Významné téma otevřely v polovině září Lidové noviny fejetonem o všedním
zážitku na dětském hřišti. Následovala vášnivá diskuse o tom, zda článek
vyvolává rasismus anebo naopak probírá jeho příčiny, zda se člověk má „ozvat“
anebo s pláčem odejít. To připomíná příběh, o kterém
tento server informoval například zde. Zatím však není dovyprávěn…
Násilné nepokoje na českobudějovickém sídlišti Máj z léta 2013 inicioval
banální spor na hřišti. Dne 21. června do sebe na pískovišti strčili dva kluci
ve věku tři a půl a pěti let. Místo toho, aby si to v klidu vyříkali ti, kteří
měli děti na starosti, 17-letá „bílá“ sestra jednoho z chlapečků se pustila do
„černé“ matky dalšího z nich. Začaly se zuřivě prát, až se postupně přidali
jejich partneři a příbuzní a začala „velká mela“, při které se už nikdo neptal,
kdo začal. Přivolaná policejní hlídka dorazila ihned na místo – a bála se
zasáhnout. Když po dvaceti minutách dorazily posily, už bylo po všem.
Na internetu se pak strhla lavina zpráv o rasistickém útoku na hřišti. Na to
konto se během třech letních měsíců konala řada protestních akcí, kterých se
zúčastnilo několik tisíc rozhořčených občanů. Zraněno bylo 9 policistů, nejméně
jeden z nich těžce . V souvislosti s nepokoji policie podle vlastních údajů
zajistila 224 lidí, obvinila jich 48, nejvíce z útoků na policisty. Obžaloba
byla vznesena ve 34 případech a soud potrestal 23 osob, většinou podmíněnými
tresty.
Další desítky případů byly řešeny jako přestupky. Většina odsouzených měla
dosud čistý trestní rejstřík, řekl tehdy českobudějovický státní zástupce Josef
Richter.
I prvotní spor na dětském hřišti se dostal před soud. Ovšem až v době, když
se i místní média už přestala o celé téma zajímat. Šest obžalovaných z
výtržnictví a ublížení na zdraví bylo loni pravomocně odsouzeno k podmínečným
trestům. Mezi nimi figurovala i v době činu opilá, těhotná, nezletilá a „bílá“
holka. Nejtvrdší trest si odnesl Tomáš Doul, její tehdy 20-letý partner stejné
barvy kůže za výtržnictví, ublížení na zdraví, násilí proti policistům na
demonstracích, poškozování cizí věci a ohrožení pod vlivem omamné látky.
Právě on pustil rasistický hoax na internet krátce poté, co podle soudu na
hřišti napadl nezúčastněnou Romku. Ač na své facebookové stránce projevil sklon
k nacismu, místní server s příznačným názvem Budějovická drbna začal šířit jeho
fámu o útoku Romů na „naši“ těhotnou holku. Když místní kriminální policie
mlžila, i celostátní média zprávu brala za bernou minci, pohotově ji šířila – a
už to letělo.
Mravenčí práce vyšetřovatelů s cílem rozluštit prvotní příčinu mohutných
pouličních kravalů vyústila nakonec v prohlášení soudu, že nešlo o rasismus.
Irena Tichá, soudkyně českobudějovického Okresního soudu, přiznala v soudní
síni, že se podařilo zjistit, kdo rvačku začal. V době vyhroceného anticikanismu
živeného hladem médií po senzačních zprávách dvěma ženám prostě ruply nervy. Obě
hlavní aktérky případu se proti rozsudku odvolaly. V polovině loňského října
Krajský soud v Budějovicích rozhodl, že prvoinstanční rozsudek platí, a tím
nabyl právní moci.
Už dávno se mezitím na sídliště Máj vrátil klid. Postaralo se o to sedm
romských strážníků, nově postavené „multikulturní“ komunitní centrum pro
volnočasové aktivity i práce terénních pracovníků a dobrovolníků. Nadále zbývá
hodně práce, nastolený mír je křehký.
Občas stačí jiskra v podobě dobře kódované zprávy či několika neobratných
slov ministra vlády během volebního boje – a už to začne lítat. Kdo nechce zažít
mohutné bitky bezúhonných občanů s policií znovu, ať se jede poučit na sídliště
Máj.
Pokud rasismus řeší rozumná komunální politika s podporou státu, vzájemný
dialog občanů společně s ohleduplným investigativním postupem médií, i děti
všech barev kůže si na hřišti zase můžou hezky spolu hrát.
