MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní

Školní inspekce na nařízení ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
Miroslavy Kopicové zkontrolovala „zvláštní školy“ a ukazuje se, že více než
čtvrtina dětí v těchto školách končí protiprávně. Jedná se především o malé
Romy. MF DNES má k dispozici interní právní rozbor MŠMT, který na problém
upozorňuje. „Jestliže byl žák bez zdravotního postižení převeden do vzdělávacího
programu pro žáky se zdravotním postižením, došlo k porušení školského zákona,“
píše se podle MF DNES v něm.

MF DNES upozorňuje, že oficiálně se sice zvláštní školy jmenují „praktické“,
případně speciální“, ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. „Všichni vědí, o co
jde,“ říká Jan Stejskal z organizace Zvůle práva, který na šetření na
speciálních školách spolupracoval.

Navíc odborníci upozorňují, že části Romů jsou diagnózy opravňující k
návštěvě zvláštní školy vyráběny uměle. „Je to taková tichá dohoda, na níž se
podílejí i ředitelé běžných škol a pedagogickopsychologické poradny, kteří tyto
děti do speciálních škol zařazují,“ míní Stejskal. Je totiž pravda, že s těmito
dětmi je mnohdy více práce. Už proto, že jejich rodiče se školou často
nespolupracují.

„Více než 26 procent romských dětí chodí do škol pro děti s lehkým mentálním
postižením. Je velmi nepravděpodobné, že by počet dětí romského původu s
mentálním postižením byl tak vysoký,“ řekla ministryně Miroslava Kopicová.
Zároveň vyzvala ředitele škol, aby při zápisech neselektovali děti podle etnické
příslušnosti.

O přeřazení dítěte z běžné školy do speciální většinou rozhoduje ředitel.
Podle zákona je to vedle souhlasu rodičů podmíněno tím, že odborník žákovi
diagnostikuje například lehkou mentální retardaci, zjednodušeně řečeno sníženou
inteligenci. Píše MF DNES.

Studie však naznačují, že doporučení k přestupu na školu se sníženými nároky
občas dostane i dítě, jehož handicapem není intelekt či poruchy učení, nýbrž
prostředí, z nějž pochází. Třeba malá podpora rodiny nebo to, že žije v ghettu.

Vinu na zařazování romských dětí do praktických škol mají tedy i jejich
rodiče. „Práce s rodiči spočívá ve vysvětlování, přesvědčování, že vzdělání je
pro děti důležité. Bohužel, u většiny těchto rodin není prioritou,“ řekla
například pro MF DNES ředitelka na základní škole v litvínovském Janově
Miroslava Holubová podle které se učitelé někdy potýkají s problematickou
spoluprací s rodiči. „Pokud dítě na nároky běžné školy má a chce, může ji
zvládnout i bez pomoci rodičů, protože vypomůže škola. Problémem bývá, že se pak
žák cítí jiný, vyloučený ze své rodiny, komunity, a musí být dost odolný a
odhodlaný, aby tuto situaci ustál,“ dodala Holubová.

„Měli jsme v první třídě chlapce, který zaostával. Ale jasně jsem řekla, že
ho přeřazovat nebudeme, dáme mu příležitost,“ uvedla pro deník Ivana Rosová,
ředitelka Základní školy v pražské Grafické ulici. Snahu školy, však zhatila
babička chlapce, která sama vyřídila přeřazení do blízké praktické školy. „Víc
než babička, která chtěla mít klid, mě rozčilila ta škola, která dítě přijala,
aniž to s námi projednala,“ uvedla Rosová.

Podle Stejskala je problém i v tom, že romští rodiče sami chodili na zvláštní
školu a nepřijde jim divné, aby tam chodili i jejich děti. Navíc speciální školy
bojují o žáky jako každé jiné. „V Přerově jsme zažili, že posílali asistenta,
který přesvědčoval romské rodiče, aby zapsali děti právě k nim,“ uvedl pro MF
DNES Jan Stejskal z organizace Zvůle práva. „Mnohdy jim ani u zápisů neřeknou,
že to je bývalá zvláštní škola, případně se rovnou tváří jako jejich škola
spádová,“ tvrdí Stejskal.