Kumar Vishwanathan k situaci kolem doplatků na bydlení: Absurdní novela, která vede do pekel

Na základě novely zákona o pomoci v hmotné nouzi rozhodují od května o přiznání doplatků na bydlení samosprávy. A některé obce už oznámily, že žádosti budou hromadně zamítat. Jaké to bude mít následky a co se děje už nyní, popsal serveru Romea.cz ředitel ostravské organizace Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan.

Víte o nějakých rodinách nebo jednotlivcích, na které už novela zákona v praxi dopadla se vší silou?

Teprve v těchto dnech budou úřady práce oficálně lidem sdělovat, že jim žádost o doplatek na bydlení zamítnuta. Z médií už ale víme, že v Bohumíně budou zamítnuté všechny žádosti. Minulý týden jsem byl ale i v Opavě, kde budou naopak všechny žádosti schváleny. Řekl to zastupitel města Opavy Zbyněk Stanjura, což je paradox, protože právě z Opavy vzešel podnět ke vzniku této novely. Byl to Stanjurův návrh, ale přitom v Opavě není nikdo z žadatelů ohrožený.

Znamená to, že opavské ubytovny, v kterých žadatelé bydlí, jsou v pořádku?

Spíš jde o to, že rada se rozhodla lidem doplatky přiznat, protože pokud by je nepřiznala, stejně by následně musela řešit nově vzniklý problém, co s lidmi, kteří přišli o střechu nad hlavou. Uvažují pragmaticky a vlastně zodpovědně, nechtějí destabilizovat rodiny, které by byly najednou ještě ve větších problémech.

Takže se reálně, pokud jde o boj proti byznysu s chudobou a nevyhovující ubytovny, vlastně nic nezmění. Rada města nevyužije nástroj, který sám pan Stanjura navrhnul, protože by museli řešit ještě krizovější situaci …

Ano, a současný stav nikomu neprospěje. Ani lidem, které absolutně destabilizuje, především rodiny s dětmi, ani velké části samospráv, kterým také nevyhovuje, protože je to pro ně další práce. Obce musí zdůvodnit své zamítnutí, často ale nemají o konkrétních rodinách dostatečné údaje, nemají v terénu pracovníky – tyto kompetence přešly pod úřady práce. Ty teď ale nerozhodují. Proto si myslím, že obce nejsou schopny zamítnutí žádosti řádně zdůvodnit, protože často o svých občanech prostě nemají dostatečný přehled. Můžou se navíc vystavit i právním sporům, občan se může obrátit na nevládky, na ombudsmanku a další instituce … Samospráva nemusí mít na tohle lidi, čas … A absolutně nemravný byznys s ubytovnami pokračuje dál. Novele zákona o pomoci v hmotné nouzi se to nepodařilo zlomit.

To je Opava. Jak to vypadá v Bohumíně, o kterém jste se také zmínil?

Bohumín potvrdil, že všem žadatelům, což se v současné chvíli pohybuje kolem 160 žádostí, čili reálně 300-400 lidí, zamítl žádost o doplatek na bydlení.

Z čeho vlastně město čerpá informace o situaci svých občanů?

Vedoucí sociálního odboru města Bohumín pan Ucháč mi říkal, že město zahájilo terénní sociální šetření u žadatelů o doplatek na bydlení. Tedy něco, co bylo ze zákona zrušeno a přesunuto na úřad práce (ÚP), teď Bohumín znovu zavedl. Úředníci města tedy začnou chodit mezi lidmi a zjišťovat jejich bytovou, finanční a sociální situaci. Cílem je najít lidi, kterým by město mohlo poskytnout bydlení, městské byty a kteří by spolupracovali s nevládkami, např. Armádou spásy v Ostravě. Bohumín tedy uvažuje o tom, že by města poskytla nevládkám nájem bytů a nevládky by pak poskytly podnájem klientům.

Dokážou bohumínské nevládní organizace zajistit pomoc všem, kterých se tato situace týká?

To určitě ne, už teď je jasné, že bohumínské neziskovky nedokážou situaci pokrýt. Město proto hledá kapacitu u dalších nevládek za hranicemi jejich města.

To nejsou zrovna příznivé vyhlídky …

Bohumín proto uvažuje o zmírnění kritérií, kvůli kterým je možné žádat o bydlení. Své obyvatele původně rozdělilo do dvou skupin – ti, kdo zaslouží pomoc, a ti, co ji nezaslouží. To jej jich základní filosofie. Ale kritéria, kdo patří do jaké skupiny, byly velmi tvrdá, takže podle mých informací se zdá, že teď město začíná povolovat. Stále ale platí, že člověk nesmí mít dluh vůči městu.

Rozdělení do skupin se týká samozřejmě i rodin s dětmi. Jinými slovy do kategorie těch, kteří si pomoc nezaslouží, mohou spadnout i děti, které za své rodiče ale nenesou zodpovědnost …

Je to obrovské riziko. Přesto mi starosta Bohumína tvrdil, že nikdo neskončí pod mostem. Ale nevím, z čeho vychází. Zřejmě hledá právě podporu i jinde v jiných obcích. Vedoucí sociálního odboru se ptal i na naše možnosti, máme momentálně 3 byty volné i pro rodiny označené jako ty, které si „od města nezaslouží pomoc“ …

Jak tedy hodnotíte to, co se kolem doplatku na bydlení děje?

Mám z toho ambivalentní pocity. Celé to stojí na tom, že obce musí brát sociální zajištění svých lidí vážně. Ten zákon o hmotné pomoci ale obcím neukládá žádné povinnosti zajistit bydlení. Pokud ovšem všechny ty problémy a lidská dramata povedou alespoň k částečnému zlepšení oproti původnímu stavu, že třeba obce začnou tvořit programy sociálního bydlení, uvolní se bytový fond nebo se nový bytový fond vytvoří, budou to pak mnozí lidé vítat.
A my jakožto pracovníci nevládních neziskových organizací se pak budeme moci soustředit na ty lidi, které obec vytlačí úplně na okraj a nedosáhnou na žádnou jinou pomoc.

Mohl byste popsat, co bude následovat, když se bude chtít člověk odvolat proti tomu, že mu město zamítlo doplatek na bydlení?

Když teď město zamítne někomu doplatek na bydlení, občan obdrží od úřadu práce informaci, že mu město zablokovalo jeho zákonný nárok na doplatek na bydlení. Občan se proti tomu odvolá. Úřad práce odvolání předá na krajskou pobočku ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Následně ho ale MPSV pošle na krajský úřad. Už tady je vidět absurdita celé situace. Celé mi to připomíná Kafkovy knihy.

Střetávají se tu dva přístupy …

Ano. Zamítnutí doplatku je od května rozhodnutím samosprávy – nejedná se tedy o správní řízení, ale o samosprávní … Proto se stát, zde ve formě MPSV, nemůže daným zamítnutím zabývat a odvolání posílá na krajský úřad. A kraj odpoví, že se jedná o kompetenci samosprávy a nebude se k tomu dál vyjadřovat. Zamítnutí žádosti o dávku je kvůli tomu takzvaně „neprozkoumatelné“. Papír s rozhodnutím přijde zpět na úřad práce a občan dostane odpověď, v které stojí, že věc je „neprozkoumatelná“. Občan se tedy v tu chvíli odvolá na správní soud – ale správní soud se nemůže vyjádřit k něčemu, co není správním řízením … Občan tak absolvuje několik měsíců trvající peripetii, aby se nakonec dozvěděl, že v tomhle případě nemá věc řešení.
A ministryně práce a sociálních věcí by měla přeci vidět, že tohle je pomatenost dvou zákonů, dvou řízení – správního a samosprávního. Je to absurdní a povede to jen do strukturálního chaosu.

Ministryně MPSV Michaela Marksová nám ve svém vyjádření napsala, že oslovila Generální ředitelství úřadu práce se žádostí o zmapování situace kolem nedoplatku na bydlení a že chce znát konkrétní případy lidí, kterým obec doplatek neposkytla …

Dobrá, přezkoumá tyto případy, ale k čemu to bude? Případy jsou „neprozkoumatelné“. Tenhle systém nefunguje, ale jako správný hospodář musím přemýšlet deset kroků dopředu a odhadnout, co může nastat. Paní Marksová by měla předem vědět, kam až to může vést. Za deset kroků je bezvýchodná propast.

Jak z toho tedy ven?

Prozatímní řešení vidím v tom, že se musí okamžitě zrušit omezení v poskytování mimořádné okamžité pomoci (MOP), o kterou si mohou lidé na úřadech práce žádat, když nedostanou doplatek na bydlení. V současné době ji ale můžou dostat maximálně třikrát. Odteď za tři měsíce, až by MOP skončila, by ale nastala naprostá kalamita. Začne nový školní rok, děti musí mít věci do školy, lidé se budou pohybovat po svých příbuzných, nebudou mít kde uložit děti …

Kdo může o navýšení stropu nebo zrušení omezení v poskytování mimořádné okamžité pomoci rozhodnout?

To je kompetence ministerstva práce a sociálních věcí a tedy paní Marksové. Tím se ohroženým rodinám poskytne více záchytného času, než budou mít kompetentní lidé dostatek informací, než proběhnou různé analýzy, kulaté stoly a všechno možné, aby přišli na to, že je to slepá cesta.

Je tedy novela zákona o pomoci v hmotné nouzi udržitelná?

Vzhledem k tomu, k čemu to celé míří, tak ne. Je nutné v zájmu občanů, v zájmu společnosti novelu přeformulovat. Nebo navrhnout nový zákon. Nebo musí někdo podat ústavní stížnosti.

Proč ji zatím nikdo nepodal?

Musíme stavět na konkrétním případě. Každým dnem čekáme, že začnou přicházet vyrozumění z ÚP, že na základě rozhodnutí samosprávy klientům zamítají žádosti o doplatek na bydlení. Jsme domluveni s ombudsmankou paní Šabatovou, že jakmile ÚP obdrží oficiální informaci od města, že některému klientovi nebyl schválen doplatek na bydlení, a klienta s tím oficiálně obeznámí, pomůžeme mu podat odvolání a kopii rozhodnutí z ÚP pošleme paní Šabatové, aby se podala ústavní stížnost.
Takže v tyto dny musí dát všechny nevládky pozor, aby – když k nim nějaký takový člověk přijde – mu pomohly podat žádost o MOP, zároveň mu pomohly podat odvolání a získat s jeho souhlasem kopii rozhodnutí, aby ji mohly poslat ombudsmance. Tyto dny jsou důležité i z jiného důvodu – MPSV má úřadům práce rozeslat pokyny ohledně využívání MOP.

Jste ve styku i s představiteli různých menších měst. Jaký mají podle vás na tuhle situaci názor?

Český svaz měst a obcí je klíčový hráč, ale prožívá v současné době rozkol. Menším městům a obcím se z velké části nelíbí postup velkých měst, protože velká města už delší dobu postupně vytlačují Romy a chudé lidí za své hranice. Tihle lidé se stávají obětí obchodníků s chudobou, kteří skupují domy a objekty za pro ně symbolické ceny a pak tam staré a chudé lidi a lidi bez možnosti získat bydlení jinde ubytovávají za absurdně vysoké ceny.
Před Vánocemi za mnou bylo pět starostů z malých obcí a přijeli k nám, aby se poradili, co můžou dělat. Hrozně mě to dojalo, jsou to skutečně svědomití lidé, kteří byli šokovaní z toho, že se v jejich obcích najednou přes noc objevily desítky lidí, malé děti, celé rodiny – v regionu, kde není práce, samospráva obce nemá kapacitu, i když sebevíc chce pomoc. A tito představitelé obcí jsou naštvaní na nezodpovědnost velkých měst, že velká města neřeší problémy a na místo práce s chudými lidmi je vytlačují za své hranice právě do malých obcí.

Podobně jsem byl na schůzce s ředitelem psychiatrické nemocnice v Bílé Vodě. A stejně jako tihle starostové malých obcí upozorňoval na zoufalou situaci – máme tady tolik lidí, často propadají do alkoholu, děti se toulají po ulici, drogy … Je to totální rozpad společnosti. A on se ptal, co můžou dělat, proč se to zhoršuje. Vysvětlení je jasné, dlouhodobé přehlížení právě obchodu s chudobou na různých úrovních a teď nově i absurdní novela, která vede do pekel.
Český svaz měst a obcí se tedy rozpolcuje – jedné straně nástroj novely zákona o hmotné pomoci vyhovuje, mohou díky němu vytlačovat nepopulární skupiny – Romy, chudé, seniory… Pokud se tenhle nově nastavený systém nezmění, bude se vážnost situace prohlubovat.