O boxu se Stanislavem Tišerem

Většina z nás pozná Plzeňana Stanislava Tišera z pouhého pohledu na jeho
fotografii. Charizmatický bývalý boxer a nynější trenér Boxing clubu Žižkov je
od roku 2000 držitelem ceny Klubu Fair Play, kterou uděluje každoročně
Olympijský výbor ČR za dosažené sportovní výsledky a celoživotní přínos sportu.

„K boxu jsem se dostal náhodou,“ začíná vyprávět svůj osudový příběh trenér.
„Tenkrát mi bylo patnáct let, a jak už to v tom věku bývá, vyrazil jsem si s
kamarády na vesnickou zábavu. Po chvíli se do nás pustili bílí kluci a vše
skončilo rvačkou. Když bylo po všem, přišel za mnou místní trenér a domluvil se
se mnou, abych se zítra ukázal na tréninku. Ani na vteřinu jsem nezaváhal a
druhý den opravdu přišel. Po měsíci trénování jsem jel na svůj první zápas,
který jsem vyhrál. To bylo myslím pro mojí kariéru rozhodující a velmi
motivující. Rodiče i mých sedm sourozenců mě podporovali a věřili mi. Po roce
jsem vyhrál první mistrovství Československé republiky,“ poutavě vypráví Standa
Tišer, který v osmnácti přestoupil za muže do pražského klubu Uhelné sklady
Praha. „V devatenácti jsem sice šel na vojnu, ale zůstal v Praze, vyžádal si to
můj tým. Tehdy se stal mým trenérem Julius Torma, jeden nejlepších borců na
světě. Říkalo se mu profesor boxu, on nazýval box pěstním šermem," vzpomíná
Tišer a vzápětí dodává. „Box není dnes sportem číslo jedna, ale je stále u
veřejnosti oblíbenější než například thai box nebo kick box. Je to i tím, že se
nikdo z Čech neumístil na úplném vrcholu. To také ovlivňuje myšlení lidí,
protože v takových případech začínají fandit. Další fakt je, že v amatérském
boxu chybí peníze, kluby musí za každého borce platit startovné, aby vůbec mohl
nastoupit,“ odpovídá trpělivě Standa Tišer na mou další otázku. Přesto byl v 70.
letech box mezi místními diváky dost populární, na nedělní utkání přišlo tehdy
do Lucerny kolem tří tisíc diváků, z Tišera se stávala známá persona s muší či
bantamovou vahou. Se svou pevnou vůlí a talentem téměř na všechny sporty se mu
podařilo boxovat i v zahraničí, kde vyhrál několik turnajů. „Stal jsem se
mistrem republiky v juniorech, trojnásobným mistrem mezi muži a třikrát jsem
skončil druhý. Zvítězil jsem v Maďarsku, Itálii. S boxem jsem projel snad celou
Evropu. V roce 1984 měl jet dokonce na olympiádu do Los Angeles, ale tehdejší
ČSSR to nakonec zamítla a rozhodla hry zcela bojkotovat,“ vysvětluje Tišer.
Závodně boxoval celých dlouhých pětadvacet let, profesionální kariéry zanechal
na počátku osmdesátých let. Odboxoval mnoho zápasů, z toho 210 výher a 38
porážek.

Kluky jsem sbíral z ulice

Málokdo ví, že při svých trenérských začátcích Standa Tišer své svěřence sbíral
doslova ze žižkovských ulic. „Viděl jsem, jak mladí kluci fetovali, čichali
toluen, píchali si herák a poflakovali se po ulicích. Vůbec se mi to nelíbilo,
chtěl jsem jim pomoct. Proto jsem zvolil tu nejúčinnější zbraň a tím je sport,“
říká Tišer. Dle jeho slov chtěl tímto způsobem zamezit pouliční kriminalitě a
drogové závislosti. „Jednoho večera mě napadlo, že bych mohl založit sportovní
klub. Domluvil jsem se s ředitelkou jedné místní žižkovské školy, zda by o
podobnou aktivitu neměla zájem. Paní ředitelce se nápad zalíbil a slovo dalo
slovo a já za několik dní otevřel svůj vysněný sportovní klub,“ prozrazuje
střípky ze svých trenérských začátků. Standovi Tišerovi už nezbývalo než sáhnout
do vlastní kapsy a nakoupit švihadla, rukavice, boxovací pytle a míče. Bylo mu
pětatřicet let a měl jasnou představu. „Doprostřed tělocvičny jsem postavil
ring, všude kolem zavěsil pytle a začal lákat kluky z ulice, aby přišli trénovat
a nepoflakovali se po ulicích. Nejdřív jich přišlo kolem deseti, pak dvacet a
každým dnem někdo z borců přinesl svého kamaráda, sourozence. Po čase jsme se
přestěhovali do těchto prostor na Havlíčkovo náměstí 11,“ pokračuje. Zezačátku
trénoval jenom romské kluky, ale hodně jich odpadlo a dle slov trenéra
nevydrželi. „Romové jsou jako boxeři výborní, jsou draví, mají dobrou techniku,
jsou pohybově nadaní, jen ta píle jim chybí. Teď trénuji větší procento bílých
kluků, ale doufám, že se to v budoucnu obrátí a romských opravdu dobrých
sportovců bude přibývat,“ doufá trenér. Momentálně probíhá v prostorách Boxing
clubu rozsáhlá rekonstrukce. „Prostor jsme rozšířili o sklep, který byl v budově
rozsáhlý. Plánujeme dvoupatrovou tělocvičnu, ve které bude posilovna a horní i
dolní boxérna. Vše bude nové, zcela vybavené,“ říká pyšně Tišer.