth Döme
O autorovi
Romský básník a aktivista Jan Horváth Döme se narodil 1. listopadu 1959 v Bílovci v okresu Nový Jičín. Jeho romština je ovlivněna několika dialekty – předci pocházeli z Maďarska, západního Slovenska z oblasti Šaľa i východoslovenské Spiše. Živili se výrobou cihel a příležitostným hraním na oslavách a zábavách, chováním a prodáváním prasat. Po válce odešli za pracovními příležitostmi na Moravu. Rodiče pracovali v zemědělství, na stavbách, otec pracoval na stavbě pražského metra a v kladenských ocelárnách. Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V letech 1990–1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990–1991 vedoucím tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy (ROI) v Praze. Působil jako šéfredaktor a redaktor romských novin Romano kurko a Amaro lav, které vycházely v nakladatelství Rompress. Vystudoval střední knihovnickou školu, od roku 1994 pracoval jako dokumentarista Muzea romské kultury v Brně, romský poradce a sociální pracovník Magistrátu města Brna, v neziskové organizaci IQ Roma servis v Brně, jako romský pedagogický asistent na škole v Ostravě. V současnosti pracuje jako sociální pracovník Charity Most a 4. rokem vyučuje romštinu na Obchodní akademii, SPŠ, SOŠ Most a také jako zájmový kroužek v nízkoprahových zařízeních a komunitních centrech Ústeckého kraje. Na informačním serveru idnes.cz píše přes dva roky svůj blog, kde se dělí se čtenáři o své názory, postřehy i vzpomínky na rodinu a přátele. Při psaní blogu si potvrdil, že si lidé rádi přečtou o Romech i jiné věci než jen negativa: „Anonymové zuří, ale je dost i kladných ohlasů a to mi dává další chuť psát.“ Jeho koníčkem je genealogie, pátrání po údajích o předcích a sestavování rodokmenu. Žije a pracuje v Litvínově Janově.
Dílo
„Nějak jsem se dostal ke sborníčku „Romské písně“, kde byly verše od Tery Fabiánové, od Daniela… Viděl jsem, že se romsky dá psát, a řekl jsem si: Zkusím to taky! Básně jsem psal romsky a články česky,“ uvedl ke svým literárním počátkům v rozhovoru pro Romano džaniben 1-2/1999.
Tvořit začal na konci 80. let. V roce 1990 debutoval dvěma básněmi (Kaľi ruži, Soske) ve sbírce romsky píšících autorů Kale ruži/ Černé růže. V roce 1999 mu vyšla samostatná sbírka poezie Tumenge/ Vám a v roce 2007 sbírka O verdan le grajenca džal/ Vůz tažený koňmi jede dál. Od 90. let psal básně a i prózu do tehdy vznikajících romských periodik (Lačho/ Amaro lav, Romano kurko). Svými verši se podílel také na obsahu romské čítanky Amari abeceda. Se svou ženou Florou sestavil v roce 1998 kuchařku romských jídel dle původních receptů z východního a západního Slovenska i Moravy Chaben andal romaňi kuchiňa/ Recepty romské kuchyně. V roce 1997 byla na světovém romském festivalu Amico Rom v Lancianu (It) oceněna jeho báseň o holocaustu. Své básně píše v romštině, poté je volně překládá do češtiny. Při různých pietních a slavnostních příležitostech v rámci svých recitačních proslovů před romským i českým publikem pronáší své básně zásadně v jejich romské verzi, a tak vytrvale propaguje a obhajuje existenci romštiny ve veřejném prostoru.
„Píšu kvůli tomu, abychom my Romové měli ve světě uznání. Chci ukázat, že i my něco umíme a máme co říct. Píšu o tom, jak žijeme, o našich starostech i o tom, co nás těší. Hodně lidí si myslí, že žádnou kulturu nemáme. Takhle jim chci ukázat, že to není pravda.“ Svou tvorbou chce ukázat, že romský lid a jeho jazyk je svébytný a rovnocenný všem ostatním, že Romové něco umějí a mají co nabídnout světu. Že právě oni mohou ostatním dát to, co mnozí postrádají: velikou lásku k matce, otci, rodině a dětem. (Tumenge/ Vám)
Autor v básních apeluje na Romy, aby ochraňovali hodnoty lásky, víry, porozumění, rodiny, domova a v neposlední řadě mateřského jazyka. Upozorňuje na nespravedlnost ve vztahu Romů a „bílých“. „Proč Romové nemají štěstí?“ ptá se v jedné ze svých básní, která naráží na historii pronásledování (holocaust, rasismus) a mnohdy bezvýchodnou sociální situaci Romů. Mnohé básně obsahují „příkaz“, volání po jednotě nejen mezi Romy samotnými, ale i mezi Romy a Čechy a naději, že se snad jednou Romové dočkají spravedlivého přístupu. Zdůrazňuje společný domov a vizionářsky doufá ve společenství lidí, které nebude poznamenáno dělítkem „černí“/ bílí“.
Ke čtení
Kale ruži/ Černá růže, Hradec Králové, 1990. Sestavila a přeložila Milena Hübschmannová.
Horváth, Jan: Tumenge/ Vám, nakladatelství Petrov, Brno, 1999. Překlad Milena Hübschmannová a Jaromír Vavroš.
Horváth, Jan: O verdan le grajenca džal/ Vůz tažený koňmi jede dál, Matice romská, o. s., Praha, 2007. Překlad Lada Viková, Anna Žigová, Helena Sadílková a Jan Horváth.
Romano džaniben 1-2/1999.
Romano hangos, ročník 9, číslo 7.
http://janhorvath.blog.idnes.cz/
Chaben andal romaňi kuchiňa či Sar te chas lačhes the sastes/ Recepty romské kuchyně aneb Jak jíst dobře a zdravě, Státní zdravotní ústav, Praha, 1998.
Kritické ohlasy
Horváth je romský vlastenec a buditel. Je to patrné ze všeho, co dělá i ze všeho, co říká. Jeho obrozeneckému vlastenectví jsou podřízeny i jeho verše. Kdybychom měli charakterizovat jejich žánr, asi bychom řekli akharibena – verše-výzvy. Jsou to výzvy Romům, ale také „bílým“, aby „otevřeli srdce“ a přestali konečně soudit podle toho, jakou má člověk barvu pleti (…) Dovedou se „bílí“ vůbec vžít do situace „černého“, který jde po ulici a je stíhán nedůvěřivými, opovržlivými nebo nenávistnými pohledy většiny? Nenarazí tedy básnické výzvy Janka Horvátha u gádžů na fenomén nesdělitelné zkušenosti? A kromě toho: budou prosté věty na způsob „otevřete srdce“ schopny ono „zavřené“ srdce alespoň pootevřít? I formální jazykové a stylistické vyjádření je totiž napojeno na poněkud jiné čačipen (skutečnost, zkušenost, pravda, právo), tedy na jinou tradici estetiky. Slova, která se v převažující současné estetice gádžovské stala klišé, mají v romské estetice svůj původní význam, magickou moc. Proto jsou schopna na Romy apelovat.
Milena Hübschmannová, Romano džaniben, 1-2/1999.
Největší část jeho tvorby odráží v literární rovině Horváthovu neúnavnou angažovanost v romském hnutí – v různých více či méně nápaditých modifikacích opakuje zásadní výzvu: „Amen na sam ča phus, aľe the amen sam manuša. Ma ladžan vaš oda, hoj sam Roma. Ma bisteren amari čhib.“ (Nejsme nějaká sláma, i my jsme lidé. Nestyďme se za to, že jsme Romové. Nezapomínejme náš jazyk.) Zachází s motivy a stereotypy černé a bílé, tematizuje hledání místa k životu, touhu po domově, volá po rovnosti a smíření. V neposlední řadě je v Horváthově poezii návratným tématem romský porraimos – holocaust – v Osvětimi.
Alena Scheinostová: Okno do romské poezie, www.iliteratura.cz, 8. 1. 2009.
Báseň „Kamav“ vystihuje volnost našeho národa. Chceme být volní jako ptáci. Vnímáme svět jinak, citlivěji, jsme spjati s přírodou. Čas a prostor není pro nás rozdělený a ohraničený. Pan Janko Horváth vystihuje krásu romské duše. A k básni „Paľikerav mira dajorake“ chci říci toto: Když se člověk rozteskní, ptá se osobně anebo obrazně své matky, proč zrovna já mám bolest. Romská matka je pro dítě první po Bohu. Báseň vystihuje vyznání, jaké může Rom své matce dát, zvláště když už matku nemá. A báseň „Tumenge“ Sepněme se, Roma, pro pravdu, pro další život a pro naše romství! Tolik nám ublížili, ale zase půjdeme dál. Nic nezapomeneme, ale musíme vstát a jít, i když nám to působí trápení a my tomu nerozumíme. Však naše cesta nekončí.
Jana Hejrlíková, Romano džaniben 1-2/1999.
Pal o autoris
Romano poetos the aktivistas o Jan Horváth-Dóme uľiľa 1. decembriste 1959 Bilovciste andro okresis Nový Jičín. Leskeri romaňi čhib džal avri buter dialektendar- o phure andre fameľija has andal e Ungriko, paluňi Slovensko paš e Šaľa the khatar vichodno Slovensko khatar e Spiša. Zarodenas pro dživipen avka, hoj kerenas o valki (cehli), darekana bašavenas pro mulatšaga, ľikerenas le balen the bikenenas len. Pal o mariben gejle te bešel pre Morava. O dad the e daj kerenas pro statki, pro stavbi, o dad kerelas pre stavba Prahate pro metros the andro kladenska ocelarňi. O Jan Horváth sikhľiľa avri sar strojno zamečňikos the chudľa te kerel buťi andro Vítkovicka železarňi. Pal o berš 1990 has aktivno andre romane emancipačna aktiviti. Andro berša 1990-1992 has sar bičhado pro Magistratos Bilovciste, 1990-1991 kerelas sar majangluno tajemňikos andro ÚV Romaňi manušengeri iniciativa (ROI) Prahate. Kerelas tiš šefredaktoris the redaktoris andre romane žurnala Romano kurko the Amaro lav, save delas avri o Rompress. Phirďa avri maškarutňi škola, kaj sikhľiľa pro knihovňikos, le beršestar 1994 kerelas buťi sar dokumentaristas andro Muzeum romské kultury Bernate, andre na rajaripnaskeri organizacija IQ Roma servis Bernate, sar romano pedagogicko asistentos pre škola Ostravate. Akana kerel buťi sar socialno buťaris andre Charita Most the štar berš sikhavel romaňi čhib pre Obchodno akademija SPŠ, SOŠ Most the mek paš oda sikhľarel romaňi čhib andro „nízkoprahová zařízení“ the komunitna centra andro Ustecko koter, le čhavoren so len hin pal romaňi čhib o interesis. Pro informačno servros idnes.cz irinel buter sar duj berš peskero blogos, kaj irinel so leske hin pro jilo, pal oda, so duminel, pal o leperiben pre fameľija the o amala. Pro blogos dikhel, hoj o manuša penge kamen te genel pal o Roma the aver sar negativa: „O anonima chan choľi, aľe aver manuša man den pozitivno reakcija, the oda man del zor, kaj te irinav dureder.“ Leskero hobi hin e genealogija, rodkerel avri, ko has leskeri fajta the kerel fajtakero kokal. Bešel the kerel buťi Litvinovoste-Janovoste.
Literarno buťi
„Varesar man dochudľom paš o uprekidipen „Romane giľa“, kaj has e poezija la Teratar Fabianovatar, le Danielistar…Dikhľom, hoj pes del romanes te irinel, the phenďom mange: Probinava tiš! E poezija irinavas romanes the o lekha gadžikanes,“ phenďa pre peskero literarno agor andro vakeriben vaš Romano džaniben 1-2/1999.
Te irinel chudľa andro ochtovardešta berša. Andro berš 1990 les has o debutos duje koterenca andre poezija (Kaľi ruži, Soske) andro uprekidipen le romane literarendar Kale ruži/Černé růže. Andro berš 1999 leske dine avri ča leskero poezijakero uprekidipen Tumenge/Vám the andro berš 2007 O verdan le grajenca džal/Vůz tažený koňmi jede dál. Eňavardeštone beršendar irinelas e poezija the e proza andro romane periodika (Lačho/Amaro lav, Romano kurko). Leskeri poezija hiňi tiš andre romaňi čitanka Amari abeceda. Peskera romňaha la Floraha irinde andro berš 1998 e genďi pal romane chabena, avka, sar pen tavenas varekana pre vichodno the paluno Slovensko the e Morava, Chaben andal romaňi kuchiňa/Recepty romské kuchyně. Andro berš 1997 dine paťiv leskera poezijake pal romano holokaustos pro lumakero romano festivalis Amico Rom andro Lancianos (It). E poezija irinel andre romaňi čhib, paľis la thovel andre čechiko čhib. Te hin varesavo pijetno abo baro sgejľipen, ta andro recitačno vakeriben mujal romane the gadžikane manuša phenel e poezija ča andre romaňi verzija, the avka kerel e propagacija the zaačhel romaňi čhib maškar o manuša.
„Irinav vaš oda, te den le Romen pre luma e paťiv. Kamav te sikhavel, hoj the amen vareso džanas the hin amen so te phenel. Irinav pal oda, sar dživas, pal amare pharipena the pal oda, so amenge hin pre dzeka. But manuša duminen, hoj amen nane ňisavi kultura. Kamav lenge te sikhavel, hoj oda nane čačipen.“ Literarno aktivitaha kamel te sikhavel, hoj romane manuša the lengeri čhib hine ajse sar aver, hoj o Roma vareso džanen, the avre manušenge pre luma tiš vareso šaj den. Kaj jon šaj avre manušenge den oda, so but manuša roden: baro kamipen kije daj, kijo dad, kije fameľija the kijo čhavore. (Tumenge/Vám)
O autoris andre poezija bantinel le Romen upre, te bajinen pal o kamipen, pal o paťaviben kijo Del, lačho achaĺiben maškar o manuša, pal e fameľija, the pal e čhib, so chudľam le dajendar. Phenel pal e bibacht maškar o Roma the o „parne“. „Soske le Romen nane e bacht“? phučel andre jekh peskeri poezija, savi phenel pal e historija, sar has o Roma marde (le holokaustoha, le rasismoha) the sar peren o Roma andre bari socialno bibacht. Andre leskeri poezija hin tiš buterval irimen o „apelis“, kaj o Roma te ľikeren jekh paš aver, the kaj te ľikeren paš pende the o Roma le gadženca the o užaripen, hoj jekhvar avela pro Roma dikhlo sar pre sako manuš. Sikhavel pre oda, hoj dživas pre jekh phuv the hin les vizija, hoj o manuša dživena jekhetanes, the na sar „kale/parne“.
