romea - logo
9. prosince 2019 (pondělí)
svátek má Vratislav
Loading
rozšířené vyhledávaní

Objevte svět romské knihy - Nechci se vrátit mezi mrtvé

Praha, 21.11.2007 12:17, (Romano Voďi)

Erika Oláhová čtenářskou veřejnost svým knižním debutem Nechci se vrátit mezi mrtvé doslova uhranula. Její tvorba se obvyklé produkci romských spisovatelů vymyká hned dvojím způsobem. Píše zásadně česky a je nezvykle autorská. Sama sebe vidí jako romskou spisovatelku, která píše v češtině.

Narodila se 14. 1. 1957 ve Zvolenu. Rodiče se přestěhovali do Čech, celý život se živili tvrdou manuální prací a k tomu vedli i své děti. Je proto s podivem, že jak Erika, tak její bratr Eduard Oláh (sochař, tvůrce památníku romským obětem holocaustu v Hodoníně u Kunštátu) byli lapeni múzami. Erika Oláhová od patnácti let pracovala, nejdříve v továrně, potom jako kuchařka a servírka. Má dvě děti, kterým pomáhá s výchovou vnoučat, s manželem žije v České Třebové, je v invalidním důchodu. Do jejího osudu několikrát tvrdě zasáhla smrt. „Realitu svého života si kompenzuji psaním, útěkem do koutku, kde si píšu.“ „Pomalu a jistě jsem v nich definovala svůj život,“ říká o svých povídkách, které pro ni mají i význam terapeutický. Psát začala v devadesátých letech, uveřejněna jí však byla pouze jedna povídka (Dítě), a to v romistickém časopise Romano džaniben. Ve svých 47 letech debutovala knihou Nechci se vrátit mezi mrtvé. Kromě příběhů, při jejichž čtení vstávají vlasy hrůzou, píše autorka i prózy humoristické, ty však do této knihy nezačlenila. V současnosti pracuje na románu. Erika Oláhová netvoří v romštině, vychází ale z romských reálií, které jsou navíc nahlíženy prizmatem romské komunity. Zároveň však etnicita nehraje hlavní roli. (viz Karolína Ryvolová na www.i-literatura.cz). Příběhy obsahují sdělení, jemuž může porozumět každý bez ohledu na svou národnostní příslušnost, a s tímto záměrem je autorka také psala (viz rozhovor v Romano voďi 6/2005, který vedla Radka Steklá). Občas v češtině probleskne romský jazyk, například v pojmenování společenství postav - Roma či úsloví: „Trefi l ho šlak, z velké zloby mu puklo srdce, jak později Roma říkali.“ Z povídek, v nichž děj zásadně ovlivňují duše mrtvých, zlé bosorky a duchové, nabudeme dojmu: autorka je inspirována a tvoří v rámci tradice romských folklorních vyprávění. Že tomu tak být nemusí, nás upozorní zacházení s motivy z českých pohádek, společensko-kritických i hororových příběhů s fantastickými obrazy, balad (především K. J. Erbena), snů, surreálna.

Přes tuto tematickou a žánrovou rozmanitost kniha kompozičně tvoří sevřený celek, a to díky jednotnosti autorského stylu, který se vyznačuje přímostí a precizností ve vyjadřování, i leitmotivům návratu mezi mrtvé i živé. Získáváme pocit cykličnosti a nevyhnutelnosti.

Prostupující motivy zla, exemplárních trestů za morální provinění bez možnosti polehčující okolnosti či zásahu štěstěny nás utvrzují v neodvratitelnosti osudu a povinnosti vůči němu neprotestovat. Hrůzostrašnost vyvolávají nejen děsivé obrazy smrti, krve, ohně a mstivých skřetů a ďasů, ale hlavně vnitřní život postav. Pocity ohrožení zastoupené úzkostnými sny o nekonečných místnostech, oknech, která nejsou na dosah. Nemožnost úniku v nás navodí skličující pocit z bezvýchodné situace. Šťastný konec, vysvobození z utrpení nepřichází v podobě pozemského happyendu, ale ve víře v posmrtný život. O to překvapivější je šťastné rozřešení závěrečné povídky, které čerpá z náboženství zcela nekřesťanského.

Knihu povídek Nechci se vrátit mezi mrtvé vydalo nakladatelství Triáda a sdružení Společná budoucnost v roce 2004. K vydání připravil Jan Červenka.

Ukázka z knihy Nechci se vrátit mezi mrtvé

Slýchávala jsem mnoho příběhů od starých Cikánek o tom, že duše se může vrátit zpět do života, a já se už nechtěla vracet do říše mrtvých. Měla jsem pocit, že má duše zůstane navždy mezi tmou a pološerem a já nikdy neuvidím zářivý tunel plný hřejivého světla, moc se mi chtělo vzít to malé děvčátko do náruče a konejšit toho malého chlapce, říci jim, že jim už nikdo neublíží. Ale jak zachránit živého človíčka a skoro průhlednou duši děvčátka, kterou ubil nevlastní otec k smrti?! Pomalu jsem se vznesla přes tmavý les k městu. Pořád mě to táhlo tam k tomu velkolepému domu, k té na smrt nemocné ženě, dívala jsem se do bledé umírající tváře té mladé dívky a bylo mi jí velmi líto. Někdo mnou prošel, cítila jsem teplý závan vzduchu. Byla to služka, šla omýt nemocnou. Odkryla krajkovou pokrývku a já strnula. S překvapením jsem hleděla na vyduté bříško té paní: ona čekala dítě a ono umíralo s ní!

Lenka Nádvorníková
Přečteno: 1236x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 11/2007



HLAVNÍ ZPRÁVY

Vánoce na turistické základně Myšinec v Budišovicích u Hrabyně prožily děti z dětských domovů z Čeladné, Příbora, Liptálu, Býchor a Uherského Ostrohu. (FOTO: Vladislav Sobol)

videoZÁZNAM: Situace je zoufalá, děti z dětských domovů končí i po 30 letech rozvoje ústavní péče na ulici

25.11.2019 11:33
V České republice vyrůstá v dětských domovech a dalších typech zařízení pobytové péče přes 8 000 dětí, z toho několik stovek ročně odchází do dospělosti.
 celý článek

Dalibor Karvay

Vídeňský symfonický orchestr jmenoval houslistu Dalibora Karvaye prvním koncertním mistrem

22.11.2019 11:15
Vídeňský symfonický orchestr jmenoval 34-letého slovenského houslistu Dalibora Karvaye svým prvním koncertním mistrem. Informoval o tom hudebníh časopis The Strad.
 celý článek

Druhý ročník ocenění od romských organizací a nezávislých osobností Lúč z tmy (Foto: Facebook Lúč z tmy)

videoZÁZNAM: Slavnostního předávání ocenění Lúč z tmy

22.11.2019 0:01
Přímý přenos slavnostního předávání ocenění Lúč z tmy, které každoročně udělují romské organizace a nezávislé osobnosti těm, kteří se dlouhodobě zasazují o zlepšení postavení Romů v různých oblastech života nebo se významným způsobem podílejí na budování mostů mezi Romy a většinovou společností. Záštitu nad 2. ročníkem ocenění Lúč z tmy převzala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Přenos z bratislavského Caffe Berinka odvysílá ROMEA TV od 19 hodin.
 celý článek







..
romea - logo