romea - logo
22. října 2021 (pátek)
svátek má Sabina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Romský mentor - integrace prostřednictvím umění a kultury

Praha, 20.12.2011 0:00, (Romano Voďi)
ilustrační foto

Projektů, které se snaží zlepšit vztahy Romů a majority nebo posilovat sebevědomí a cílevědomost romských dětí, je mnoho. Může se zdát, že jsou to kapky v moři, které situaci nijak zvlášť nezlepšují. Na druhou stranu jsou však postoje a názory lidí často formovány zdánlivě náhodně a život člověka může změnit i poměrně „malá“ událost: zážitek z dětství, setkání s osobností, která ho ovlivní, přátelství s dítětem jiné národnosti...

Situace, které mohou takovýmto pozitivním způsobem ovlivnit děti i dospělé, vytváří i integrační projekt s poněkud přísným názvem Romský mentor, který ve školním roce 2011/2012 realizuje občanské sdružení ROMEA.

O co tedy vlastně jde? Jedná se o realizaci volnočasových aktivit zaměřených na integraci znevýhodněných dětí prostřednictvím umění a kultury. To konkrétně probíhá tak, že spolupracující školy a organizace občanské společnosti pořádají na své půdě ve spolupráci s romským „mentorem“ sérii šestnácti obsahově propojených aktivit, jejichž charakter a náplň se odvíjí od profesního a uměleckého zaměření každého z devíti mentorů.

Kromě toho, že romští mentoři mohou sloužit jako pozitivní vzor, děti během těchto setkání také získávají informace o romské kultuře a historii. Šestnáctá, poslední aktivita, je určitým vrcholem projektu, kdy bude uspořádáno například představení či výstavka děl dětí.

Mezi důležité cíle projektu patří vytváření otevřené atmosféry, která podněcuje osobní rozvoj dětí. Děti se zde také učí skupinové práci, sociálnímu chování, rozvíjí se jejich představy do budoucnosti. Kromě toho se zde mohou dovědět mnohé o romské kultuře, historii a posiluje se zde i identita romských dětí.

Jednotlivé aktivity jsou určeny osobností mentora

Projektu se ze známých romských osobností a umělců účastní například novinář Patrik Banga, který se na kladenské škole věnuje mediální tvorbě. Děti v rámci aktivit poznávají další romské osobnosti, jako je například zpěvák Gipsy.cz a další, a učí se dělat rozhovory, psát blogy, recenze a další novinářské útvary.

Médiím se věnuje i novinář a moderátor Martin Grinvalský v Ostravě, kde se děti seznamují hlavně s televizním prostředím.

Akademická malířka Laďa Gažiová s dětmi v průběhu roku objevuje různé kreativní možnosti výtvarného vyjádření.

Mezi další mentory patří módní návrhář Pavel Berky, který děti seznamuje se světem módního návrhářství, ale i modelingu.

Zpěvu a pěveckým dovednostem se věnuje zpěvačka Pavlína Matiová, hudebníci Kristián Drapák a Ivan Kandráč. Nedílnou součástí těchto setkání jsou i rytmická cvičení a tanec. Spisovatel Michal Šamko se v dětech snaží povzbudit zájem o literaturu a divadlo. Všestranně muzikálně nadaná Marcela Surmajová dává dětem základní průpravu ve všech muzikálních dovednostech s důrazem na dramatické zaměření. Počáteční ohlasy dětí jsou pozitivní a my se můžeme těšit na závěrečná představení, koncerty a výstavky, které přichystají.

A jak se na projekt dívají mentoři a učitelé?

Podle Pavla Berkyho, který je mentorem v základní škole Grafická na Praze 5, byla jeho očekávání od projektu možná příliš vysoká a „až v realitě člověk zjistí, že není všechno tak, jak by chtěl“. Na druhou stranu se však podle něj ukázalo, že to, co přišlo, byť to nečekal, není úplně k zahození a pomohlo mu to podívat se na realitu z jiného úhlu: „Často jsou střetnutí s dětmi plná improvizací, protože i když tam vystupuju jako mentor, jsou to nakonec samotné děti, které určí, jaký bude průběh střetnutí. Samozřejmě na základě hrubého plánu, který si připravíte.“

Kritičtější pohled Pavla Berkyho vyvažuje Michael Čihák, učitel, který s Pavlem Berkym v ZŠ Grafické spolupracuje, a možnost zapojit se do projektu si velmi pochvaluje: „Samotná idea představit dětem, které víceméně hledají nejen samy sebe, stejně jako jejich vrstevníci z majoritní společnosti, nýbrž i své místo ve společnosti, kde je jejich sociálně kulturní původ v očích podstatné části veřejnosti vlastně handicapem, příslušníka jejich minority, který se dokázal etablovat do majority a dokonce se stal ve svém oboru úspěšným, je naprosto výborná.“ Děti tak mají možnost zblízka poznat člověka, který má šanci stát se jejich vzorem v pozitivním slova smyslu, a navíc zcela přirozeným způsobem. Pavel Berky je podle Michaela Čiháka naprosto ideální osobou, protože dokázal děti zaujmout jak svojí profesí, tak jako osobnost a člověk, který se jim i díky nepříliš velkému věkovému rozdílu může stát respektovaným „starším kamarádem“. To, že se jim mentor stal svým způsobem vzorem. dokládá podle něj i reakce jedné žačky deváté třídy, která po diskusi s mentorem o peripetiích jeho studií prohlásila: „Musím ti říct, jsi teda frajer!“.

Michal Šamko, mentor v Městské charitě v Českých Budějovicích, jako nejdůležitější moment celého projektu také vnímá předávání pozitivních vzorů: „Děti nemají vzory, které nám kdysi předávali rodiče, a hledají je v médiích nebo v zakládání skupin, které většinou páchají trestnou činnost.“ Podobný pohled má i Julie Kitanovská, učitelka z Kladna, která spolupracuje s Patrikem Bangou. Není to její první aktivita tohoto druhu, je i koordinátorkou multikulturní výchovy, která je součástí rámcového vzdělávacího programu. „Naše škola má devadesát procent romských žáků. Očekávám, že Patrik pro ně bude pozitivním vzorem člověka, který dokázal mnohé ve svém životě změnit a dá jim naději, že jsou to oni sami, kdo mohou změnit svou budoucnost.“ Dále si Julie Kitanovská od projektu slibuje, že se děti naučí využívat smysluplně svůj volný čas a že školu budou vnímat jako svého přítele a ne naopak. Průběh hodnotí kladně: „Děti mě překvapily tím, jak pečlivě se na schůzky připravují. O schůzkách hovoří i ve škole, informují ostatní vyučující a dalo by se říci, že projekt žije i v době, kdy nemáme schůzky. Děti ukázaly, že dokáží mnohem více, než po nich chceme ve škole. A navíc to dělají ze své svobodné vůle.“ Což je jistě způsobeno i tím, že, jak dodává, je mentor „vtipný, inteligentní člověk, který má pozitivní přístup k dětem. Umí zaujmout jejich pozornost a ví, jak dosáhnout požadovaného cíle. Spolupracujeme bezproblémově a v dobré atmosféře.“

Podobně pozitivní zkušenost s mentorem a zájem dětí popisuje Kateřina Prokopová, učitelka na Církevní ZŠ Přemysla Pittra v Ostravě. S Martinem Grinvalským se jí spolupracuje velmi dobře: „Naše spolupráce mně obohatila o některé znalosti z historie Romů. Také mám větší povědomí, co obnáší práce redaktora v televizi.“ A dodává, že ji překvapilo, jaký zájem děti mají: „Na schůzky chodí, i když ne v takovém počtu, jak bych si přála, ale zhruba deset dětí chodí stabilně a vždy se moc těší. Já osobně se s dětmi stýkám pravidelně každé pondělí, nejen dvakrát do měsíce, a to proto, abych skupinu udržela. Tyto pondělky, kdy tam nebývá mentor, s dětmi čtu texty, aby byly dobře artikulačně, intonačně atd. připravené na nahrávání CD,“ vysvětluje Kateřina Perokopová svou snahu udělat co nejvíce pro dobrý průběh projektu.

Mezinárodní kontext a jak to vlastně vzniklo

Projekt Romský mentor není českou specialitou. Stejné aktivity probíhají ve čtyřech dalších zemích. Byl totiž zahájen v roce 2006 v Maďarsku OSI v rámci programu Art and Culture (umění a kultura) v úzké spolupráci s Nadací Pressley Ridge, která má na starost vývoj metodologického přístupu. Od roku 2008 je projekt realizován romskými občanskými organizacemi v Bulharsku, Makedonii, Maďarsku a na Slovensku.

Mentoři a učitelé se také vzdělávají

Na začátku školního roku se mentoři a učitelé ve všech zemích, kde se projekt realizuje, účastní dvoudenního přípravného školení. Zde se všichni poprvé setkají. Podle Sandora Kubicska, školitele Nadace Pressley Ridge, pak je jedním z cílů školení vzájemné poznání a vytvoření příjemné a inspirující atmosféry pro další práci: „Účastníci projektu se na přípravném školení seznámí s hodnotami, strukturou a očekáváními projektu a získají metodologické základy pro skupinovou práci s dětmi. Učí se, jak pro učení vytvořit efektivní atmosféru v neformálním vzdělávacím prostředí a jak vybudovat a vést úspěšná setkání a vytvářet aktivity zaměřené na umění a kulturu.“

Školení v polovině školního roku umožní vyměňovat si zkušenosti, učit se něco nového, získat zpětnou vazbu a další metodologickou podporu.

Poslední školení se koná po dokončení projektu a je zaměřeno na závěrečnou evaluaci a sdílení zkušeností: „Procházíme si celoroční proces a s účastníky hodnotíme, co šlo dobře a co by se v příštím roce mělo zlepšit,“ dodává Kubicsko.

Zeptali jsme se i Mate Gaspara, zástupce ředitele programu umění a kultura v Open Society Institute, zda projekt splnil jeho očekávání. Na konci minulého školního roku v rámci závěrečné události, která se konala ve všech zemích, kde tehdy projekt probíhal, bylo podle něj vidět mnoho povzbudivých výsledků a dětí, které se rády této události účastnily. „Samozřejmě však je zde mnoho práce, než budeme moci tento projekt prezentovat jako skutečně osvědčený postup k podpoře interkulturního dialogu a romské inkluze na regionální a evropské úrovni,“ vysvětluje Mate Gaspar a zároveň dodává, že konečným cílem OSF je, aby byl tento druh mimoškolních experimentálních vzdělávacích setkání uznán a přijat lokálními a národními správními orgány, které jsou zodpovědné za zlepšování služeb v oblasti vzdělávání.

Přečteno: 2449x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 12/2011



HLAVNÍ ZPRÁVY

 







..
romea - logo