Romský mentor - integrace prostřednictvím umění a kultury

Projektů, které se snaží zlepšit vztahy Romů a majority nebo posilovat
sebevědomí a cílevědomost romských dětí, je mnoho. Může se zdát, že jsou to
kapky v moři, které situaci nijak zvlášť nezlepšují. Na druhou stranu jsou však
postoje a názory lidí často formovány zdánlivě náhodně a život člověka může
změnit i poměrně „malá“ událost: zážitek z dětství, setkání s osobností, která
ho ovlivní, přátelství s dítětem jiné národnosti…

Situace, které mohou takovýmto pozitivním způsobem ovlivnit děti i dospělé,
vytváří i integrační projekt s poněkud přísným názvem Romský mentor, který ve
školním roce 2011/2012 realizuje občanské sdružení ROMEA.

O co tedy vlastně jde? Jedná se o realizaci volnočasových aktivit zaměřených
na integraci znevýhodněných dětí prostřednictvím umění a kultury. To konkrétně
probíhá tak, že spolupracující školy a organizace občanské společnosti pořádají
na své půdě ve spolupráci s romským „mentorem“ sérii šestnácti obsahově
propojených aktivit, jejichž charakter a náplň se odvíjí od profesního a
uměleckého zaměření každého z devíti mentorů.

Kromě toho, že romští mentoři mohou sloužit jako pozitivní vzor, děti během
těchto setkání také získávají informace o romské kultuře a historii. Šestnáctá,
poslední aktivita, je určitým vrcholem projektu, kdy bude uspořádáno například
představení či výstavka děl dětí.

Mezi důležité cíle projektu patří vytváření otevřené atmosféry, která
podněcuje osobní rozvoj dětí. Děti se zde také učí skupinové práci, sociálnímu
chování, rozvíjí se jejich představy do budoucnosti. Kromě toho se zde mohou
dovědět mnohé o romské kultuře, historii a posiluje se zde i identita romských
dětí.

Jednotlivé aktivity jsou určeny osobností mentora

Projektu se ze známých romských osobností a umělců účastní například novinář
Patrik Banga, který se na kladenské škole věnuje mediální tvorbě. Děti v
rámci aktivit poznávají další romské osobnosti, jako je například zpěvák Gipsy.cz
a další, a učí se dělat rozhovory, psát blogy, recenze a další novinářské
útvary.

Médiím se věnuje i novinář a moderátor Martin Grinvalský v Ostravě,
kde se děti seznamují hlavně s televizním prostředím.

Akademická malířka Laďa Gažiová s dětmi v průběhu roku objevuje různé
kreativní možnosti výtvarného vyjádření.

Mezi další mentory patří módní návrhář Pavel Berky, který děti
seznamuje se světem módního návrhářství, ale i modelingu.

Zpěvu a pěveckým dovednostem se věnuje zpěvačka Pavlína Matiová,
hudebníci Kristián Drapák a Ivan Kandráč. Nedílnou součástí těchto
setkání jsou i rytmická cvičení a tanec. Spisovatel Michal Šamko se v
dětech snaží povzbudit zájem o literaturu a divadlo. Všestranně muzikálně nadaná
Marcela Surmajová dává dětem základní průpravu ve všech muzikálních
dovednostech s důrazem na dramatické zaměření. Počáteční ohlasy dětí jsou
pozitivní a my se můžeme těšit na závěrečná představení, koncerty a výstavky,
které přichystají.

A jak se na projekt dívají mentoři a učitelé?

Podle Pavla Berkyho, který je mentorem v základní škole Grafická na Praze 5,
byla jeho očekávání od projektu možná příliš vysoká a „až v realitě člověk
zjistí, že není všechno tak, jak by chtěl“. Na druhou stranu se však podle něj
ukázalo, že to, co přišlo, byť to nečekal, není úplně k zahození a pomohlo mu to
podívat se na realitu z jiného úhlu: „Často jsou střetnutí s dětmi plná
improvizací, protože i když tam vystupuju jako mentor, jsou to nakonec samotné
děti, které určí, jaký bude průběh střetnutí. Samozřejmě na základě hrubého
plánu, který si připravíte.“

Kritičtější pohled Pavla Berkyho vyvažuje Michael Čihák, učitel, který s
Pavlem Berkym v ZŠ Grafické spolupracuje, a možnost zapojit se do projektu si
velmi pochvaluje: „Samotná idea představit dětem, které víceméně hledají nejen
samy sebe, stejně jako jejich vrstevníci z majoritní společnosti, nýbrž i své
místo ve společnosti, kde je jejich sociálně kulturní původ v očích podstatné
části veřejnosti vlastně handicapem, příslušníka jejich minority, který se
dokázal etablovat do majority a dokonce se stal ve svém oboru úspěšným, je
naprosto výborná.“ Děti tak mají možnost zblízka poznat člověka, který má šanci
stát se jejich vzorem v pozitivním slova smyslu, a navíc zcela přirozeným
způsobem. Pavel Berky je podle Michaela Čiháka naprosto ideální osobou, protože
dokázal děti zaujmout jak svojí profesí, tak jako osobnost a člověk, který se
jim i díky nepříliš velkému věkovému rozdílu může stát respektovaným „starším
kamarádem“. To, že se jim mentor stal svým způsobem vzorem. dokládá podle něj i
reakce jedné žačky deváté třídy, která po diskusi s mentorem o peripetiích jeho
studií prohlásila: „Musím ti říct, jsi teda frajer!“.

Michal Šamko, mentor v Městské charitě v Českých Budějovicích, jako
nejdůležitější moment celého projektu také vnímá předávání pozitivních vzorů:
„Děti nemají vzory, které nám kdysi předávali rodiče, a hledají je v médiích
nebo v zakládání skupin, které většinou páchají trestnou činnost.“ Podobný
pohled má i Julie Kitanovská, učitelka z Kladna, která spolupracuje s Patrikem
Bangou. Není to její první aktivita tohoto druhu, je i koordinátorkou
multikulturní výchovy, která je součástí rámcového vzdělávacího programu. „Naše
škola má devadesát procent romských žáků. Očekávám, že Patrik pro ně bude
pozitivním vzorem člověka, který dokázal mnohé ve svém životě změnit a dá jim
naději, že jsou to oni sami, kdo mohou změnit svou budoucnost.“ Dále si Julie
Kitanovská od projektu slibuje, že se děti naučí využívat smysluplně svůj volný
čas a že školu budou vnímat jako svého přítele a ne naopak. Průběh hodnotí
kladně: „Děti mě překvapily tím, jak pečlivě se na schůzky připravují. O
schůzkách hovoří i ve škole, informují ostatní vyučující a dalo by se říci, že
projekt žije i v době, kdy nemáme schůzky. Děti ukázaly, že dokáží mnohem více,
než po nich chceme ve škole. A navíc to dělají ze své svobodné vůle.“ Což je
jistě způsobeno i tím, že, jak dodává, je mentor „vtipný, inteligentní člověk,
který má pozitivní přístup k dětem. Umí zaujmout jejich pozornost a ví, jak
dosáhnout požadovaného cíle. Spolupracujeme bezproblémově a v dobré atmosféře.“

Podobně pozitivní zkušenost s mentorem a zájem dětí popisuje Kateřina
Prokopová, učitelka na Církevní ZŠ Přemysla Pittra v Ostravě. S Martinem
Grinvalským se jí spolupracuje velmi dobře: „Naše spolupráce mně obohatila o
některé znalosti z historie Romů. Také mám větší povědomí, co obnáší práce
redaktora v televizi.“ A dodává, že ji překvapilo, jaký zájem děti mají: „Na
schůzky chodí, i když ne v takovém počtu, jak bych si přála, ale zhruba deset
dětí chodí stabilně a vždy se moc těší. Já osobně se s dětmi stýkám pravidelně
každé pondělí, nejen dvakrát do měsíce, a to proto, abych skupinu udržela. Tyto
pondělky, kdy tam nebývá mentor, s dětmi čtu texty, aby byly dobře artikulačně,
intonačně atd. připravené na nahrávání CD,“ vysvětluje Kateřina Perokopová svou
snahu udělat co nejvíce pro dobrý průběh projektu.

Mezinárodní kontext a jak to vlastně vzniklo

Projekt Romský mentor není českou specialitou. Stejné aktivity probíhají ve
čtyřech dalších zemích. Byl totiž zahájen v roce 2006 v Maďarsku OSI v rámci
programu Art and Culture (umění a kultura) v úzké spolupráci s Nadací Pressley
Ridge, která má na starost vývoj metodologického přístupu. Od roku 2008 je
projekt realizován romskými občanskými organizacemi v Bulharsku, Makedonii,
Maďarsku a na Slovensku.

Mentoři a učitelé se také vzdělávají

Na začátku školního roku se mentoři a učitelé ve všech zemích, kde se projekt
realizuje, účastní dvoudenního přípravného školení. Zde se všichni poprvé
setkají. Podle Sandora Kubicska, školitele Nadace Pressley Ridge, pak je jedním
z cílů školení vzájemné poznání a vytvoření příjemné a inspirující atmosféry pro
další práci: „Účastníci projektu se na přípravném školení seznámí s hodnotami,
strukturou a očekáváními projektu a získají metodologické základy pro skupinovou
práci s dětmi. Učí se, jak pro učení vytvořit efektivní atmosféru v neformálním
vzdělávacím prostředí a jak vybudovat a vést úspěšná setkání a vytvářet aktivity
zaměřené na umění a kulturu.“

Školení v polovině školního roku umožní vyměňovat si zkušenosti, učit se něco
nového, získat zpětnou vazbu a další metodologickou podporu.

Poslední školení se koná po dokončení projektu a je zaměřeno na závěrečnou
evaluaci a sdílení zkušeností: „Procházíme si celoroční proces a s účastníky
hodnotíme, co šlo dobře a co by se v příštím roce mělo zlepšit,“ dodává Kubicsko.

Zeptali jsme se i Mate Gaspara, zástupce ředitele programu umění a kultura v
Open Society Institute, zda projekt splnil jeho očekávání. Na konci minulého
školního roku v rámci závěrečné události, která se konala ve všech zemích, kde
tehdy projekt probíhal, bylo podle něj vidět mnoho povzbudivých výsledků a dětí,
které se rády této události účastnily. „Samozřejmě však je zde mnoho práce, než
budeme moci tento projekt prezentovat jako skutečně osvědčený postup k podpoře
interkulturního dialogu a romské inkluze na regionální a evropské úrovni,“
vysvětluje Mate Gaspar a zároveň dodává, že konečným cílem OSF je, aby byl tento
druh mimoškolních experimentálních vzdělávacích setkání uznán a přijat lokálními
a národními správními orgány, které jsou zodpovědné za zlepšování služeb v
oblasti vzdělávání.