Stejně jako poslední tři roky jsme se i toto léto setkali s masivními
protiromskými pochody. Letos však byl dán prostor i situacím, kdy se lidé mezi
sebou snažili domluvit a hlavně začali naslouchat jeden druhému. Celý obraz
demonstrací se rázem mění. Najednou se ukazuje, že se již nejedná jen o problém,
kdy se majorita necítí bezpečně a má strach z minority, ale najednou se začíná
mluvit i o tom, že spousta lidí je rozzlobená na „ty nahoře“.
Lidé v naší republice začínají mít dojem, že je někdo zradil. K tomu přidejme
stále stoupající nezaměstnanost, vysokou zadluženost českých domácností a
celkový stav mysli, který V.Havel nazval „blbou náladou“. Protiromské pochody se
v tomto světle jeví spíše jako vybíjení frustrace na menšině. Potom už stačí jen
malá rozbuška v podobě konfliktu, který nastartuje alkohol nebo dětská hádka, a
pokus o pogrom máme na světě. Přitom jsou však důvodem této morální krize spíše
již zmíněná zadluženost, nezaměstnanost nebo hazard. Společnost nyní prostě
zanevřela na jakoukoliv snahu po změně a nastává fáze, kdy může nihilismus, ve
spojení s rasizmem, přerůst do rozměrů, o kterých se nám zatím ani nezdá.
Avšak není a nikdy to nebyl problém pouze majority. Ona i ta „nepřizpůsobivá
menšina“, jak ji rádi nazývají novináři, má své problémy. Je však nutné si
uvědomit, že problémy obou těchto skupin jsou velmi podobné. Všichni například
známe situaci, kdy ve městě s nezaměstnaností nad 10% křičí dav heslo „cigáni do
práce“, a přitom se nezaměstnanost týká hlavně majority. Chtěl bych se ale ještě
vrátit k té „blbé náladě“ v české společnosti. Je součástí rovnice (problém +
média) x divák = emoce + výsledný obrázek (sdělení). Výsledný obraz se nás snaží
přesvědčit o tom, že dalšími napadenými mohou být naši rodiče, nebo naše děti. A
daří se to.
Všichni známe moudro o tom, že kdo nezná svou historii, je odsouzen ji
opakovat. Přesto Romům upíráme možnost poznávat své dějiny např. tím, že v
Letech u Písku nedokážeme vytvořit důstojné pietní místo obětem nacistického
teroru. Jak pak mají hledat Romové poučení v historii? I my sami pak často
zapomínáme na události, které by pro nás měli být výstražně vztyčeným prstem
dějin: dobu, kdy nově formovaná Československá armáda za asistence lidu slavila
vznik republiky pogromem na židy v Holešově, známou kauzu hilsneriáda,
prvorepublikové oficiální zákazy vstupů pro Romy do měst. Nebo již zmíněné Lety,
kde dle zkoumání Markuse Papeho působili čeští četníci v roli dozorců a významně
se tak podíleli na tragickém osudu internovaných Romů.
Rozhodli jsme se vám zprostředkovat sérii rozhovorů s lidmi, kteří se v
sociálně vyloučených oblastech pohybují denně. S lidmi, kteří se nenechali
nakazit tou „blbou náladou“, ale snaží se ji zlepšit skrz sebe a své okolí. V
prvním dílu jsme si povídali s Lukreciusem Changem, který je známý jako jeden z
nejdéle aktivních raperů v Čechách. Málo kdo však ví, že Chang se věnuje také
práci Asistenta prevence kriminality v lokalitě Karviná „šestka“. Celý rozhovor
si můžete přečíst na
ZDE.
