Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová: Pravidla a zákony platí pro všechny stejně

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

Na řadě je Olomoucký kraj. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:

Alexander Černý (KSČM)
Marian Jurečka (Koalice pro OLK)
Jiří Rozbořil (ČSSD)
Bořivoj Šarapatka (TOP 09 a Starostové)

Markéta Záleská (ODS)
Jana Zwyrtek Hamplová (Nezávislí)

Z oslovených na naše dotazy odpověděli dva kandidáti:
Markéta Záleská  a Jana Zwyrtek Hamplová.

Zde je reakce advokátky Jany Zwyrtek Hamplové (otázky jsou tučně):

1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažila byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů?

To, že je nutné mezi vztahy většinové části společnosti a Romy změnit velmi
mnoho, víme všichni. Zastávám názor, že to není a nebude jednoduchý proces,
protože zcela jiná kultura a životní styl jsou hlavní překážkou. Pojem integrace
se mi také nelíbí – proč by se měli Romové integrovat, když si chtějí žít po
svém právě s ohledem na jiné historické tradice – ale tak jako jinde ve světě
musí respektovat to, co většinová část společnosti – určité základní hodnoty a
zásady.

Pokud by tomu tak bylo, pak by patrně nevznikaly ani žádné konflikty mezi
většinou a Romy. Já si spíše myslím, že je nutné najít cestu, jak by si romská
komunita mohla žít „po svém“, většinová by to měla a mohla respektovat, avšak
stanovit základ, který musí být respektován všemi.

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?
a) Dopřála byste Romům sluchu při společných setkáních?

Nejde o to, že bych ho dopřála. Romové mají stejnou možnost jako každý občan
například docházet na zasedání svých obcí a měst, a stejně tak na krajské
zastupitelstvo. To právo mají, nemusí jim ho nikdo dopřávat, není to na libovůli
politiků, tedy nebylo by to ani na mé libovůli. Máte-li na mysli setkání
speciální, platí totéž – jako se setkává hejtman s různými skupinami, a třeba i
menšinami, klidně i s romskou skupinou, bude-li mít své reprezentanty ke
korektní a věcné debatě.

Bude-li co k řešení, bude se řešit, jako v jiných případech. Osobně si
myslím, že Romům škodí právě to, že jakoby měli být preferovanou skupinou, podle
mne by úplně stačilo, a zvedlo by to i prestiž samotným Romům, kdyby kontakt s
nimi a řešení problémů probíhalo stejně jako s kýmkoli jiným, bez puncu této
výjimečnosti a specifik. Ani většinová společnost, ani Romové sami, by neměli
říkat – Romové jsou něco jiného, to samo je vyděluje, a není k tomu důvod.

Jsme si rovni, v právech, povinnostech, v setkáváních…Samozřejmě chápu jistá
specifika, a k těm je nutné přihlížet, v zájmu všech, ale základní můj postoj je
takový – nezdůrazňovat výjimečnost, protože to škodí zejména Romům. Nejlepší
„integrace“ je jako integrovaná společnost žít – a to všichni.

b) Měla byste výraznou romskou osobnost jako poradce?

Nemám takovou osobnost. Snažím se dělat si názory sama, a pronikat do
problematik sama. Je to nejlepší cesta.

c) Zapojila byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

S ohledem na můj názor prezentovaný výše, že nevěřím v umělou integraci, ale
důvěřuji v prosazování stejných pravidel pro všechny, s respektováním odlišnosti
tradic, ponechám tuto otázku bez odpovědi.

Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?
a) Postupovala byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění vyplácení
sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území obce
kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazovala?

Této otázce nerozumím. Nelze vůbec připustit represivní opatření vůči jedné
skupině obyvatel. Pravidla platí vždy pro všechny, a pokud jsou nějaká podobná
zavedena, platí pro všechny, nejen pro Romy. Pokud bych tedy prosazovala něco
jako zákaz pobytu na území obce v případě opakovaného přestupku, netýká se to
přece Romů – to jako bychom tvrdili, že ty přestupky páchají jen Romové. Řeknu
to tak – nejsem při zvyšování nějaké represe, jsem pro uplatňování stávajících
sankcí důsledně proti všem, pokud poruší zákon.

b) Postupovala byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazovala?

Myšlenka veřejných prací je mi blízká, a to ani tak ne proto, abych jí
podmiňovala sociální dávky, ale aby lidé, kteří chtějí pracovat a přilepšit si,
tuto možnost dostali a byli zvýhodněni před těmi, kteří pracovat nechtějí. A
opět – nevyděluji Romy, týká se to všech. Mám na mysli metodu, že kdo pobírá
sociální dávku, a ještě k tomu dá x hodin na veřejně prospěšné práce, ať má
dávku o něco vyšší.

c) Kombinovala byste tyto přístupy? Jak konkrétně?

Represivní složky a sociální oblast nejdou směšovat. Jsou to samostatné oblasti,
nicméně podotýkám, že obě zejména pod taktovkou státu, ne krajů.

2. Jakým způsobem byste postupovala při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?
a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v praxi?

Nezaměstnanost trápí celý Olomoucký kraj, nemusí jít ani o sociálně vyloučené
lokality (patrně bych se snažila dopátrat, proč vznikly a za jakých okolností),
ale i odlehlých venkovských míst. Jsme opět o možnostech veřejné služby, podpory
živností apod. U romské komunity vidím jako stěžejní oblast vzdělávání – bez
toho, že rodiče budou posílat děti do školy, se nezaměstnanost nevyřeší, bez
vzdělání to prostě nejde.

c) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla
tyto lidi přimět, aby si začali hledat práci?

Znám země, kde nemají žádné dávky, znám země, kde byli příliš štědří a vymstilo
se jim to. Ani jedno řešení není dokonalé, je nutný přijatelný kompromis –
příjem v hmotné nouzi, ovšem ten rozhodně nebude nikdy na obstojné živobytí, a
to by mělo k práci motivovat – alespoň té veřejné. Ale pozor – opět se týká
všech shodně.

c) Jinak? Jak konkrétně?

Osobně bych podporu v nezaměstnanosti odvíjela od počtu odpracovaných let. Je
rozdíl, když někdo nepracoval nikdy, i když by mohl, a někdo přijde o práci v
padesáti, a třicet let předtím pracoval.

3. Jak byste postupovala při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?

Sociální bydlení je nutnost v každé společnosti. Právo na něj by měli mít chudí,
ovšem za podmínky, že se o toto sociální bydlení budou starat, ne ho například
devastovat. Podobnou činností by toto právo měli ztratit. Ať je to kdokoli. Ani
sociální solidarita nemůže být zneužívána žádnou skupinou.

c) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení
sami?

Příspěvek na bydlení je špatně postavená dávka, osobně bych tuto dávku zrušila –
ale opět jsme mimo kompetence kraje, a nikdy to nebudu moci ovlivnit.

c) Jinak? Jak konkrétně?

Z výše uvedených důvodů vynechám i tuto odpověď – jde o celostátní politiku na
úrovní parlamentu, ne kraje.

4. Chtěla byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěla přispět?

Zde se domnívám, že k tomu musí přispět hlavně sami Romové – svou vlastní vůlí
vzdělávat své děti.

b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Není dobrý, ale zde jde o jednu oblast, kde vidím velké rezervy v romské
komunitě, snaha většinové společnosti zde je viditelná.

5. Jak byste chtěla docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?
a) Chtěla byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano – jak
konkrétně byste toho chtěla dosáhnout?

Podle mne je odpověď obsažena v úvodu – umělá komunikace nic nezlepší, jde o
vzájemný respekt za dodržování základních pravidel všech.

b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především
Romy? Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?

Zde vidím roli neziskových organizací zabývající se touto problematikou.

d) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?

Nerozumím. Zákony platí pro všechny, sankce platí pro všechny, spáchá trestný
čin, je odsouzen. Jinou sílu než zákonnou si neumím představit.