Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Filip Horváth: Moje první Vánoce bez dědečka

25. prosince 2016
Čtení na 3 minuty

Zpravodajský server Romea.cz vyhlásil literární soutěž o nejlepší povídku s tématem “Romské Vánoce”. Postupně zveřejňujeme deset úspěšných textů. Dnes vzpomínkové vyprávění Filipa Horvátha “Moje první Vánoce bez dědečka”. 

Jmenuji se Filip Horváth, letos mi bylo sedmnáct let. Studuju v Brně střední školu Informatiky poštovnictví a bankovnictví, obor logistika. Pocházím z hudebnické rodiny. Můj táta a táta mého táty hrají na harmoniku od svých sedmi let, já se ale bohužel do tradice nezapíšu. Prý že dnešní generace nechce slyšet o romských tradicích a kultuře… To si nemyslím. Rád bych se naučil na něco hrát, ale táta nemá čas, pracuje od rána do rána, a mamka občas hraje možná tak akorát na nervy, protože nás je doma jako na romské svatbě, dokonce i s živou muzikou. Byla to zkrátka jiná doba, když byla generace našich tátů v mém věku.

Na letošní rok opravdu nikdy nezapomenu. Ztratil jsem hodně přátel a hlavně dědečka.

Vůbec si nedokážu představit, jaké budou Vánoce bez něj. U nás je to tak, že jíme štědrovečerní večeři všichni u jednoho stolu. Pomodlíme se a pak začneme jíst. Nejstarší členové rodiny sedí po levé straně směrem ke dveřím, nejmladší si sedají na opačnou stranu, směrem k oknu. Nikdo nemůže od stolu vstát. Všichni musí dojíst a až poté mohou odejít jeden po druhém. Říká se totiž, že ten, kdo vstane od stolu dříve, ztratí se během jednoho roku ze světa. Jednoduše řečeno umře.

A ono se to právě stalo! Myslel jsem si, že je to jen hloupá pověra, kterou vymyslel jeden borec z Bratislavské, ale opak je pravdou. Děda musel vstát od stolu, protože trpěl na křeče v nohou. Pomohl jsem mu položit se do postele. Nikoho z nás by tehdy nenapadlo, že pověry jsou pravdivé a že se vyplňují. Letos zemřel v nemocnici na selhání srdce. 

Můj dědeček byl velmi milý a šlechetný, vždy ochotný pomáhat. Moc hezky se s ním povídalo. Prožil si toho dost, narodil se na Slovensku za války. Vyprávěl mi, jak se ve svých dvou letech s matkou schovávali v lesích před německou armádou. Na svůj věk měl styl a věděl co je trendy a co out. Když šel takhle jednou k doktorovi, oblékal se, nekecám, dvě hodiny, protože si myslel, že mu nic nesluší a nesedí. Se zpožděním tehdy vyrazili s babičkou k lékaři a děda se mu omlouval tím, že nemohl chodit, jak ho bolela záda. Pravda však byla jiná… Nemocný ale opravdu byl. Některé bolesti, které měl, nenechával na sobě znát a říkal, že je všechno v pořádku.

Z vyprávění své mamky pořád poslouchám, jak byl velmi pracovitý a plný elánu něco dělat. Když měl volno v práci, našel si vždycky něco, co bylo třeba opravit či vylepšit doma. Můj dědeček vyrůstal ve velmi bohaté rodině. Říkal mi, že na Slovensku ve vesnici, kde žili, si k nim vždycky všichni chodili půjčovat peníze. Všechny úspory rozpůjčovali a nakonec dopadli stejně jako ti lidé, co byli velmi chudí. Měl srdce v srdci a pro mě vždycky zůstane vzorem. Snad je mu teď lépe.
Byl prostě ten nejlepší dědeček, kterého ne každý má. Co bych za to dal, kdyby s námi mohl strávit vánoční svátky. Bez něj Vánoce nemají význam a smysl. Když vám někdo v rodině umře, jako by rázem umřela celá rodina.

Slíbil jsem mu, že se postarám a mamku a o babičku. To, jak nás moje mamka vychovává, se ani nedá popsat. Žijeme spořádaný život. Za mou rodinu bych položil i život. Letos budeme mít smutné Vánoce, ale ve vzpomínkách a v srdci máme dědečka napořád.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon