Základem našeho duchovního života je poznání a fascinace

Jezuita Marek Janás připravoval v Přerově romské děti na křest. Ten se
uskutečnil v sobotu 29. října v kostele sv. Vavřince v Přerově. O své zkušenosti
a motivacích píše v následující eseji.

Dne 25. 6. 2011 jsem se zúčastnil s knězem Františkem Líznou happeningu v
Přerově, který byl zorganizován Člověkem v tísni, Armádou spásy a jinými
neziskovými organizacemi. Toto setkání mělo za účel uklidnit obavy a strach
místních Romů před mítinkem DSSS, který se téhož dne v Přerově konal. Kromě nás
dvou, tedy řeholníků, se happeningu zúčastnil osobně také olomoucký arcibiskup
Jan Graubner. Pokud mě paměť neklame, bylo to vůbec poprvé, co se český
římsko-katolický biskup podobné akce dobré vůle zúčastnil a veřejně pronesl
slova, která Romům připomenula, že jsou Božími dětmi a současně jsou nedílnou
součástí církve. Během několika hodin, které jsme toho odpoledne s paterem
Líznou ve vyloučené lokalitě Husova strávili, určitě dobrou hodinu pater
František uděloval individuální požehnání každému, kdo o něho požádal. Tato
situace ve mně evokovala možný obraz toho, jak první jezuitský misionář
František Xaverský působil v polovině šestnáctého století také mezi Indy na
pobřeží Indického oceánu. Prý pro něho nebylo výjimečné, když během jednoho
týdne pokřtil na tři tisíce lidí. Po uděleném požehnání požádala dobrá desítka
lidí patera Líznu, zda-li by jim mohl pokřtít dítě, popřípadě děti. Jména
zájemců o křest jsme si poznamenali.

Zhruba po šesti týdnech jsme se do Přerova vrátili, abychom tyto lidi
navštívili a dohodli se, že přípravu začneme od poloviny srpna v prostorách
romského komunitního centra Lačo jilo, které provozuje přerovská oblastní
charita. Jednalo se zhruba o deset rodin, ve kterých chtěli pokřtít dítě a v
jednom případě chtěla být pokřtěna jedna dospělá žena. Samotná příprava
probíhala po dobu dvou měsíců každotýdenním setkáním, které trvalo zhruba 45
minut.

Příprava obsahovala tři tematické bloky. První blok byl věnován seznámení se
s postavou Ježíše Krista. Druhý přiblížil desatero a třetí blok byl konkrétní
přípravou na svátost křtu v přerovském kostele svatého Vavřince. Ze života
Ježíše Krista jsem vybral události, které ho činí blízkým člověku a lidem. Naše
setkání byla věnována Ježíšovu narození v Betlémě, jeho křtu v řece Jordán, v
následujícím setkání jsme hovořili o Ježíšově moci uzdravit nemocné a v rámci
jednoho setkání jsme si povídali o návratu ztraceného syna do domu jeho otce.

Ve své katechezi jsem se snažil o dialogický způsob, který měl usnadnit
otázky ze strany dětí i dospělých. Bylo pro mne důležité, aby si děti a dospělí
dokázali vyjasnit nejasnosti, které se během tohoto období mohly objevit a aby
se nebáli zeptat, protože žádný moudrý z nebe nespadl. V náboženském životě
nejde ani tak o to, aby si člověk zapamatoval dogmatické pravdy nebo se naučil
žít takřka andělským životem bez pádů a kotrmelců. Náboženský život je uvědomění
si vlastních nedostatků a hloupostí, jejichž důsledky nás potom mohou tížit a
trápit, jednoduše je nosíme v sobě jako nestrávenou kost. V křesťanství je
důležité vědomí, že právě s těmito našimi vnitřními bolestmi se můžeme svěřit
Ježíši a požádat o odpuštění. A aby zájemci o křest mohli poznat, kdo je Ježíš,
rozhodl jsem se o něm hovořit více než například o pádu prvních lidí nebo o
církvi. Základem našeho duchovního života je poznání a fascinace Tím, kterého
vyznáváme jako Božího Syna a současně člověka.

Samotný křest proběhl v sobotu 29. října v přerovském kostele svatého
Vavřince. Bylo pokřtěno devět dětí ve věku od čtyř měsíců do třinácti let a
jedna dospělá maminka v požehnaném stavu. V kostele se podle mého hrubého odhadu
shromáždilo okolo sedmdesáti lidí, kteří vytvořili slavnostní a důstojnou
atmosféru, která každého přítomného naplnila pokojem, klidem a vnitřní radostí.
Přítomní lidé byli oblečeni do nejlepšího oděvu a děti připomínaly malé ženichy
a nevěsty. Křtil přerovský jáhen Petr, který ve své homilii připomněl, že křtem
se člověk stává Božím dítětem a že je z něho smyt prvotní hřích. Jako výraz
tohoto nového života bez poskvrny je symbolicky nově pokřtěný oblečen v bílé
křestní roucho. Dalším pěkným okamžikem této slavnosti bylo pozvání všech
zúčastněných ke stolu v kněžišti, kde jsme se společně pomodlili Otče náš. Pro
mě osobně byl tento okamžik obzvlášť významný, protože jsem poslední dvě setkání
přípravy motivoval lidi k tomu, aby se pokusili hovořit k Bohu právě těmito
Ježíšovými slovy. Když jsem nyní slyšel celým společenstvím recitovat tato
slova, jako bych slyšel hlasy andělů, kteří chválí našeho Stvořitele.

to, jakou mírou a jakým způsobem každý pokřtěný prohloubí svůj vlastní duchovní život bude pokračovat v poznání následování samotného ježíše, záležet samozřejmě na něm samotném. křest je vedle biřmování eucharistie tak zvanou iniciační svátostí do křesťanského života. Člověk začíná jedno velké dobrodružství, jehož konci radostné setkání s tím, který dává i odebírá, mimo lidské chápání přece se rukou každého člověka, aby o svědčil svým vlastním životem. již během přípravy jsem opakoval, že život, stejně jako všední životem, kdy postupujeme stále dopředu nemůžeme zastavit. nás vede ke svátosti oltářní, k následně dalším svátostem. byla by škoda, abychom spokojili minimem, ne?

Přeji všem pokřtěným, aby byli dobrými a neúnavnými svědky Toho, který sám
sebe zmařil, aby byl člověk povýšen na úroveň Boha. Přeji všem přerovským
pokřtěným, aby se dokázali z toho radovat a se stále větší vírou, láskou a
nadějí byli všem v jejich okolí obrazem a svědkem Toho, který nás stvořil ke
svému obrazu. Čím více si toho všichni budeme vědomi, tím méně konfliktů,
neporozumění a napětí mezi námi bude. Snad se tehdy přiblíží ono Nebeské
království, které nebude mít nic z nenávisti, lži a nespravedlnosti, jak to tak
často okolo nás vidíme.