2. díl. Kříž s trnovou korunou v Letech objednali pozůstalí, hlasy proti výstavbě vepřína vyslyšeny nebyly

Zveřejňujeme druhý díl seriálu, který se věnuje poválečným dějinám bývalého tzv. cikánského tábora v Letech u Písku, resp. jeho místa a okolí, na něž měl vliv celkový vývoj historie Romů na území Československa. A to jak ze strany státního aparátu, snah vládních představitelů i úředníků řešit „cikánskou otázku“, tak ze strany romské inteligence, která usilovala o demokratický dialog a sebeurčení.
Od 50. let, kdy se stabilizovala vláda Komunistické strany, se mohla země více soustředit na tzv. cikánskou problematiku, která si žádala řešení. Z původních českých Romů se jich po válce vrátilo v řádu několik stovek, ve velkých vlnách však přijížděli Romové ze Slovenska. A to jednak ti, co měli v úmyslu se zde usadit a začít lepší život, tak tací, jejichž řemeslo si vyžadovalo přemisťování (např. brusiči). Romští aktivisté a vytipované autority, kteří byli systematicky vyškolováni k působení na „převýchovu nepřizpůsobivých“ nedokázali plnit svou roli takovým způsobem, aby se integrace s majoritou provedla podle představ a co nejrychleji. Faktorů, které nebyly v souladu s představou „občana socialistického státu“ bylo tolik, že se v následujícím období přistoupilo k zásadním rozhodnutím. A to i přesto, že byly patrné také ohlasy z odborných kruhů, jež asimilaci jako nástroj řešení romské problematiky odmítaly a zdůrazňovaly pěstování romského jazyka, definování etnické klasifikace Romů a jejich statusu ve společnosti (viz např. Vědecká rada při Orientálním ústavu ČSAV).
Nepřehlédněte:
Jako akt zrovnoprávnění Romů s majoritní společností byl zrušen zákon č. 117/1927, jež ovlivnil osud Romů za války. Ovšem, v praxi ke zlepšení statusu rozhodně nedocházelo. V roce 1958 dochází k nejzásadnějšímu zlomu této doby pro život Romů v Československu. V říjnu 1958 byl zveřejněn zákon č. 74/1958 „o trvalém usídlení kočujících osob“. Ten se netýkal pouze těch, kteří skutečně kočovali, ale i těch, kteří byli např. v obci trvale hlášeni, ale neměli trvalé zaměstnání apod. Nepřesná definice pojmů tak vedla k libovolnému výkladu úředníků i jeho nepříjemným následkům. Také v tomto období se romská inteligence marně pokouší o rovnocenný dialog a svolení k založení vlastní organizace a podpory emancipace Romů.
Barák z tábora v obci
Jak již bylo zmíněno v předešlém díle, v roce 1959 vznikl krátký dokumentární film Nezapomeňte na tohle děvčátko, v režii s Miroslavem Bártou. Film vypráví o tragickém osudu dětí internovaných v táboře v Letech u Písku, které byly transportovány do Osvětimi. Film byl promítán na několik mezinárodních festivalech a jeden celý rok se promítal v Praze jako předfilm. V roce 1961 byla dokonce zveřejněna v literárních novinách jeho recenze.
Konec 60. a začátek 70. let je v souvislosti s vypořádáním obětí genocidy Romů charakteristický také tím, že se zvedla vlna žadatelů tzv. 255-ky, čili zákonu 255/1946 o odškodnění vydávaného na kategorii Československý politický vězeň. Ač tato možnost existovala od roku 1946, o tom, že mohou žádat i bývalí romští vězni z tzv. cikánského tábora v Letech anebo Hodonína u Kunštátu, případně pak dále transportovaní do Osvětimi, se mnohdy přeživší dozvídali náhodou. Významnou roli v šíření této informace, ale zejména v pomoci při vyřizování (procesu trvajícím i několik let), měl Svaz Cikánů-Romů (SCR 1969-1973).
Místo, na kterém stál do roku 1943 tzv. cikánský tábor v Letech u Písku, bylo „vyčištěno“. Někteří pamětníci uvádí, že jeden z „baráků“, které v táboře stály, stál později v samotné obci na soukromém pozemku (osobní výpověď pamětníka, 7. 12. 2018, Lety u Písku), nejspíš sloužící jako sklad pro hospodářské stroje. A zřejmě vzhledem k epidemii tyfu, který v tehdejším táboře propukl, se obec zavázala, že po válce, následujících 40 let nebude na místě stavět.
Další krok k objasnění kříže
O tom, že přeživší i pozůstalí chodili na místo, kde ztratili své příbuzné i dvacet let po skončení války, máme jen kusé informace. Jedním z vodítek může být již zmíněný film z roku 1959, kde lze shlédnout kříž s trnovou korunou. Letský kronikář, pan Čanda, v roce 1992 zaznamenává tuto vzpomínku: „Z vyprávění mého tchána někdy z let 60. – do zdejší hospody přijel příslušník, jehož příbuzní v táboře zahynuli. U přítomného zdejšího koláře Er. Šlapáka (už nežije) objednal a zaplatil zhotovení dřevěného kříže s drátěnou trnovou korunou pro Lipěže. V kronice ovšem zápis jsem marně hledal.“
Jelikož film byl natáčen už na konci 50. let, mohli bychom předpokládat, že pamětník (a jeho zprostředkovatel) nedatovali přesně tuto událost a následné zasazení kříže, vrhá to ale další světlo na objasnění jeho vzniku. Kronika odkrývá ještě jeden záznam týkající se vzpomínkových aktů v období před výstavbou velkovýkrmny. Roku 1968 se konal neveřejný pietní akt romským obětem na hřbitově v Mirovicích (což bychom mohli dávat do souvislostí také s uvolněním politické atmosféry a zahájeným demokratizačním procesem, v němž získával vznik SCR velmi jasné obrysy).
Velkovýkrmna
Nicméně, od 70. let se pak začíná jednat o výstavbě velkovýkrmny, resp. hledání vhodného místa na stavbu velké výkrmny vepřů s moderní technologií a odpovídající klimatizací. Lokalita obce Lety – Bobina vyhovovala ve všech směrech. Pamětník tehdejšího období jednání se zastupitelstvem obce vzpomíná, že se jako jeden z mála proti této stavbě postavil právě z hlediska pietního místa (osobní výpověď 7. 12. 2018). V místní kronice se v roce 1974 uvádí: „Byl postaven gigant na výkrm vepřového dobytka „praseks“. Postaveno bylo deset hal, každá na tisíc kusů a dokončeno to bylo koncem listopadu 1974.“
O existenci tábora na tomto místě byli zadavatelé stavby, její realizátoři a samozřejmě i místní obyvatelé informováni, nezřídka to byli samotní pamětníci. (Jedna z obyvatelek Let vzpomíná, že její dědeček pomáhal tehdy samotné baráky stavět a pak dál brigádničil v jejich okolí. Když se pak zastal vězněného dítěte, kterého četník zbil kvůli „nedovolenému pohybu u plotu“, byl vyhozen z práce.)
V samotné kronice obce je bezprostředně po zápisu o výstavbě vepřína v roce 1974 vepsán čtyřstránkový popis života v tzv. Cikánském táboře. Za jediné pietní místo se ovšem považovalo bývalé pohřebiště v nedalekém lesíku u tábora, kam pohřbívali oběti tyfu.
Jak konstatoval jeden z respondentů, který podal výpověď pro studijní účely (viz Pařízková 2007), jakmile pár set metrů od masových hrobů vyrostly budovy vepřína, nikdo z nich tam už dál nejezdil.
Prameny:
- Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Prostor. 1999
- Nečas, Ctibor. Historický kalendář. Univerzita Palackého. Olomouc. 1997
- Pařízková, Jindra. Památka obětem romského holocaustu- Internační tábor Lety u Písku a jeho poválečná historie. Univerzita Karlova. 2007
- Pavelčíková, Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. 2004
- Sadílková, Helena. Slačka, Dušan. Závodská, Milada. Aby bylo s námi počítáno. Muzeum romské kultury. Brno. 2018
- Slačka, Dušan. „Cikánská otázka“ na Hodonínsku v letech 1945–1973. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. 2015
- Kolektiv autorů. Romové v České republice (1945-1998). Socioklub. Praha. 1999
- Kronika obce Lety
- Osobní výpovědi dvou obyvatelů obce, 10.12.2018 (2 svědci)
Nepřehlédněte:
- "A k čemu úcta?" Poslanec ČSSD Foldyna zlehčoval oběti romského holocaustu. Lhal, že "mauzoleum" - památník v Letech - bude stát miliardy
- 3. díl: Devadesátá léta v Letech vydláždila cestu k téměř půl miliardě
- 1. díl: Koncentrační tábor v Letech byl spálen. Písečtí úředníci chtěli po válce postavit pro Romy nový tábor
Kam dál:
- Česko si připomíná 80 let od útoku na Heydricha, do Prahy přijede i Čaputová
- Podcast BEZ OBALU: Patnáctiletý Petr si vymyslel útok Romů. Od břeclavské lži uplynulo 10 let
- Jana Horváthová v Senátu: Majorita i minorita žije ve vlastních oddělených světech. Lepší vzájemné soužití ovlivní kvalitu životů nás všech
- Výstava ukáže plány nacistů na uspořádání Evropy podle rasových principů
- Romové oslavují Den romského odboje jako připomínku povstání Romů v Osvětimi proti příslušníkům SS
- Jana Horváthová: Spolupráce památníku v Letech a pražského centra Romů a Sintů může změnit náhled veřejnosti na zapomenutou genocidu Romů
- FOTOGALERIE: Pietní akt v Letech u Písku 2022
- Renata Berkyová v Letech u Písku: Jak má rozumět současná romská společnost žijící v České republice otevřenému rasismu vůči ukrajinským Romům?
- Miloš Vystrčil: Pieta v Letech u Písku je i výzvou, aby se lidé chovali férově k menšinám
- Historička Kateřina Čapková: Holokaust zahrnuje jak genocidu Židů, tak i genocidu Romů a Sintů
- ZÁZNAM: Na pietním aktu v Letech u Písku vystoupí v neděli předseda Senátu Miloš Vystrčil
- ŽOFI Z-4515. Vychází první komiks o holokaustu Romů a Sintů v Česku