romea - logo
27. května 2020 (středa)
svátek má Valdemar
Loading
rozšířené vyhledávaní

3. díl: Devadesátá léta v Letech vydláždila cestu k téměř půl miliardě

20.12.2018 22:02
Památník v Letech u Písku v roce 2004 (FOTO: Archiv Romea.cz)
Památník v Letech u Písku v roce 2004 (FOTO: Archiv Romea.cz)

Zveřejňujeme třetí díl seriálu, který se věnuje poválečným dějinám bývalého tzv. cikánského tábora v Letech u Písku, resp. jeho místa a okolí, na něž měl vliv celkový vývoj historie Romů na území Československa.

Období 80. let bychom mohli označit – zejména v souvislosti s tím, co se pak odehrálo v 90. letech v Letech u Písku – jako hluché období. Přeživší a pozůstalí na místa, kde ztratili své příbuzné, chodívali, a to jak do Let u Písku, k místům bývalého pohřebiště, tak do nedalekých Mirovic, kde bylo pohřbeno více než tři sta Romů, dětí i dospělých.

Adolf Vondrášek, jakožto bývalý starosta obce Mirovice, vzpomíná, že ještě před tím, než v roce 1992 nechal zhotovit pamětní desku romským obětem (a za přítomnosti kněze i místních obyvatel ji pietně odhalil), byla na mirovickém hřbitově umístěna deska od samotných Romů (70.–80. léta). Vondrášek se o téma letského tábora začal zajímat od roku 1964, kdy zakoupil v Mirovicích dům, ve kterém původně bydlel bývalý četník z letského tábora. Ten se údajně přestěhoval právě kvůli své nechvalné minulosti. 

„Objevené“ Lety

Do pozornosti širší veřejnosti se dostaly Lety u Písku v 90. letech, a to zejména po tom, co americký novinář Paul Polansky zmedializoval existenci tzv. cikánského tábora na tomto území z doby Protektorátu Čechy a Morava.

Místo, na kterém tábor stál, i historie, jež se k němu vázala, byly pochopitelně historikům i místním obyvatelům dobře známy, přeživší a pozůstalí do Let jezdívali, ale až v porevolučním období se začíná veřejnost i zahraniční média zajímat o další osud tohoto místa.

Tehdejší vláda musela nějak reagovat na zveřejněné skutečnosti týkající se internace Romů do tábora, jejich utrpení zapříčiněného českým dozorujícím personálem a zejména tragických osudů obětí rasové perzekuce, včetně jejich transportace do Osvětimi.

V roce 1993 obdrželo Ministerstvo kultury návrh profesora Ctibora Nečase, jenž se o romský holokaust v Čechách a na Slovensku zabýval od 70. let, na prohlášení hřbitova bývalého tábora (spolu se hřbitovem bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu s obdobnou historií) za kulturní nemovitou památku. Toto řízení vyústilo v jednání s panem Zárybnickým, tehdejším starostou obce Lety, o místě instalace pamětní desky a textu umístěném na desce.

Muzeum romské kultury, které ve spolupráci s profesorem Nečasem v této věci jednalo, navrhovalo desku instalovat buď v areálu, nebo před areálem bývalého „cikánského tábora“ (což by fakticky znamenalo v blízkosti vepřína firmy AGPI), případně v prostoru lesního hřbitova. Záměr byl starostou přijat a přehodnocen na kámen s deskou poblíž hřbitova.

Pod poradním orgánem Vlády ČR – Rady pro národnosti – vznikl Výbor pro koordinaci výstavby, v němž zasedl vedle státních zástupců i zástupců romských organizací také starosta obce Lety. Na realizaci památníku byla vyhlášena veřejná soutěž, jež měla uzávěrku v listopadu 1994. V tom samém roce přechází velkovýkrmna vepřů do stavu akciové společnosti AGPI, a. s., která vznikla na základě zakladatelské smlouvy z roku 1991 členskými organizacemi Agropodniku, tedy okolními JZD, včetně JZD Lety. Slavnostní odhalení pomníku se konalo 13. 5. 1995, po němž převzala pomník do své správy obec Lety.

Boj o vepřín a prodej obecního pozemku firmě AGPI

Dva roky poté, na květnovém pietním aktu v Letech, vyjádřil tehdejší ministr vnitra Jan Ruml záměr zapáchající vepřín odstranit. V roce 1998 prohlašuje Vladimír Mlynář, jakožto ministr bez portfeje a člen nově vzniklé Unie svobody pod vedením Jana Rumla, odstranění vepřína za prioritu. Započal tak několikaměsíční jednání s firmou AGPI, ovšem bez zdárného výsledku.

Soudní odhad, který byl učiněn soudním znalcem v témž roce, byl vyčíslen na 50 milionů. Tržní odhad, který dodala taky firma AGPI, představoval částku 140 milionů.

„V podstatě jsou dvě varianty postupu, mezi kterými se rozhodne. Respektive, třetí varianta je nedělat nic. Za prvé: vepřín je možno zákonně vyvlastnit za soudem odhadnutou cenu jako místo, které je v ochranném pásmu kulturní památky. Druhá možnost – my jí pracovně říkáme mírová – spočívá v tom dohodnout se s vlastníkem vepřína AGPI Písek. (…) Jestliže se vláda rozhodne vepřín vyvlastnit, bude můj materiál obsahovat také nějaké programy na řešení budoucí zaměstnanosti lidí v té oblasti,“ prohlásil tehdy Vladimír Mlynář.

V červenci 1998 mimo jiné novinářům řekl, že vláda rozhodla vybudovat důstojný památník na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy v Letech na Písecku a nechá kolem něho vyhlásit ochranné pásmo se zákazem dalšího stavebního rozšiřování velkovýkrmny vepřů, protože by to zvyšovalo její cenu. A že poté s nimi (tj. s firmou AGPI) vláda zahájí jednání o jejím vykoupení. V tomto období se starosta Zárybnický vyjádřil pro média: „Existují tu dva pohledy – jeden pražský a jeden místní. Lidé stále nechtějí uvěřit, že vláda vepřín zruší. Bojí se o práci. (…) Společnost AGPI, jež vepřín vlastní, je jedním z mála fungujících zemědělských podniků a je s ní provázána celá řada místních aktivit. Pokud vepřín zanikne, zaniknou i tyto vazby.“

11. ledna 1999 zveřejňuje vláda usnesení, ve kterém ukládá ministru pro místní rozvoj zpracovat finanční odhad odkupu vepřína a úpravu pietních míst. O několik dní na to Jan Zárybnický, který je od roku 1993 evidovaný také jako podnikatel v zemědělství, své obavy ještě upřesňuje: „I my samozřejmě uznáváme pietu místa, kde za války zemřeli romští občané. Musíme však hájit zájmy občanů, z nichž je řada ve výrobně zaměstnána a další jsou svým podnikáním s její existencí svázáni.“

Přičemž dne 27. 9. 1999 uzavírá jako starosta za obec Lety se souhlasem zastupitelstva obce kupní smlouvu s firmou AGPI, a. s. o prodeji pozemků, které byly do této chvíle v majetku obce, v celkové výši 357 000,- Kč. Ve smlouvě se mj. kupující firma výslovně zavazuje parcely č. 995/13, 987/3, 987/6 nezastavovat žádnou stavbou. Jak letecké snímky a v současnosti i archeologický průzkum ukazují, jedná se prokazatelně o část, na níž koncentrační tábor stál, čehož si byl Zárybnický i vzhledem ke svému členství ve Výboru pověřeném výstavbou památníku z roku 1994 rozhodně vědomý.

V souvislosti s uvedenými skutečnostmi zůstává po počáteční euforii z rozhodnutí vlády vepřín vykoupit pachuť silnější, než bychom čekali. Nabízí se spousta otázek, na které nám už nemá kdo odpovídat. Proč stát čekal až do roku 2018, kdy společnosti AGPI přišla s touto astronomickou částkou? Cena podle znaleckého posudku z roku 2017 je za budovy a částečně za pozemky s ohledem na účel zpracování 77 200 000,- Kč. Stát zaplatil akcionářům za odkup tohoto majetku 450 milionů, přičemž na jeho následnou demolici alokuje dalších zhruba 120 milionů.

Přečteno: 843x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Historické okénko, Historie, Lety u Písku



HLAVNÍ ZPRÁVY

Starostka obce Veltěže Věra Posledníková a vyhořelý dům rodiny Přibylových (FOTO: ROMEA TV)

videoVIDEO: Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc romské rodině, které vyhořela v pátek část domu

19.5.2020 15:02
Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc pro romskou rodinu, které vyhořela v pátek 15. 5. 2020 velká část domu. Obec na sbírkový účet vloží počáteční vklad 5 tisíc korun. Uvedla to v rozhovoru pro romskou internetovou televizi ROMEA TV starostka obce Věra Posledníková.
 celý článek

Jan Cina

Herec Jan Cina kvůli romskému příjmení narazil při hledání bydlení. „Byl to šok,” říká

19.5.2020 13:25
Jan Cina je dvaatřicetiletý populární český herec. Jeho otec je Rom, rodina z části pochází z východního Slovenska. Přestože on sám říká, že se svým romstvím nikdy neměl problém - zejména proto, že to na něm není na první pohled poznat - setkal se nedávno s tím, čemu v Česku čelí řada Romů. Při hledání bydlení se ho totiž realitní makléř na základě jeho příjmení zeptal, zda není Rom a dodal, že by s tím mohli mít majitelé problém.
 celý článek

Obyvatelé ubytovny v ulici Klíšská. (FOTO: ROMEA TV)

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u Nejvyššího správního soudu, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

19.5.2020 11:15
Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. "bezdoplatkové zóny" na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla "bezdoplatková zóna" vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo