Vzpomínka na spisovatelku Janu Ferdinandovou

Před čtyřmi roky vyhrála druhý ročník Literární ceny Mileny Hübschmannové
neznámá žena z jihovýchodního Slovenska – Jana Ferdinandová (rozená Kuruczová).
Ocenění za nejlepší prózu, vyprávění s názvem Vaska, převzít nemohla. V rodné
Galantě svého muže už jako tolikrát odpočívala doma s vážnou srdeční vadou,
zatímco její kolegové se společně radovali na slavnostním ceremoniálu v pražské
Lucerně.

Nejspíš právě osamění, jež přinesla nemoc, ji přivedlo k peru. Své silně
autobiografické prózy psala do školních písanek, stejně jako romská spisovatelka
Elena Lacková. Mezi ručními pracemi, poté co její tři děti už měly vlastní
rodiny, osmatřicetiletá žena napsala ve slovenštině Vasku. Vyprávění rámované
scénou z „obývačky“, kde se po delší době sejde širší rodina, je jen svými
kulisami moderní, vše ostatní odkazuje k tradici, rodinným příběhům předávaným
po generace, pověrám.

Příběh o bosorce Vasce, jež zachrání, a sama přitom přijde o život, děťátko,
a tím i celou osadu, ze spárů ďábla je pro tvorbu Jany Ferdinandové
charakteristický. Obětování se druhým, především sebeobětování ženy, sestry,
matky se v jejich prózách neustále opakuje.

Jeho ztělesněním je pak osud její literární postavy Maruš. Předčasně
vyspělého děvčátka, jež se od útlého věku stará o své sourozence, snáší rány
otce závislého na alkoholu a přenese se i přes nelásku matky, jež ji i sestry
opustí.

„Maruš jej chcela napísať celú, naozaj celú pravdu. No potom si to
rozmyslela. Nechcela brať Sophi ilúziu o matke. Aj keď sa najviac zaslúžila o
to, že vlastne preskočila detstvo a vhupla hneď do dospelosti, nemá právo ju
súdiť. Veď, či je ona pani Dokonalá? Koľko omylov, koľko prešľapov vo svojom
živote urobila aj ona! Napríklad fajčí a je chorá na srdce,“ píše v próze
Preskočené detstvo Ferdinandová a detaily shodné s životem autorky nelze
přehlédnout.

Ferdinandová prodělala v posledních letech svého života tři operace srdce, od
roku 1997 byla kvůli vážným zdravotním problémům v invalidním důchodu. Přesto
dokud mohla, tak psala o syrovosti života, tajemstvích, jež člověku mají zůstat
utajena, síle žen a jejich lásce k bližním.

O nemoci nemohla mlčet ani ve své tvorbě: „Spomínam si, že len tak,
mimochodom mi povedala, že potomkovia z bosoráckých rodín umierajú ťažko a
zdľhavo, že trpia aj dlhé roky… Vtedy som sa tomu smiala, no dnes viem, že mala
pravdu. Trpím už vyše dvadsať rokov. Třikrát som prešla operáciou srdca a moje
utrpení neprajem ani svojmu najväčšiemu nepriateľovi. Tým stým utrpením však
prechadza aj moja najstaršia dcéra, która moju rodinu z otcovej strany nikdy
nepoznala. Je to osud či prekliatie?“

Jana Ferdinandová zemřela letos 6. května, ve svých 51 letech.