Před 10 lety vyvrcholila kauza kolem ústecké Matiční ulice, domy budou nyní zbourány

Před deseti lety, 13. října 1999, vyvrcholila kauza kolem ústecké Matiční
ulice, jež se stala jedním z nejznámějších případů špatného soužití většinového
obyvatelstva a příslušníků romské komunity v Česku. V jedné z ústeckých čtvrtí
na základě rozhodnutí místní samosprávy v tento den vyrostl betonový plot, jenž
měl oddělit rodinné domky a obecní domy pro neplatiče nájemného, obývané
převážně Romy. Stavba byla odstraněna po šesti týdnech na nátlak vlády a po
protestech českých i zahraničních ochránců lidských práv, kteří v ní spatřovali
projev rasismu.

Plot mezi starousedlíky a obyvateli obecních bytů nechala na podzim 1999
postavit radnice ústeckého obvodu Neštěmice, kam Matiční ulice spadá. O
kontroverzní stavbě rozhodli zastupitelé v září 1998. Důvodem byly podle tvrzení
místní samosprávy dlouholeté stížnosti majitelů rodinných domků na chování
obyvatel z obecních bytů na druhé straně Matiční ulice. Do těchto bytů radnice
sestěhovala v první polovině 90. let neplatiče nájemného.

Rozhodnutí neštěmických zastupitelů o stavbě 1,8 metru vysokého keramického
podle radnice na ochranu starousedlíků před před hlukem a nepořádkem z areálu
obecních bytů vzbudilo kritiku místních Romů, romských organizací a ochránců
lidských práv doma i ve světě. Opatření považovali za projev diskriminace Romů.

Již v srpnu 1998 se například na českou vládu obrátil ženevský Výbor pro
odstranění rasové diskriminace s žádostí o informaci, jaké hodlá učinit opatření
k odstranění snah o izolaci některých skupin obyvatel v českých obcích. Koncem
září 1998 do Matiční ulice přijela zmapovat situaci skupina specialistů Rady
Evropy na romskou problematiku, později i zástupci Komise OSN pro lidská práva.
Výstavbu plotu kritizoval prezident Václav Havel. Kauza se objevila i na
stránkách zahraničního tisku.

Radnici ovšem ke zbourání plotu nepřiměly ani tyto kritiky ani hlasování členů
Poslanecké sněmovny, kteří v den výstavby plotu zrušili usnesení neštěmických
zastupitelů o jeho postavení ze září 1998. Vláda se přitom již od ledna 1999
pokoušela vedení města Ústí nad Labem přesvědčit, aby od záměru na výstavbu zdi
ustoupilo. Za stavbu plotu následně Českou republiku kritizovala Evropská unie
(EU). Komisař EU pro rozšíření unie Günter Verheugen to tehdy označil za
porušení lidských práv a řekl, že EU požaduje, aby česká vláda tento problém
neprodleně vyřešila.

Změnu postoje místní radnice přinesl až příslib vlády poskytnout na zlepšení
soužití občanů v této lokalitě deset milionů korun. Ústečtí zastupitelé
schválili 23. listopadu 1999 přijetí této dotace a již druhý den byl plot
zbourán.

Za zhruba třetinu vládní dotace vykoupila radnice tři rodinné domky v
bezprostřední blízkosti obecních bytů. Jejich majitelé se z nich pak
vystěhovali, z obecních bytů ale odešla i řada Romů. V jednom z vykoupených
domků zřídila policie svoji stanici, v níž však trvale policisté nesídlí, jen
sem podle potřeby docházejí. V dalším domku otevřela komunitní centrum
společnost Člověk v tísni, která zde začala pořádat programy pro místní romské
děti. Zbytek dotace radnice rozdělila na rekonstrukci sociálních bytů a různé
sociální projekty. I přes zmizení plotu ale nevraživost mezi oběma skupinami
obyvatel v lokalitě přetrvává.

Kauza měla i některé soudní dohry. V prosinci 2001 například pražský vrchní soud
zamítl žalobu obyvatelky Matiční ulice Gizely Lackové na místní samosprávu. Žena
žijící v domě s obecními byty požadovala omluvu a 100.000 korun za to, že
výstavbou plotu v Matiční ústečtí představitelé poškodili její čest a
důstojnost.

Radnice ústecké čtvrti Neštěmice chce nyní zbourat nájemní domy, ve kterých žili
většinou Romové. Ve dvou nájemních obecních domech dnes už téměř nikdo nebydlí.
Starostka Neštěmic Liana Wagnerová ČTK řekla, že jedinou komplikací bránící
demolici je vlastnictví třetího opuštěného domu, který městu nepatří. Místo chce
radnice nabídnout ke komerčnímu využití.

Wagnerová uvedla, že radnice už delší dobu nájemníkům z domů neprodlužuje
nájemní smlouvy. Jeden dům je neobydlený a zazděný, druhý je téměř celý také
nepřístupný. Vít Kučera ze společnosti Člověk v tísni, která má v Matiční ulici
nízkoprahové centrum, ČTK řekl, že lidé se z domů odstěhovali hlavně do
ubytoven, ústecké čtvrti Předlice nebo do sousední ulice Nový svět. Obě místa
jsou označována za takzvané sociálně vyloučené lokality.

Podle starostky současný majitel třetího domu s ním nic nedělal. Je ho údajně
ochotný prodat, ale za vysokou částku, kterou radnice dát nechce, protože by
ještě musela platit náklady na demolici. Pokud se přeci jen podaří budovy
zbourat, místo by mohlo podle radnice sloužit ke komerčnímu využití, například
jako místo pro autosalony, které jsou v jeho sousedství hned dva.

Ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule uvedl, že se změnila i bezpečnostní
situace v Matiční ulici. Protože tam téměř nikdo není, strážníci tam prý nemají
skoro nic na práci. Městská policie má v ulici služebnu v jednom z domů, který
vykoupila za peníze od státu radnice, ale hodlá ji příští rok zrušit a přesunout
do domu Corco v Krásném Březně. Wagnerová uvedla, že stížnosti od starousedlíků
samozřejmě stále na radnici chodí. "Ale máme místa, kde je dnes situace mnohem
horší," uvedla.

Kučera tvrdí, že během let, co v ulici působí jejich centrum, se podařilo
vyřešit i některé problémy tamních lidí, převážně Romů. Podle něho se podařilo
hlavně zamezit zadlužení lidí u lichvářů. Zároveň dodal, že mnozí z nich sice
nejsou postiženi lichvou, která je nezákonná, ale mají dluhy u různých
kreditních společností, které sice působí legálně, ale jejich činnost má na lidi
podobný dopad, protože jsou v neustálé spirále dluhů.

Míní, že pokroku se podařilo dosáhnout v některých sociálně vyloučených rodinách
nejen z Matiční ulice, ale i jiných ústeckých čtvrtích. Terénní pracovníci
například do rodin docházejí děti doučovat, což jim zlepšuje prospěch. Existují
i případy, kdy se takové děti dostaly na střední školy, ačkoli žádný není přímo
z Matiční ulice.