Romano suno, nahlédněte do života nejmladší romské generace: Helena píše o své sestře, kterou neviděla 15 let
Romano suno je literární soutěž v romštině, kterou pořádá Nová škola o. p. s. už dvacet let. Za tu dobu se v soutěži sešlo tisíce textů od dětí z různých koutů České republiky. Skrze texty můžeme nahlédnout do života nejmladší romské generace. V jakém světě žijí a jaký svět si přejí dnešní romské děti? Server Romea.cz zveřejňuje postupně texty z různých ročníků soutěže.
Romano suno 1997, Helena Čajkovská, 14 let, Praha
Andralo ďetsko domovos: Žaneta
Jekhe ďiveseha ke amende khere avľa terňi čhaj. Amen samas rado, bo pes dodžanľam, hoj hiňi amari pheň e Žaneta, bo amen la na dikhľam dešupandž berš. Ačhiľa pes avka: kana sas cikňori čhajori, ta sas but nasvaľi a sas buter pal o špitaľi. Amen samas but džene andro cikno kher a e Žaneta sas igen nasvaľi. Ada pes ačhiľa paš o komunisti. Sar gejľa amari daj andre špitaľa pal e Žaneta, o dochtora lake phende, hoj la e daj našťi dikhel, bo hiňi igen nasvaľi. Aľe joj imar andre špitaľa na sas, bo sas andro ďetsko domovos.
Phende la dake, hoj lake bičhavena telegramos, kana peske pal e Žaneta majinel te avel. E daj o dad užarenas duj čhon, midik aviľa ľil, hoj la Žanetka adoptovinde. E daj o dad la rodenas, aľe ňikhaj aňi pal o viboris pes na dodžanľam, kaj amari pheň hiňi. No a jekhvar pal o dilos vareko durkinel pro vudar. Ta gejľam te phuterel a andro vudar terďon duj čhaja. Odi jekh pes phučel, či adaj bešel fameľija Mirgova. Amari daj pes phučľa, so hin za jekh a oj phenďa, hoj pes vičinel Mirgovo Žaneta. Amen savore ačhiľam sar kašta a miri daj mengľisaľiľa, sar šunďa, hoj oda hiňi lakeri cikňi čhajori e Žanetka. Savore samas igen rado a barikane a sas amenge mištes pro jilo, hoj amari pheň amen arakhľa. Odale ďivesestar amenca dživel a jekhetane savore pes rado dikhas.
Z dětského domova: Žaneta
Jednoho dne k nám domů přišla mladá dívka. Byli jsme rádi, protože jsme se dozvěděli, že to je naše sestra Žaneta. Neviděli jsme ji patnáct let. Stalo se to takhle: Když byla holčička, byla hodně nemocná a byla dlouho v nemocnici. Bylo nás hodně v malém bytě a Žaneta byla často po nemocnicích. To se stalo za komunistů. Když šla naše maminka za Žanetou do nemocnice, doktoři jí řekli, že ji nemůže vidět, protože je moc nemocná. Ale ona už v nemocnici nebyla, byla v dětském domově.
Řekli matce, že jí pošlou telegram, až bude moci za Žanetou přijít. Rodiče čekali dva měsíce, dokud nedošel dopis, že Žanetku adoptovali. Rodiče ji hledali, ale nikde, ani na výboru se nedozvěděli, kde sestra je. No a jednou odpoledne někdo klepe na dveře. Šli jsme otevřít, ve dveřích stály dvě dívky. Jedna se ptá, jestli tu bydlí rodina Mirgových. Maminka se zeptala, co je zač, a ona řekla, že se jmenuje Žaneta Mirgová. Všichni jsme zůstali jako opaření. Máma omdlela, když slyšela, že to je její malá holčička Žanetka. Všichni jsme byli moc rádi. Měli jsme velkou radost, že nás naše sestra našla. Od toho dne s námi bydlí a všichni se máme rádi.
