romea - logo
16. listopadu 2019 (sobota)
svátek má Otmar
Loading
rozšířené vyhledávaní

Filip Horváth: Moje první Vánoce bez dědečka

26.12.2016 9:42
ilustrační foto
ilustrační foto

Zpravodajský server Romea.cz vyhlásil literární soutěž o nejlepší povídku s tématem "Romské Vánoce". Postupně zveřejňujeme deset úspěšných textů. Dnes vzpomínkové vyprávění Filipa Horvátha "Moje první Vánoce bez dědečka". 

Jmenuji se Filip Horváth, letos mi bylo sedmnáct let. Studuju v Brně střední školu Informatiky poštovnictví a bankovnictví, obor logistika. Pocházím z hudebnické rodiny. Můj táta a táta mého táty hrají na harmoniku od svých sedmi let, já se ale bohužel do tradice nezapíšu. Prý že dnešní generace nechce slyšet o romských tradicích a kultuře… To si nemyslím. Rád bych se naučil na něco hrát, ale táta nemá čas, pracuje od rána do rána, a mamka občas hraje možná tak akorát na nervy, protože nás je doma jako na romské svatbě, dokonce i s živou muzikou. Byla to zkrátka jiná doba, když byla generace našich tátů v mém věku.

Na letošní rok opravdu nikdy nezapomenu. Ztratil jsem hodně přátel a hlavně dědečka.

Vůbec si nedokážu představit, jaké budou Vánoce bez něj. U nás je to tak, že jíme štědrovečerní večeři všichni u jednoho stolu. Pomodlíme se a pak začneme jíst. Nejstarší členové rodiny sedí po levé straně směrem ke dveřím, nejmladší si sedají na opačnou stranu, směrem k oknu. Nikdo nemůže od stolu vstát. Všichni musí dojíst a až poté mohou odejít jeden po druhém. Říká se totiž, že ten, kdo vstane od stolu dříve, ztratí se během jednoho roku ze světa. Jednoduše řečeno umře.

A ono se to právě stalo! Myslel jsem si, že je to jen hloupá pověra, kterou vymyslel jeden borec z Bratislavské, ale opak je pravdou. Děda musel vstát od stolu, protože trpěl na křeče v nohou. Pomohl jsem mu položit se do postele. Nikoho z nás by tehdy nenapadlo, že pověry jsou pravdivé a že se vyplňují. Letos zemřel v nemocnici na selhání srdce. 

Můj dědeček byl velmi milý a šlechetný, vždy ochotný pomáhat. Moc hezky se s ním povídalo. Prožil si toho dost, narodil se na Slovensku za války. Vyprávěl mi, jak se ve svých dvou letech s matkou schovávali v lesích před německou armádou. Na svůj věk měl styl a věděl co je trendy a co out. Když šel takhle jednou k doktorovi, oblékal se, nekecám, dvě hodiny, protože si myslel, že mu nic nesluší a nesedí. Se zpožděním tehdy vyrazili s babičkou k lékaři a děda se mu omlouval tím, že nemohl chodit, jak ho bolela záda. Pravda však byla jiná... Nemocný ale opravdu byl. Některé bolesti, které měl, nenechával na sobě znát a říkal, že je všechno v pořádku.

Z vyprávění své mamky pořád poslouchám, jak byl velmi pracovitý a plný elánu něco dělat. Když měl volno v práci, našel si vždycky něco, co bylo třeba opravit či vylepšit doma. Můj dědeček vyrůstal ve velmi bohaté rodině. Říkal mi, že na Slovensku ve vesnici, kde žili, si k nim vždycky všichni chodili půjčovat peníze. Všechny úspory rozpůjčovali a nakonec dopadli stejně jako ti lidé, co byli velmi chudí. Měl srdce v srdci a pro mě vždycky zůstane vzorem. Snad je mu teď lépe.
Byl prostě ten nejlepší dědeček, kterého ne každý má. Co bych za to dal, kdyby s námi mohl strávit vánoční svátky. Bez něj Vánoce nemají význam a smysl. Když vám někdo v rodině umře, jako by rázem umřela celá rodina.

Slíbil jsem mu, že se postarám a mamku a o babičku. To, jak nás moje mamka vychovává, se ani nedá popsat. Žijeme spořádaný život. Za mou rodinu bych položil i život. Letos budeme mít smutné Vánoce, ale ve vzpomínkách a v srdci máme dědečka napořád.

Filip Horváth
Přečteno: 2299x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

romská literatura, Povídky, Vánoce, Tradice, soutěž Romské Vánoce 2016



HLAVNÍ ZPRÁVY

Listopad 1989

Monika Duždová: Neuměla bych už žít v nesvobodě a na vše jen kývat hlavou

15.11.2019 20:52
Měla jsem jednadvacet let, tři malé děti a byla jsem už vdaná, když se v listopadu osmdesátém devátém začaly dít věci, kterým jsem v prvních chvílích nerozuměla. Ale podporovala jsem studenty v tom, že chtějí školy pro všechny a domáhají se svých práv a snad jsem v těch chvílích chtěla být s nimi na náměstích. Zvlášť, když televize odvysílala první sestřih událostí ze 16. listopadu, kdy studenti bratislavských vysokých škol k výročí studentstva pochodovali ulicemi Bratislavy až po tehdejší ministerstvo školství, kde před televizními kamerami přednesli své oprávněné požadavky a volali po dialogu, po svobodě, po školství pro všechny a prohlašovali, že nechtějí „reaktory“. O pár dní později už jsme mohli vidět v televizi i živé vstupy a mimořádná vysílání z demonstrací v Praze i ve velkých městech.
 celý článek

Plakát Kotlebových fašistů. Zdroj: Facebook

Dva Kotlebovci vyvěsili plakát s nápisem: „Zatočíme s asociály a politickými zloději: Pošleme je do pracovních táborů!“

14.11.2019 15:02
Slovenskou Lidovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS) fašisty Mariana Kotleby opět prošetřuje policie. Dva extremisté z této strany zveřejnili na sociální síti plakát připomínající koncentrační tábor, podpořený nenávistným heslem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo