Mezinárodně sporný Stepan Bandera byl jmenován Hrdinou Ukrajiny
Čestný titul Hrdina Ukrajiny dostal dnes více než 50 let po své smrti od
ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka politik Stepan Bandera, stále ještě
kontroverzní osobnost ukrajinských dějin, považovaná mnohými za národního hrdinu
a jinými za zločince. Sporný je Bandera i mezinárodně; četné krvavé stopy
zanechali jeho stoupenci krátce po druhé světové válce i v Československu.
Podle prohlášení prezidenta Juščenka na dnešní výnos "čekaly mnoho let
miliony Ukrajinců". Juščenko vyl minulý týden na hlavu poražen v prezidentských
volbách a brzy mu pětiletý mandát skončí.
Stepan Bandera v roce 1929 jako dvacetiletý vstoupil do Organizace
ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na
polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Trest smrti mu byl změněn na
doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se
OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele toho, které se orientovalo
proněmecky. Krátce po zahájení německého útoku na SSSR v roce 1941 se z popudu
Berlína podílel na vyhlášení ukrajinského státu a tento krok později odmítl přes
nátlak odvolat.
Další tři roky strávil Bandera v německých koncentračních táborech, jeho
hnutí ale fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda
(UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala.
UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně
zahynulo až 150.000 lidí. Po obrácení postupu fronty se stala hlavním soupeřem
UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.
Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech
až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší
Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru
Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan
Stašinskij, který pak přeběhl na Západ.
V dnešním Juščenkově rozhodnutí o udělení titulu Hrdina Ukrajiny se uvádí, že
Bandera byl vyznamenán za "obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský
stát". Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stepan. Slavnostní akt
nepochybně posílí roztržku Ukrajiny s Moskvou, která doprovázela celé Juščenkovo
prezidentství.
Ruská agentura ITAR-TASS dnes napsala, že "ozbrojenci z UPA mají na svědomí
množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než 100.000 Poláků, Čechů a Židů v
západní Volyni". Zvěrsky byly podle agentury usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří
do UPA odmítli vstoupit. "Juščenko posmrtným vyznamenáním Bandery riskuje
zhoršení vztahů s Polskem, které považuje za nejbližšího spojence," napsala
ITAR-TASS s odvoláním na ruské experty.
Představitelé slovenských protifašistických a odbojářských organizací udělení
titulu Banderovi odsoudili. "Naše reakce může být jen záporná, když k udělení
titulu došlo bez řádného zkoumání a prokazování případných Banderových zásluh,"
řekl ČTK předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků Pavol Sečkár.
"Od prezidenta Juščenka je to provokace," dodal.
Také předseda slovenského Sdružení vězňů nacistických koncentračních táborů
Otto Wagner je proti. "Bandera byl bezpáteřný člověk, který se na jistý čas
spojil s nacisty. V očích mnoha neofašistů to může být jen další důkaz jakési
rehabilitace fašismu," řekl ČTK.
Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny české Akademie věd Oldřich Tůma považuje za
mylnou především snahu někoho "historicky kanonizovat" po 50 letech. "Je to,
jako kdyby dnes dostal státní vyznamenání Jan Žižka," řekl ČTK. Předsedkyně
české Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová ocenění Bandery uvítala.
"Zaplaťpánbůh za to, že učinil ten krok," uvedla na adresu Juščenkova
rozhodnutí. Byla by prý šťastná, kdyby si řada českých politiků z toho vzala
ponaučení.
Kontroverzně jsou vnímány akce banderovců na území Československa. Za
socialismu byly jednoznačně odsuzovány a jednostranně interpretovány, připomíná
internetová Wikipedie. Po roce 1989 se místy začaly objevovat opačné tendence,
kdy ukrajinští nacionalisté byli glorifikováni a byla jim dávána nálepka
"bojovníků proti komunismu". Jejich činnost je jednak třeba vidět v historických
souvislostech se snahami o samostatnost a boj proti komunismu, na straně druhé
ale jejich vlastní činnost zahrnuje masakry lidí, násilí, rasismus,
antisemitismus a terorismus, uvádí encyklopedie.
Rozdílná je podle tohoto zdroje i interpretace zásahu československých
bezpečnostních sil, které byly před rokem 1989 bez výhrady schvalovány, ovšem
později byly některými hlasy odsuzovány jako "akce komunistického ministerstva
vnitra". Nelze však přehlížet, že tyto akce byly hlavně ochranou státní
suverenity před cizími narušiteli a vetřelci, kteří se zbraní v ruce vtrhli
ilegálně či za použití zbraní do tehdejší Československé republiky a páchali zde
násilné činy, připomíná Wikipedie.
