romea - logo
17. srpna 2022 (středa)
svátek má Petra

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Michael Kocáb: Potřebujeme antidiskriminační zákon

Brno, 19.2.2009 17:27, (RH)

Čerstvý ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb vystoupil ve středu 4. února z vlaku a z brněnského nádraží zamířil rovnou do Muzea romské kultury (MRK). Cestou přijal pozvání na kafe do několika bytů v romské čtvrti, jednomu z obyvatel nechal koupit kytaru. Po jednání v Muzeu romské kultury se setkal ještě s primátorem Brna a ombudsmanem.

Co bezprostřední dojmy z Cejlu a Bratislavské a z Muzea romské kultury?
Muzeum mne naprosto okouzlilo. Umění promlouvá obrovskou silou. Navštívil jsem s kolegy také místo lágru v Hodoníně u Kunštátu. Hodonínem bychom na muzeum chtěli navázat. Měl by být místem setkávání, učení a kontemplace. Těším se, že vše s kolegy stihneme připravit, abychom to tam oživili dětmi a také mezinárodními návštěvami co nejdřív.

Orientace na kauzu Lety a jmenování Lejly Abbásové tiskovou mluvčí vám zajistí viditelnost a sympatie. Jde o důležitá, ale symbolická gesta, nevlivní přímo situaci v ghettech. Teď ale dostávají různé neziskovky pracující i s Romy vlivem krize méně dotací a grantů, nadace pak méně darů od podnikatelů, což ovlivní integrační programy. Můžete udělat něco proti ohrožení nevládek krizí?
Organizace, které prospívají dalším lidem, nejen svým členům, budou moci získat status veřejně prospěšné organizace. Podle zákona, který připravujeme, a podle změn dalších zákonů by tento status měl zajistit lepší a dlouhodobější financování a další výhody, zejména daňové. Organizacím uvolňuje ruce ke komerční činnosti a umožňuje diverzifikované financování. Zákon vyžaduje po organizacích jen transparentní nakládání s financemi a reinvestování zisku do činnosti.

Kde podle vás spočíval problém v práci Agentury pro sociální začleňování? V čem chcete navázat na dílo Džamily Stehlíkové a čemu se vyhnete?
Agentuře dávám plnou podporu. To, že je agentura úkolem vlády, je pro mne velkou příležitostí, ale také odpovědností. S novým ředitelem chceme zahájit vyjednávání o posílení pozice agentury v rámci státní správy. V regionech práce pokročila. Nyní musíme úředně zvládnout financování nasmlouvaných projektů. Odhadujeme, že tento projekt bude úspěšný a budou z něho čerpat i další místa. Práci své předchůdkyně si vážím a její eventuální chyby rozebírat nehodlám.

Jste pro zákaz některých extrémně pravicových stran? Která z nich patří mimo zákon, podle jakých kritérií byste to určoval, když například neonacisté z Dělnické strany úmyslně napodobují vizáží a vyjadřováním anarchisty a alternativní mládež?
Vedle zákazu vámi jmenovaného hnutí, který bude posuzovat Nejvyšší správní soud (pozn.: rozhovor se konal před jednáním NSS), připravuje vláda komplexní strategii proti extremismu. Na jejím uvedení do života se budou podílet města a obce, nevládky a také policie a školy. Vláda vyznává filozofii maximální podpory místních aktivit.

V posledních měsících byli odsouzeni někteří lidé, kteří vytvářeli neonacistické webové stránky jako http://www.odpor.org a další, poté se však tyto stránky, dá-li se to tak říct, ještě víc zkvalitnily a decentralizovaly na další weby. Jako hudebník se vyznáte v tom, jak působit na veřejnost, v účincích reklamy atd. Máte nějakou vlastní představu, jak se této de facto nepolapitelné a úmyslně decentralizované kybernetické scéně neonacistů dostat na kobylku?
Zvyšovat vzdělanost a informovanost, naučit lidi, aby do řešení konfliktů zapojili co nejvíce stran. Každý, kdo pak bude chtít být aktivní, bude moci sáhnout pro zkušenosti do vedlejší obce, ideální je porovnání i se zahraničím. Tím, že se lidé budou více setkávat a vědět o sobě, snížíme radikálně poptávku po neonacistech. Radikální hnutí komunistů nebo neonacistů přinášelo odpovědi na otázky velké většiny společnosti. To už dneska nemusí být až tak žádané, módní: nikdo vám totiž nezajistí, že právě vy budete v té většině, která bude akceptována a podporována. Narážím tím na turbulence v historii dvacátého století, ale také na možnost poškození zdraví a další neočekávané skutečnosti, které mohou každému člověku změnit osud. Už proto by měla být společnost co možná nejpestřejší. Budu se snažit vystavět co nejpestřejší tým a budu dělat reklamu ohleduplnosti a toleranci co možná největším množstvím úspěšných kulatých stolů a dalších aktivit, které podpoříme přímo v místě.

Zatímco dříve se v ultrapravicové scéně objevovaly texty o nepříliš nebezpečném českém fašistovi Radolu Gajdovi atd., v posledních měsících už je otevřeně obhajován Hitler a epocha německého nacismu. Např. text Pochodeň národně sociální revoluce na http://planetaopic.wordpress.com/ . Budete se zajímat, co v této souvislosti činí nebo se chystá učinit BIS a záplava odborníků na extremismus?
Budu. Signály z občanské společnosti nemůžeme pominout. Faktem ale zůstává, že naším hlavním cílem je snižovat atraktivitu neonacistů zlepšováním soužití.

V Česku je asi několik desítek romských osobností vyjadřujících se k vyšší politice, mezi nimi lidé seriózní, odborníci, ale i lidé nevýrazní, ti, kterým jde o mediální efekt, lidé, co předstírají zájem o lidská práva a spíš z těchto aktivit profitují, lidé zoufale nekompetentní, v některých případech i nedůvěryhodní, někteří jsou bohužel kriminálníci. Každý z nich se vás bude snažit ovlivnit a názory možná budou mít protichůdné. Jak se v tom všem vyznáte, podle jakých kritérií si budete vybírat?
Každého aktivního člověka vítám do svého týmu. To je první premisa. Nyní mám již kontury takového svého ad hoc týmu. Představí se mimo jiné, až budeme opět jednat v Litvínově. Na složení tohoto týmu se podílejí osobnosti s hlubokými znalostmi situace. Ano, tak jak jste to nastínil, je skutečně daná oblast propojená a komplikovaná.

V půlce ledna jste řekl, že litujete, že KSČ nebyla v roce 1990 zakázaná, chtěl byste to udělat teď. Co si od těchto antikomunistických postojů jako ministr pro lidská práva slibujete dnes, v roce 2009, v době rostoucí nezaměstnanosti? Přetáhnout k sobě voliče lidí jako Martin Mejstřík nebo senátor Jaromír Štětina?
Je možné, že kdyby byla KSČ zakázána, je nyní v české společnosti méně planých slov a populismu. Voliče dnešní KSČM by nasála demokratická levice, středové voliče by si rozebraly menší subjekty, demokratická pravice by měla podstatně ulehčenou práci: celý politický boj je kvůli existenci extrémní levice na politické scéně posunutý k populismu. Komunisté totiž nemohou zatím vládnout, jejich koaliční potenciál je nízký. Proto si mohou dovolit vyprávět pohádky, slibovat nesplnitelné a kritizovat.

S argumentem jejich polidštění a kultivace ve sněmovně nesouhlasím. Jednak bývalí a dnešní komunisté jsou jedna parta a jejich cíl je podobný. Ošálit společnost a uchopit moc. Naštěstí ještě nenalezli dostatečně přesvědčivé osobnosti. Podpora jejich politického dorostu ale dává tušit, že svou touhu nevzdávají. V loňském roce došlo k poboření dalšího mýtu: vytvoření rudooranžových koalic v krajích dává tušit, že společenská ostražitost klesá, že si lidé na komunisty zvykli a přestávají je vnímat jako ty, kdo zdevastovali ducha této země a zničili naši přírodu. Lidé je vnímají jako dobrosrdečné strejdy, kteří jim všem chtějí pomoci. Lákání komunistů mě opravdu nenechává zcela klidným.

Na vaši první tiskovou konferenci si přišel na vás vylít svoje starosti jakýsi starý nešťastný člověk, evidentně ve velkých potížích. Vy sám jste se na tiskovce usmál nad „anekdotickou“ otázkou jedné novinářky, jestli prý v dobách krize nebudou témata lidských práv opomíjena, a přislíbil že – snad cituji přesně – „právě v této situaci bude ochrana lidských práv na prvním místě“. Považujete právo na práci, ať už Romů či všech, za součást vaší agendy?
Chceme něco jiného: vyrovnávat šance těch, kdo na trh práce vstupují. Proto potřebujeme také antidiskriminační legislativu. Aby být ženou nebo Romem nesmělo být sebemenší překážkou při vstupu na trh práce. V této snaze budu následovat pozitivní příklady odjinud a hledat silné koalice, jen aby se nám podařilo s diskriminací zatočit. Zpočátku mohou pomoci i rozličné vyrovnávací akce či opatření, jako je podpora sociálně slabších či lidí s různými postiženími při zvládání vzdělávání. Ruku v ruce s tím chceme podpořit služby takovým lidem, aby si je mohli objednat, aby takové služby byly v dosahu.

Složitější řešení bude vyžadovat také seniorská péče. Tento věk je křehký a zranitelný. Tematika se dotýká jak manželů v plné síle, kteří by se rádi společensky realizovali, tak lidí osamělých a nemocných. Pestrost nabízejících se řešení jen vyzývá stát, aby uvolnil prostředky pro města, která chtějí život starších občanům zlepšovat, a také pro rodiny a samy seniory, aby si co možná nejvíce rozhodovali o svém životě a naplnění potřeb.

Letmo a s určitými nepřesnostmi si pamatuju zhruba osm let starý průzkum – volit podle něj chodí minimum Romů, asi procento, a z této menšiny volilo nejvíc lidí, 40%, KSČM, ostatní pak inklinovali skoro rovnoměrně k velkým českým stranám. ROI volilo půl procenta těch Romů, co chodili k volbám. Co byste z tohoto průzkumu, pokud by platil ještě dnes, ve své funkci ve vztahu k Romům vyvodil? Co dělat pro to, aby nevzpomínali v dobrém na starý režim?
Rozumím vám, komunismus je masově nahnal do fabrik, ale nahnal tam všechny lidi, takže nastolil vlastně takovou zoufalou rovnost. Takovou bezmocnou rovnost, kde si společně zanadávali a šli domů. Když budeme dostatečně viditelně prosazovat řešení, o nichž jsem již dříve hovořil, když se o Romech bude mluvit s Romy, když romská kultura a civilizační model nebude trpěn a nebude vnímán jako něco ohrožujícího, ale bude postaven na roveň životnímu stylu většiny, když tyto kultury povedou dialog v galeriích a na koncertech a méně na stránkách bulváru, když ti nejlepší z řad Romů dostanou příležitost dokázat své schopnosti ve vedení firem, škol a úřadů, mohou se politické preference Romů více podobat preferencím celé společnosti. Zásadní ale je, aby se Rom na každém kroku už od školy nepotkával s despektem plynoucím z nějakých stereotypů v myšlení lidí.

Jak je teď už jasně vidět, Strana zelených vaším uvedením do funkce získává po senátoru Jaromíru Štětinovi a ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi třetího vrcholového představitele, který není a nebyl členem SZ, a jejichž názory do značné míry představují opak toho, o co usilují západní zelení, a blíží se spíš postojům ODA a Unie svobody. Jaromír Štětina v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu dává dokonce ruce pryč jak od Bursíkovy Strany zelených, tak od Patočkova Hnutí Zelení a bude kandidovat za jakési nezávislé uskupení starostů. Proč si podle vás špičky SZ vybírají na vrcholová místa lidi odjinud?
To je opravdu otázka na předsednictvo Strany zelených

S vaší předchůdkyní se táhla pověst o maximální přizpůsobivosti vůči Martinu Bursíkovi. Ptám se proto: dostal jste se někdy s Martinem Bursíkem do sporu a dokážete mu oponovat? Pokud ano, v jakých otázkách to bylo?
Na předsednictvu vládne dělná atmosféra. Každý tam má na starosti co nejlépe veřejnosti představit zelený koncept slušnosti, věcnosti a profesionality ve funkci, kterou zastává. Jsou tam jak ministři, vysoce postavení místní politici, tak státní úředníci a lidé z neziskového sektoru. Ti lidé se tam vzájemně dost podporují.

Řekl jste, že lidská práva nejsou ani pravá, ani levá. Myslím, že v Česku platí pravý opak, ta tematika je využívána nalevo i napravo účelově s ohledem na vlastní cíle, které se za lidská práva jen schovávají.
Nejvíce komunisté, ale někdy i anarchisté a levicoví intelektuálové i část ČSSD se zajímá o porušování lidských práv Američany v Iráku, Afghánistánu, ve věznici Guantanámo, Izraelci v Palestině, prostě proamerickými státy. KSČM nezajímá Tibet, Čína, Kuba, tam je to prý v pořádku. Práva Romů, hlavně sociální, je zajímají, Romy berou jednoduše jako oběť kapitalismu.
Naopak lidé kolem Václava Havla, tedy i vy sám, nadace Člověk v tísni, redakce Respektu, dříve ODA a US a dnes speciálně Bursíkovi zelení kritizují jenom Čínu za Tibet, Kubu, Lukašenkovo Bělorusko, zelený ministr zahraničí je prakticky ve všem proamerický. Tuto „lidskoprávní pravici“ moc nezajímají Palestinci, lidi v proamerických režimech v Latinské Americe či Asii, vadí jim kamenování a popravy v islámském Íránu, ale v Saúdské Arábii, kde mají USA ropné kamarády. Romům chtějí dopřát právo na kulturu a vzdělání, sociální rozměr je asi moc nezajímá, hodně toho svádí na komunistický zákaz kočování a násilnou asimilaci Romů.
Těch, kteří mají vyvážený postoj ve stylu „padni komu padni,“ vidím v Česku jen málo, například komentátora Práva Petra Uhla.
Budete vy sám na své dosavadní orientaci něco změnit?

Vaše otázka je široká, můj styl obdobně. Při své práci jednám s maximální otevřeností se všemi lidmi, tedy se zelenými, kolegiální atmosféra panuje mezi ministry, navštívím poslance ČSSD, konzultuji s Janem Urbanem, Ivanem Gabalem, Petrem Uhlem, Oldřichem Kužílkem. O naši práci se velice zajímá i Václav Havel. Co se týče setkávání se zahraničními delegacemi, pokud to protokol dovolí, bude třeba představitelům autokratických režimů lidskoprávní stanoviska naší země předat. Toho se rád zhostím. V oblasti lidských práv a zahraniční politiky je česká diplomacie aktivní a dlouhodobě čitelná. S její hlavou, panem ministrem Schwarzenbergem, jsme dlouholetí přátelé a kolegové. S jeho politikou nemám problém. Lidská práva jsou nedělitelná, a to platí jak o Kubě, tak o Afghánistánu, o Gaze i o Tibetu. Rozdíl není v přístupu, ale v tom, zda máte s kým vyjednávat. Jo, a náladu všem, které trápí věznice na Guantanámu, by měly zlepšit výroky americké administrativy, která sběrný tábor již provozovat nechce.

Inspirovala vás vaše funkce například k nějaké „romské“ skladbě Výběru nebo ke společnému projektu či vystoupení třeba s Vojtou Lavičkou nebo Gipsy.cz?
Určitě se domluvíme až se najde nějaká příležitost.

Přečteno: 2421x
 

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Rozhovory, Michael Kocáb



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo