Mentor pomáhá odsouzeným nebo trestaným Romům

Sdružení pro probaci a mediaci v justici (SPJ) ve spolupráci s Probační a
mediační službou ČR (PMS ČR) ukončilo v srpnu jeden ze svých velkých projektů
Systém mentoringu v trestní justici. Protože tenhle projekt měl a pořád má dobré
výsledky a výraznou měrou přispívá ke zlepšování komunikace odsouzených Romů s
úředníky a ke zvýšení počtu úspěšně vykonaných alternativních trestů místo
trestu odnětí svobody, rozhodli jsme se vám projekt i práci mentorů přiblížit.

I přesto, že Probační a mediační služba ČR funguje více než šest let a
Sdružení pro probaci a mediaci v justici pomalu třináct, laická veřejnost o nich
moc neví. Probace je termín, který vystihuje služby zaměřené na lidi, kteří se
dopustili trestného činu a svůj trest si odpykávají na svobodě, často formou
obecně prospěšných prací. Služby zahrnují poradenství a pomoc, kontroluje se
také chování odsouzených a výkon daného trestu. Mediace zase souvisí s termínem
mediátor, který je Text: Renáta Berkyová foto: Lenka Kučerová zprostředkovatelem
mezi poškozeným a obviněným, tedy pachatelem. Mediátor pracuje hlavně při
hledání řešení problému mimosoudní cestou, pomáhá domluvit se na přijatelném
způsobu náhrady škody, ulehčuje oběma stranám vyjádřit své potřeby a očekávání.
Pro obě zúčastněné strany je tato účast dobrovolná.

Myšlenka zrealizovat projekt, který by dopomáhal k řešení těžkých životních
situací a úspěšnému vykonání alternativního trestu zejména u romské menšiny,
byla inspirována svého času unikátním projektem z Dánska, za který obdržela
dánská probační služba cenu Community Justice Awards na mezinárodní konferenci
Probation v Londýně. Ještě před zahájením samotného projektu již v roce 2003
zjišťovalo Sdružení pro probaci a mediaci v justici u PMS ČR, jestli jsou tyto
specifické služby potřebné a žádané. Pro zájem byl tedy v roce 2004 spuštěn
pilotní projekt Mentor, který byl financován z prostředků Evropské unie a
podpory Velvyslanectví USA. Vyškoleno bylo dvanáct mentorů, zapojil se také
Středočeský a Jihočeský kraj, a protože pracovníci Probační a mediační služby
hodnotili spolupráci s mentory jako velmi přínosnou, byl projeven zájem o další
pokračování projektu. Nový projekt – Systém mentoringu v trestní justici – se
rozběhl 1. 9. 2005 a byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem ČR. Zapojilo se celkem 17 měst ze Středočeského, Jihočeského,
Libereckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje.

Služba Mentor je určena převážně Romům, kterým byl soudně uložen alternativní
trest nebo opatření (např. trest obecně prospěšných prací, podmíněné odsouzení s
dohledem). Je neocenitelnou a často i poslední možností, jak ještě člověk může
svou životní situaci obrátit ve svůj prospěch, jak co nejsrozumitelněji dostat
vysvětlení, co mu hrozí nebo jaká má práva. Obzvlášť prostřednictvím člověka,
který s ním dokáže komunikovat v jeho rodném jazyce, který zná jeho kulturu,
zvyky a tradice a orientuje se ve spletitých formulacích zákonů, kterým často
člověk využívající služby mentora nerozumí. Mentoři se ale zajímají také o lidi
z řad romské menšiny, kteří sice spolupracují s pracovníky Probační a mediační
služby a prakticky služby mentora nepotřebují, ale u kterých je vysoké riziko
sociální exkluze. Jedná se například o dlouhodobě nezaměstnané Romy, o lidi
žijící v sociálně vyloučené lokalitě apod. Své kompetence mentoři využívají také
u mladistvých, u kterých selhávají rodiče. Nejčastěji se setkávají s nezájmem o
vzdělávání a volný čas dítěte. Rodiče například neadekvátně omlouvají dítě ze
školní výuky.

A kdo se vlastně takovým mentorem může stát a co všechno je jeho náplní?
Mentorem se může stát prakticky každý dospělý člověk z romské komunity s čistým
trestním rejstříkem minimálně po dobu pěti let, který projevil zájem pomáhat
dalším Romům, kteří se dopustili trestného činu a jsou klienty Probační a
mediační služby ČR (PMS ČR). Mentor navštěvuje své klienty v jejich domácím
prostředí, snaží se je motivovat k plnění povinností souvisejících s výkonem
alternativního trestu a informovat je o důsledcích v případě jejich neplnění.
Pomáhá s výkladem úředních dokumentů i při komunikaci se samotnými úřady.
Spolupracuje s poskytovateli obecně prospěšných prací, pomáhá pracovníkům
Probační a mediační služby orientovat se v romské komunitě. Také se však zajímá
o klientovu sociální situaci, bydlení, zaměstnání…

K tomu, aby člověk mohl pracovat na pozici mentora, je potřebné samozřejmě
projít školením, které jej na úspěšné vykonávání práce dostatečně připraví.
Jedním ze školitelů je i Barbora Křižanová ze Sdružení pro probaci a mediaci v
justici (SPJ), která je zároveň koordinátorkou celého projektu. Zeptala jsem se
jí proto, čím vším musí zájemce projít a na co všechno se v průběhu školení
zaměřuje. „Celé školení je rozděleno na dvě části. Teoretickou a praktickou
část. Teoretická část je rozdělena do tří třídenních bloků: právní a sociální
minimum, zásady práce mentora a komunikační blok. V průběhu výkladu probíráme
konkrétní situace spojené s praktickým nácvikem, při kterém se snažíme budoucí
mentory připravit na jakoukoliv nepředvídanou situaci nebo reakci. Při
seznamování se s právním minimem se samozřejmě snažíme obsah výuky přizpůsobit
charakteru práce. Zaměřujeme se zejména na pojem trestného činu, zásady
trestního řízení, druhy trestů a opatření, jednotlivé alternativní tresty,
systém státní sociální podpory a podobně. V praktické části mentor pracuje s
jedním, maximálně se dvěma klienty. Od Probační a mediační služby dostává
zakázku k řešení problému klienta, podle které podniká patřičné kroky. V rámci
kursu se mentor účastní i supervize, ve které se mu věnuje supervizor po
praktické, rozvojové i administrativní stránce. Na závěr skládají účastníci
kursu zkoušku, která má ústní formu a jejímž cílem je zjistit znalosti mentorů a
jejich připravenost pro realizaci služby Mentor. Po absolvování kursu jsou
účastníci připraveni začít pracovat s klienty ve spolupráci s Probační a
mediační službou ČR. Součástí projektu se staly také úvodní semináře pro
odborníky ve čtyřech regionech, diskusní kulaté stoly a závěrečné semináře o
výsledcích projektu. Účastnili se jich pracovníci Probační a mediační služby ČR,
státní zástupci, soudci, zástupci Policie ČR, ministerstva vnitra a městských
úřadů.

Pro 37letého Antonína Gábora z Liberce byla nabídka práce mentora jistou
možností, jak své zkušenosti v terénu prohloubit. Pátým rokem pracuje jako
terénní sociální pracovník, proto byl vhodným adeptem také pro práci mentora.
Dostal nabídku od svého zaměstnavatele a rozhodl se, že ji přijme. Této volby
nelituje, protože činnost mentora mu rozšířila obzory i při práci sociálního
pracovníka především v oblasti právnického poradenství. Při mentorské práci se
setkává s různými reakcemi a netají se tím, že nejsou vždy kladné: „Víc jak půl
roku jsem se věnoval své klientce, která měla vykonávat obecně prospěšné práce.
Protože do práce nenastoupila, trest byl proměněn v odnětí svobody. Pak mě z
toho začala obviňovat, byla vulgární a agresivní. Nedokázala pochopit, že jsem
za její trest nemohl.“ Pravděpodobně každý mentor musí s možnou negativní
odezvou počítat a být na ni připraven. Častěji se však mentoři potkávají s
ochotou vyjít vstříc jejich snaze pomoct. I pan Antonín Gábor přiznává, že
kladných reakcí je více: „Lidé za mnou chodí někdy i se slzami v očích a děkují.
Mnohokrát by bez pomoci mentora skončili v nápravném zařízení, místo toho si
odpracují hodiny ve formě obecně prospěšných prací a přitom mohou být doma, se
svou rodinou…“ Paní Erika Červeňáková, která pracuje jako mentorka v Českém
Meziříčí, považuje rodinu za dobrou motivaci. Ve výkonu alternativního trestu
však vidí i jinou výhodu: „Forma alternativního trestu místo odnětí svobody je
lepší nejen pro odsouzeného, ale také pro společnost. Protože škodu, kterou
způsobil společnosti, má možnost nahradit, zatímco ve vězení musí stát za něj
hradit náklady spojené se stravováním, bydlením, odíváním… A podle zkušeností
vím, že taková alternativa trestu je lepší i pro rodinu odsouzeného.

Když je trestaným třeba otec rodiny, trpí jeho manželka i děti. Vliv rodiny v
dobrém slova smyslu je možné spatřovat hlavně u romských odsouzenců. Protože
právě rodina je hnacím motorem a hlavní motivací proč se snažit a spolupracovat
či už s mentorem nebo přímo s Probační a mediační službou. Tuto skutečnost při
práci s klienty často využívám. Vylíčím jim, co se bude dít s jejich rodinou,
pokud budou svůj trest odpykávat ve vězení, což se několikrát osvědčilo a klient
skutečně začal víc spolupracovat.

Asi pro každého je představa odloučení od rodiny bolestivá. Obzvlášť pro
Romy, kteří jsou se svou rodinou úzce spjati, je takový trest traumatizující.
Bohužel, tato forma náhrady za odnětí svobody je možná jen v případě, pokud
sazba trestu není vyšší než pět let. Nad pět let není alternativní trest možný.“
Paní Červeňákové, mentorce pracující víc než rok na této pozici, jsem položila
ještě dvě otázky. V čem spatřuje výhody a nevýhody práce mentora a jestli v
terénu využívá znalost romštiny. „Výhodou je samozřejmě samotná služba, kterou
klientům poskytujeme. Když jsem začínala s prací mentora, byla jsem překvapená,
kolik informací mým klientům ohledně jejich práv chybí. V tom také vidím určitou
výhodu, jak lidi informovat a poučit je, na co mají právo a na co už ne.
Alternativní trest je samozřejmě určitým plusem i pro společnost, jak už jsem
zmínila, protože nečinný vězeň stojí stát rozhodně víc než pracující odsouzenec.
Pokud bych měla hovořit za sebe, tak určitou výhodou je i to, že mezi lidmi, se
kterými pracuji, také žiji, proto se samozřejmě vzájemně známe. A když se stanou
mými klienty, spolupracují se mnou s větší důvěrou. Neumím si představit, jak by
se mi pracovalo v úplně cizím prostředí. Myslím, že tahle práce má hodně
společného s prací sociálního pracovníka, protože za klienty docházíme až domů,
pomáháme jim například najít si práci, správně vyřídit úřední záležitosti a
podobně. Samozřejmě jsme vyškoleni tak, abychom byli schopni co nejlépe poradit
i v oblasti práva a povinností, které pro občany plynou ze zákona. A jestli
využívám svou znalost romštiny? Ano, někdy. Když se mnou klient začne mluvit
romsky, tak mu samozřejmě romsky odpovím a navážu na rozhovor v romském jazyce.
I to je vlastně výhoda romských mentorů pracujících s romskými klienty. Klient
cítí větší důvěru vůči člověku, o kterém ví, že mu rozumí. Pak se samozřejmě
lépe pracuje i samotnému mentorovi.“ Erika Červeňáková pracuje také jako
asistentka pedagoga v místní základní škole a k práci mentorky se dostala přes
doporučení kamarádky. A i přesto, že jí je 44 let, se dálkově vzdělává.

V tomto školním roce bude maturovat na Střední škole sociálně-právní v
Kolíně. Za dobu trvání projektu bylo vyškoleno celkem 30 mentorů. V rámci
projektu však pracovalo celkem 40 mentorů včetně 10 osob vyškolených v pilotní
fázi. V období od 1. 3. 2006 do 31. 5. 2007 mentoři pracovali celkem s 322
klienty a průměrná úspěšnost v případě intervence mentorů je více než 50
procent. A protože projekt sklidil mnoho kladných ohlasů, byl rozšířen v roce
2006 na území Prahy v rámci nově vzniklého projektu „Rozvoj lidských zdrojů –
osvěta a poradenství“. Ten realizuje Český helsinský výbor ve spolupráci se
Sdružením pro probaci a mediaci v justici. V Praze pracuje celkem devět mentorů.
Jen na území hlavního města byl vloni uložen alternativní trest 1245krát.
Odsouzení tak mají možnost odpracovat svůj trest úklidem chodníků, zahradnickými
pracemi nebo malováním veřejných budov místo posedávání „v chládku“. Pro výkon
obecně prospěšných prací poskytují místa také Dopravní podnik, Pražské služby,
Pražská plynárenská, ale i školská zařízení, divadla, Lesy hlavního města Prahy,
pohřební ústav nebo botanická a zoologická zahrada.

Probační a mediační služba ČR je podporující organizací, která se na
realizaci projektu a kontaktu se samotnými klienty významně podílí. Zeptala jsem
se proto, jak hodnotí projekt ředitel PMS ČR pan Pavel Štern. „Jako celek
hodnotíme projekt velmi kladně, v zásadě ho považujeme za zatím neúspěšnější
projekt. Práci lidí, jednak ze Sdružení pro probaci a mediaci v justici, kteří
jsou iniciátory a realizátory projektu, vysoce oceňujeme, a rovněž i práci
probačních úředníků a asistentů, kteří se v praxi podílejí na praktické
realizaci a spolupráci s romskými mentory. Samozřejmě velmi oceňuji práci
samotných romských mentorů. Z hlediska cílů a praktického ověření projektu je
jasné, že projekt má velký potenciál k dalšímu rozvoji a realizaci, a pokud se
podaří získat i další finanční prostředky, bude možné projekt romského mentora
dále rozvíjet. Zájem Probační a mediační služby je jednoznačný. Rozvíjet projekt
pokud možno v celé České republice.“

Jako bylo už na začátku zmíněno, projekt srpnem končí. Naskýtá se proto
otázka, co bude dál? Co se stane s mentory? Budou moci pokračovat ve své práci,
která má podle všeho výborné výsledky? Odpověděla mi Barbora Křižanová,
koordinátora projektu ze Sdružení pro probaci a mediaci v justici: „V současné
době jsme získali podporu z dotací Úřadu vlády ČR, Krajského úřadu Jihočeského
kraje a Magistrátu hlavního města Prahy na realizaci projektu v tomto roce. V
tuto chvíli tedy disponujeme omezenými prostředky, které nám pomohou pokračovat
v poskytování služby Mentor v roce 2007. To znamená, že mentoři nejsou nuceni
přerušit svou činnost. Dále čekáme na vyhlášení výzvy v rámci programů
Evropského sociálního fondu, což by mělo proběhnout v posledním čtvrtletí
letošního roku. Samozřejmě, že bych si moc přála, aby projekt pokračoval i
nadále, abychom mohli usnadňovat nelehké situace našich klientů a pomáhat jim v
momentech, kdy to nejvíc potřebují. Budeme se proto snažit, aby projekt skutečně
pokračoval i nadále.“