Milí čtenáři,

Možná médií bude i víc, to víte, všechno člověk zjistit nedokáže. Pokud jde o samotný den a to, jak byl připravený ze strany samotných Romů, asi tentokráte prvenství připadne organizátorům brněnským. Tam se připomínalo, že i romská menšina má své výročí, svoji řeč, vlajku, hymnu i kulturu, velkolepě. Průvod brněnským městem začínající v Židenicích a končící v brněnském nákupním centru Vaňkovka ukončilo odpoledne, během něhož se návštěvníkům velmi oblíbené nákupní galerie představilo několik souborů a kapel, včetně známých a uznávaných Gulo čar majících sošku Anděla. V Ostravě k připomenutí tohoto výročí uspořádali rovnou celý týden trvající Dny romské kultury, jejichž program nabízel debatu probíhající na půdě ostravské univerzity na téma „Sociální exkluze Romů a fenomén ghet. Jak z toho ven?“. V nabídce byly rovněž filmová produkce, koncert, divadelní představení „Legenda o králi Airovi“ a fotbalový turnaj.

International Roma day si připomínali Romové po celém světě. A proč vlastně? Připomeňme stručně historická fakta, i když jsme tak učinili již v minulém čísle, a další podrobnosti naleznete i na našich webových stránkách www.romea.cz. Poblíž Londýna se v roce 1971 uskutečnil historicky první světový romský kongres především díky iniciativě Grattana Puxona a Donalda Kenricka z Velké Británie, Matéo Maximoffa, zástupce francouzských Romů, takzvaných Manuša, Jarko Jovanoviče z bývalé Jugoslávie a dalších Romů a romistů, díky nimž byly ofi ciálně položeny základy dnešní Mezinárodní romské unie (International Romani Union). Účastníci kongresu, kterých byly necelé tři desítky, se usnesli na podobě romské vlajky a romské mezinárodní hymny. V té době delegáti sjezdu ofi ciálně ustanovili první Mezinárodní romskou organizaci IRU (International Romani Union), zpočátku známou pod názvem World Romani Union. Dále již tehdy schválili ofi ciální označení Rom místo Cikán. Ačkoliv se posléze konaly další dva kongresy IRU, 8. duben byl uznán mezinárodním svátkem až mnohem později, v roce 1990 ve Varšavě, kde se konal čtvrtý kongres. Má připomínat den, kdy se ofi ciálně zpečetila mezinárodní spolupráce Romů a romské hnutí dostalo mezinárodní a politicko-společenský rozměr. V tento den si mají účastníci oslav každoročně připomenout společný původ, jazyk, kulturu, společné sjednocení a spolupráci a především „romipen“ (přeloženo „romství“). Fotografi e, kterou vidíte na titulu tohoto vydání Romano voďi, vznikla na pražském Náměstí Míru. Tam sdružení Dženo a Athinganoi společně uspořádaly pietní akt k uctění památky obětí rasově motivovaných útoků. Účastníci, kterých bylo ale zoufale málo, si mohli prohlédnout též výstavu věnovanou více než třem desítkám těchto obětí. Uvnitř čísla se ale již věnujeme jiným tématům…. cause senátorky Liany Janáčkové, vzpomínce na Jána Ača Slepčíka (z pohledu jeho kamarádů i jeho vlastního vyprávění), který umřel minulý měsíc v okamžiku, kdy jsme již měli celé číslo hotové a v tiskárně, a tak jsme stihli zareagovat jen otištěním velké černobílé fotografi e Ača s tím, že nás navěky opustil. Teď to tedy dorovnáváme. Věnujeme se rovněž Jednomu světu, jubilejnímu ročníku festivalu dokumentárních filmů s lidsko-právní tematikou… atd, atd. A ještě něco. Asi vás, stejně jako nás (až by se chtělo zařvat bohužel) nepřekvapilo, že se Jiří Čunek vrátil do vlády a Karel Schwarzenberg zůstal, i když tvrdil až donedávna, že když se Čunek vrátí, on odejde. Holt, „zelení“ se ukazují jako mistři vyjednávání a ústupků. Otázka je, kde až chtějí skončit?