romea - logo
6. července 2020 (pondělí)
svátek má Státní svátek - Mistr Jan Hus
Loading
rozšířené vyhledávaní

Vzpomínka na Milenu Hübschmannovou aneb jak jsme spolu vařily halušky

Vsetín, 30.1.2009 18:33, (ROMEA)

„Zdravím Tě, Danielo. Ve čtvrtek jedu na Slovensko, tak si říkám, že bych se u Tebe stavila,“ volala mi Milena. „No, že ses konečně rozhoupala! Vždyť mi slibuješ už dlouho, že přijedeš na návštěvu,“ rychle reaguji. „Přespíš u nás, že? Co mám uvařit? – „Ráda u vás přespím, ale s jídlem si nedělej starosti, vždyť víš, že jsem vegetariánka.“ – „Fajn, já tedy něco vymyslím.“ Horečně přemýšlím, čím bych Milenu asi tak uctila. „Dáme si nějaké romské jídlo, třeba halušky? Co na to říkáš?“ – „Dobře, ty mám ráda, ale bez špeku. Vzpomínáš, jak je dělala Elenka Lacková?“

Samozřejmě, že vzpomínám, myslím si v duchu. To bude ale pěkná fuška! Už několikrát jsem se podle Elenčiny receptury pokoušela halušky uvařit a dodnes mám na to hrůzostrašné vzpomínky. Proč hrůzostrašné? Když pominu, že nejdřív musíte oškrabat syrové brambory a nastrouhat najemno, přijde na řadu ta nejtěžší práce. Elenka totiž do halušek nedávala mouku. Nastrouhané brambory hnětla tak dlouho, až z nich vytlačila všechnu vodu a vzniklo kompaktní těsto, s nímž se pak dalo pracovat, to znamená nožíkem seškrabovat tenké halušky do osolené vařící vody. Já to kdysi zkoušela, ale chyběla mi zručnost. Než jsem to „naškrabala“ do vody, byly některé už uvařené a ty poslední ještě syrové. Když jsem nechala dovařit ty syrové, ty předchozí se rozvařily a ve vodě byla z halušek … hrůza! Podruhé jsem těsto zkusila protáhnout přes nokovač, ale dopadlo to stejně jako předtím: rozvařená šlichta. Ach jo, jestli bude chtít Milena ty halušky podle Elenčina receptu, Pán Bůh se mnou!

V den, kdy měla Milena přijet, jsem horečně naškrábala fůru brambor. Se strouháním jsem chtěla počkat, až přijede. Třeba je bude chtít podle klasického receptu, tj. s hladkou moukou. To jsem jakžtakž zvládla, i když jsem nikdy nedosáhla dokonalosti mé mamky. „Pojď si to zkusit,“ lákávala mě, ale já vytrvale odmítala s tím, že mamčiny rychlosti, s níž vyráběla stejně velké halušky, bych nikdy nedosáhla. „Nebudu se to učit. Stejně je nikdy dělat nebudu. Takové sprosté jídlo!“ ohrnovala jsem nos. Mamka se mi ale dokonale pomstila. Při častých návštěvách v naší rodině vždy vařila halušky. Jednou s kysaným zelím a uzeným masem, podruhé s bryndzou a slaninou nebo s tvarohem či strouhaným sýrem. Postupně si naše děti halušky tak zamilovaly, že po mně pořád chtěly, abych jim je vařila. A pokaždé, když jedly babiččiny halušky, mi vyčítavě sdělovaly, proč jim je neudělám tak dobré jako babička. Po nějakém čase jsem začala halušky nenávidět. A teď tohle! Sama na sebe jsem si upletla bič. Proč jsem raději nemlčela a nevymyslela si jiné romské jídlo! Třeba pišoty. Co naplat? Přemítala jsem v duchu a jala se lstivě brambory strouhat na struhadle s tím, že udělám ty klasické. Třeba to stihnu než se tu objeví Milena.

Crrr! Crrr! „Mami, mami, už je tu teta,“ radostně poskakovaly děti. Tetu Milenu moc milovaly. Ona totiž uměla něco, co dnes již umí málokdo. Uměla chválit. Chtěla po dětech, aby jí malovaly obrázky a pak jim je chválila. Bože, jak ta uměla chválit! „No vidíš,“ syčel na mě nejstarší Mirek „a tys mi říkala, že neumím kreslit!“ „Tak jak jsme na tom s haluškami?“ hned se zajímala poté, co poobjímala, popusinkovala a opamlskovala děti. No tohle! žárlila jsem v duchu. To kdybych jim dala mlsat hrozinky a oříšky já, asi bych to od nich pěkně schytala, ale od milované tety by jim chutnaly asi i suché rohlíky. Už jsem držela v ruce dózu s hladkou moukou s tím, že udělám ty „klasické“. „Počkej, domluvily jsme se, že je uděláme po Elenčině způsobu, ne?“ – „No jo, domluvily, domluvily, ale kdo se s tím má mačkat! To mi bude trvat věčnost!“ „Nevadí, já ti s tím hnětením pomůžu,“ a už se sháněla po šátku na hlavu. Měla dlouhé černé havraní vlasy a nechtěla, aby se nějaký ten vlas dostal do těsta. Milena se dala do hnětení, a dětem, aby nezahálely, vrazila do ruky kus bramborové hmoty a všichni jsme hnětli a hnětli… Po celou dobu chválila děti, jak jsou šikovné a že bychom to bez nich nezvládly. A děti makaly, až jim nabíhaly žíly na krku. Mezi chválami stihla jim povyprávět nějakou tu paramisi (pohádku) a považte! Za chvíli bylo těsto připravené a mohly se tvořit halušky. Vzali jsme si prkénka a nože a nastal závod. Milena byla samozřejmě šikovnější. Ne nadarmo prožila mezi Romy v osadě pět let. Já se také vzchopila ke svému vrcholnému výkonu, abych se nenechala zahanbit. Podle ní jsem třela těsto přímo mistrovsky, ale já si o tom skepticky myslela své. Nakonec se nám společnými silami podařilo těsto vytřít, pak jenom krátce povařit a – mohlo se jíst. Dětem jsem udělala halušky se zelím a s uzeným masem. Mileně se strouhaným sýrem. Všem nám chutnalo, jenom Milena na chvíli zalitovala, že je vegetariánka, protože s námi nemohla sdílet nepopsatelný zážitek: jíst ze společné mísy. Na tyto halušky jsme ještě dlouho vzpomínali. A já si z její návštěvy vzala poučení: více děti chválit než je kárat. Obohatila nás všechny a dnes nám už jenom zbývá vzpomínat na ni s láskou v srdci. Už není mezi námi, ale v našich srdcích stále žije.

Daniela Cincibusová
Přečteno: 2350x
 

Kam dál:

Štítky:  

Povídky



HLAVNÍ ZPRÁVY

Lucie Kováčová v Desetiminutovce Plus Richarda Samka

videoDesetiminutovka Plus s Lucií Kováčovou: Kryštof Kolumbus v sukni, Romka která procestovala svět

22.6.2020 17:56
Lucie Kováčová začala snít o cestování, už když byla malá. Dle svých slov trávila v dětství většinu času v knihovnách s obrovskou touhou po znalostech o světě. Během prázdnin na rozdíl od ostatních dětí stihla přečíst i až 40 knih.
 celý článek

Další dezinformace na facebooku. Tuto výzvu, kterou si vymysleli krajně pravicoví vtipálci, bere hodně lidí vážně.

Češi poklekněte před Romy - tak zní další dezinformace na internetu. Hodně lidí ji bere vážně

22.6.2020 16:25
Česká krajní pravice v rámci své deziformační kampaně občas spáchá i nějaký ten pokus o žert. To se týká i rádoby parodické výzvy na facebooku, aby  Češi poklekli před Romy a políbili jim nohy. Není asi příliš divu, že poměrně dost jejích příznivců bere tenhle tento "vtip" vážně, odpovídá to mentální úrovni této části politického spektra. 
 celý článek

Stipendisté organizace ROMEA (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Nová výzva pro romské studenty středních a vysokých škol! ROMEA vyhlašuje stipendijní program pro rok 2020/21

19.6.2020 15:36
Romští studenti se mohou od pondělí 22. června do pátku 17. července hlásit o stipendium organizace ROMEA na školní, potažmo akademický, rok 2020/2021. Stipendijní program běží od roku 2016 a letos stipendiem podpoří 90 romských studentů středních, vyšších odborných a nově také vysokých škol. Do programu se mohou hlásit studenti prezenční i distanční formy studia a u vysokoškoláků v jakémkoli stupni bakalářského, magisterského i doktorského studia. Pro zájemce bude od pondělí na webových stránkách www.romskastipendia.cz otevřen elektronický formulář, prostřednictvím kterého budou moci studenti žádosti posílat.
 celý článek

 







..
romea - logo