České Budějovice: Pouliční násilí začíná lidem vadit. Mnozí z nich se diví tomu, že někdo normální je ochoten demonstrovat společně s extremisty

Pouliční násilí, vyvolané extremisty nedávno v Duchově a dvakrát v Českých
Budějovicích, začíná vedle Romů a jejich stálých příznivců vadit i dalším lidem.
V Českých Budějovicích to probíhalo stejně jako v jiných městech, kde stačila
jakákoli záminka a tažení ulicemi se rozjelo. Problémy v soužití ani v jednom z
těchto měst přitom nepřesahují mez obvyklou kdekoli jinde, jsou naopak spíše
mírnější.

Zbití „bílého“ manželského páru v Duchově několika Romy (opravdu odporné a
neomluvitelné) či hádka a následný konflikt na pískovišti v Českých Budějovicích
nebyly skutečným důvodem k protiromským akcím. A podle mínění mnohých by ani
neměly být důvodem k tomu, aby běžní lidé demonstrovali společně s neonacisty a
dalšími extremisty. Podívejme se tentokrát trochu blíže na České Budějovice. Na
sídlišti Máj žije celkem žije 22 tisíc lidí. Z toho v ulici V. Volfa bydlí
necelých 400 Romů. Nejde tedy o sociálně vyloučenou lokalitu.

Normální vztahy

Českobudějovičák Jiří Honiss, který se před časem z ulice V. Volfa odstěhoval,
žil mezi Romy zhruba tři roky. Ve vchodu, kde bydlel, byla odhadem asi třetina
romských partají.

„Vztahy bych nazval normálními, při setkání na chodbě či ve výtahu pozdrav a
běžná konverzace. Pokud jsem mohl zahlídnout otevřenými dveřmi bytový interiér,
měli pěkně uklizeno. Společné prostory by ale zasluhovaly větší péči všech
obyvatel,“ řekl Honiss serveru Romea.cz.

Problémy na sídlišti podle něj byly, ale běžného rázu, jako je tomu jinde.
Asi největší potíže měl s některými romskými výrostky v pubertálním věku: „Ty
jsem podezříval z krádeží ventilků a občasného nakouknutí do sklepní koje. Obavy
o bezpečnost jsem ale na Máji neměl. Snažil jsem se získat bydlení jinde hlavně
proto, že se mi nelíbilo panelákové sídliště a nájemní bydlení. Svou roli při
mém rozhodování ale hrálo i to, že zde žije pohromadě více sociálně slabších
lidí, nejen z řad Romů, než v jiných budějovických čtvrtích.“

To, že běžní lidé v Českých Budějovicích demonstrovali společně s neonacisty
Jiřího Honisse překvapilo. „Nejenže mě to šokovalo, ještě jsem se ani dost dobře
nezorientoval, o co těmto lidem z Máje hlavně šlo. Zda-li o vyjádření jakési
nespokojenosti nebo o fyzické ztrestání Romů. Děsím se představy, do jakých mezí
by dav demonstrantů zašel, kdyby mu policie nebránila.“

Podobně to vidí i Alice Krátká, která loni v Českých Budějovicích chodila
pracovně do romských rodin. „Několik rodin jsem pravidelně navštěvovala a
poznala blíže. A musím říct, že osobně jsem s nimi žádný problém nikdy neměla
(možná bych ale mluvila  jinak, kdybych bydlela ve Volfovce, kde bývá
hlučno). Povídala jsem si s nimi a snažila se je poslouchat a pochopit jejich
stížnosti, především ohledně práce. A vím, že sehnat práci pro ně znamená
nadlidské úsilí. Odmítnou je, jakmile někam přijdou osobně, i když po telefonu
jim práci přislíbili, najednou není."

Podle Krátké však není samozřejmostí, že všichni nezaměstnaní Romové práci
shánějí. „Někteří ani nemají tu snahu, neboť systém jim to vlastně nabízí, což
se mi samozřejmě nelíbí. Ale ani to podle mě není důvod, aby se do Budějovic
sjížděli neonacisti a militantní radikálové, kterým vůbec nejde o řešení
nějakých problémů na sídlišti Máj. Nevidím důvod proč by měli lidé právě s nimi
demonstrovat proti Romům,“ dodala Alice Krátká pro server Romea.cz.

Násilnosti nejsou řešení 

Renáta Veselá, která na Máji bydlí 16 let, si myslela, že ji tady už nic
nepřekvapí. Až do poslední červnové soboty. „Fakt jsem se bála a dnes nemám
strach o nic menší… Soužití s Romy není jednoduché, ale násilnosti nejsou cestou
k řešení,"

uvedla pro Deník.cz. 

Někteří místní lidé říkají, že se zanedbala integrace s romskou menšinou. „Na
sídlišti radnice totálně zanedbala integraci menšinové romské skupiny. Místo
rovných podmínek přichází s projekty, jako jsou třídy pouze pro Romy, což
samozřejmě skupiny nesbližuje. Dále policie podceňovala i drobné konflikty na
obou stranách, tedy i ze strany většiny. Scházejí zde společné aktivity všech
obyvatel Máje jako například fotbalové zápasy nebo dětské dny. To všechno vede k
určité nevraživosti a xenofobii,“

sdělil deníku Právo Pavel Fousek ze sídliště.

Zmínil dále, že sídliště by mělo mít vlastní městskou policii a upozornil, že
v části sídliště, kde bydlí, nemá problém s Romy, ale s drogově závislými a
dealery. „Několikrát jsem volal městskou policii, a dokonce jsme si jako bytová
družstva chtěli koupit nebo pronajmout parkoviště, kde postávají, ale situaci
nikdo neřešil,“ dodal.

Martina Mikelová, která spolu s dalšími členy své komunity v sobotu odpoledne na
Máji debatovala o tom, zda se v ulicích strhne další mela, nezastírala strach o
život. „Na víkend odtud hodně známých odjelo k příbuzným, zůstali tu ti, co
nemají kam jít," řekla. Když prý přijde do samoobsluhy, nikdo ji nepozdraví.
„Vztahy se tu teď hodně zhoršily. Ale proč? Neříkám, že všichni naši jsou svatí,
to vůbec ne. Jenže i mnoho bílých žije ze sociálních dávek nebo dělá nepořádek.
Když jdu večer z práce domů, bojím se. Jak to, co se tady děje, mám vysvětlit
dětem?" 

Není práce 

 Simon Farkaš (30) má tři děti, je vyučený, snaží se uživit rodinu, ale
momentálně je bez práce. To je podle něj celá příčina potíží s Romy. Na radnici
mu prý řekli, že není práce pro bílé, natož pro černé. "Když někam přijdu a
řeknu, že jsem vyučený, koukají na mě jako na ufo. Když telefonuju, tak mi práci
nabídnou, a když přijdu osobně, vymlouvají se, že zrovna to místo obsadili. O
Cikána nikdo nestojí," vypráví Farkaš a vysvětluje

serveru iDnes.cz, kam život bez práce vede.

"Cikáni pak nemají peníze, začínají krást a páchat trestnou činnost. Je to
začarovaný kruh a my místo, abychom společně dělali, demonstrovali za to, aby
byla práce, tak se tady div nepovraždíme. Co ale máme dělat, když nemáme práci?"
kroutí hlavou Farkaš. Podotýká, že právě s tímto problémem se potýká řada
romských rodin i z českobudějovického sídliště Máj.

Uznává, že potíže na sídlišti jsou ale i jiné. Romové se scházejí před domy,
hlasitě se baví, děti pobíhají kolem a křičí. "Takoví prostě jsme. A když někdo
dopustil, že na jednom sídlišti dneska žijí stovky Romů, tak se teď nemůže
divit, že je tu hluk, že se schází před domy a že prostě jsou potíže. Pokud toto
někdo chce řešit, je jediný způsob – rozmístit Romy po městě do jednotlivých
částí," říká Farkaš.

V sobotu sledoval dění před domy ve Volfově ulici s dalšími Romy. Když viděl,
jak lidé pokřikují rasistická hesla, nevěřil, že něco takového v životě uslyší.
"Rasismus tu byl vždy, je a bude. Ale to, aby obyčejní sousedé šli proti nám,
křičeli a házeli kameny na policajty, stejně tak děti, to jsem nikdy nezažil a
neviděl. My se snažíme konfliktům naprosto vyhnout, nic nepřinesou, akorát
situaci zhorší. Je lepší se bavit o tom, jak to vyřešit a ne házet kameny," míní
Farkaš s tím, že každý, kdo chce debatovat, může mezi Romy přijít, aniž by se
bál.

Romové se před sobotní demonstrací sešli na ulici, kde měli i mikrofon, a
každý, kdo chtěl, mohl říct svůj názor. Objevilo se i několik lidí, kterým
chování Romů na sídlišti vadí. 

Proti násilí 

Už na pátek se v Českých Budějovicích chystá další shromáždění. Tentokrát by
se na náměstí Přemysla Otakara II. měli sejít lidé, kteří odsuzují násilí. Podle
jedné z organizátorek akce Radky Doležalové je cílem shromáždění ukázat, kolik v
Budějovicích žije lidí, kteří chtějí nahlas říct, že násilí do města nepatří.
„Nejde jen o násilnosti extremistů, ale například také o násilí ze strany Romů.
Chceme poukázat na to, že násilí není výsadou jen určitého etnika. A že do
našeho města nepatří," vysvětlila Radka Doležalová.

O problémech soužití na sídlišti Máj mohou lidé přijít diskutovat dnes (v
úterý 9.7. 2013) od 17 hodin do českobudějovické sportovní haly. Podle primátora
se dá čekat, že atmosféra jednání bude vyhrocená, a tak první jednání s občany
na toto téma nemusejí přinést konkrétní návrhy řešení.