Babiš: „Tábor v Letech nebyl koncentrák. To je lež.“ Ministrův výrok má hlubší společenské příčiny
Ve šluknovském výběžku, kde jsou Romové dlouhodobě a arogantně považováni za občany druhé kategorie, se Andrej Babiš v rámci předvolební kampaně opět pustil do svého bezbřehého populismu. Jak informoval server Aktuálně.cz, při rozhovoru s místními lidmi ve Varnsdorfu pronesl ministr financí větu, kterou možná porušil zákon:
„Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“
(Podrobnosti o táboru v Letech u Písku najdete v mém článku Koncentrák v Letech a romský holokaust.
Popírání holocaustu
Komentátor Martin Fendrych upozornil na to, že Babiš se zjevně dopustil popírání holocaustu. Paragraf 261a trestního zákona říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta,“ píše Fendrych. S jeho hodnocením se dá souhlasit. Víme ovšem zároveň, že u nás bohužel za takové počínání bez ohledu na existující zákony nestíhají neonacisty ani komunisty, natož snad místopředsedu vlády.
Babiš tvrdí, že jen opakoval, co mu řekl jeho známý a že jde o věc vytrženou z kontextu. Částečně se tak od svých slov distancoval, ale obětem koncentráku v Letech se neomluvil. Doufejme též, že se Babiš nepřátelí s Erdoğanem či Asadem, příště by po nich mohl opakovat, že opoziční politiky je třeba pozavírat do kriminálu a popravit. A kdyby se mu tento záměr náhodou nepovedl, mohl by se vrátit k oné obhajobě založené na „blbečcích“, kteří věci vytrhují z kontextu.
Deprivantství politiků
Naši politici se rozhodně nedají označit pojmem elita. A k elitě náležejí naprosto výjimečně, jako například T.G. Masaryk či Václav Havel, jež vynesla na prezidentský stolec přelomová doba. Opravdu vzdělaní a přemýšliví lidé se do politiky hrnou málokdy. Na politiku proto většinou zůstávají lidé průměrní a podprůměrní. A působení těchto géniů průměrnosti často vyztužují ve vládě, v parlamentu i přímo ve společnosti různí psychopaté či sociopaté; nebo deprivanti, jak takové lidi označuje neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík.
„Základním znakem deprivantství je soustavné a netvořivé prolamování kulturních zábran, spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, sprostotě, krutosti, hlouposti a ohlupování (manipulaci), říká František Koukolík.
Výmluvy politiků, že novináři něco vytrhli z kontextu, slýcháme pravidelně a ani Babiš v tom není nováčkem. V poslední době jsme ovšem ještě častěji svědky otevřeného deprivantství politiků: jsou schopni v rámci svého populismu či patologické mocichtivosti říci či udělat cokoli, o čem se domnívají, že jim napomůže k moci. Necítí přitom odpovědnost za své jednání, naopak mnohdy jeho nehezké důsledky vítají. Chybí jim sociální inteligence, postrádají empatii a soucit, nemají svědomí.
Rozdmýchávání nenávisti, bezohledné, sprosté a útočné chování k druhým na internetu i v reálném životě, úmyslné rozeštvávání společnosti, zatrpklost, zapšklost, neschopnost přemýšlet, nedostatek kritičnosti vůči vlastní osobě, přesvědčení o vlastní „pravdě“ spojené s naprostou neznalostí problému… To je jen několik příkladů vnějšího projevu deprivantství.
A Babišův výrok, že je lež, když někdo říká, že v Letech byl koncentrák, do definice deprivantství přesně zapadá. Totiž zapadá do Babišova uvažování. Nedávno jsem v rozhlase prohlásil, že ministr financí má místo mozku bankovky, a na tom trvám. Babiš uvažuje takto: Když veřejnosti namluvím, že v Letech byl jen obyčejný pracovní tábor, a že jen blbečci mohou tvrdit, že to byl koncentrák, nemusím za velké peníze vykupovat prasečák, který tam stojí a páchne. U koncentráku by se to slušelo, u tábora pro nemakačenky to je jedno (konec „Babišova uvažovaní“.)
Velká trojka
Babiš ovšem není prvním výše postaveným politikem, který něco takového říká buď přímo o koncentráku v Letech u Písku, nebo o Romech, kteří jím a dalšími tábory včetně Osvětimi museli projít. Podobnou myšlenkou jako Babiš se vyznamenal i Václav Klaus. A někteří zákonodárci patří k našemu tvrdému rasistickému, xenofobnímu či populistickému jádru.
Psychopatie se projevuje i ve vztahu k dalším menšinám. To, co nám už několik let předvádí Miloš Zeman ve vztahu k uprchlíkům a migrantům minimálně naznačuje narcistickou poruchu osobnosti prohloubenou těžkým alkoholismem, v každém případě je i jeho počínání podle mého názoru deprivantské. O mocichtivých choutkách ministra vnitra Milana Chovance, jehož sklony k autoritářství vedou k ukrajování naší svobody a přidávání pravomocí policistům píšu poměrně často. A velkou deprivantskou trojku pochopitelně doplňuje Babiš.
Je tragédií, že o nás a našich osudech rozhodují lidé nekompetentní, problematiky neznalí či jednostranně zaměření a zároveň neschopní podívat se na svět jinak než přes svou úzce pojatou odbornost. A kteří vykazují známky deprivantství, jež šíří dál, mezi své voliče. Znamená to, že porucha osobnosti je nakažlivá, nebo že psychopatů máme více než obvyklá čtyři procenta?
