Duchcov dnes funguje jako dvě odlišná města s různou správou. Severní bohatší
část je dobře financovaná z veřejných zdrojů – s opravenými domy, obchody a
službami, s novými sportovišti a veřejně dotovanými aktivitami pro děti, mládež
i dospělé. Většina praktických usnesení městské rady se také věnuje této části
města.
Jižní chudší část je naproti tomu spravována minimálně, městská rada se jí
nevěnuje, městský bytový fond je zanedbaný, veřejná prostranství jsou
neudržovaná. Vyskytuje se tu velké množství ruin a opuštěných domů. Běžný úklid
i základní opravy cest jsou však zajišťovány standardně a nepůsobí negativně.
Poslední aktivity vlády i zastupitelstva bohužel vedou k domněnce, že tato část
města bude spravována policií a bezpečnostními kamerami…
První kroky řešení problémů v Duchcově
Empirické a srovnávací studie zveřejněné Bragema a Bondovou v žurnálu Americké
kriminologické společnosti prokazují, že tzv. nulová tolerance a zvýšená
policejní kontrola v problémových místech jsou neefektivní a přinášejí jen
minimální úspěch. Kritici jako John E. Wade a Steven M. Cox uvádějí, že nulová
tolerance je neúspěšná, protože ničí důležité předpoklady v komunitní
bezpečnosti, jako je policejní odpovědnost, otevřenost vůči komunitě a
spolupráce s ní.
Elinor Ostrom ve svých výzkumech, za něž dostala Nobelovu cenu, ukazuje, že
úspěch policie netkví v represi a v množství nasazených sil, ale v reálné
spolupráci s komunitou. Výzkumné týmy rovněž zpochybnily, že by situaci
zlepšilo, když by se policisté pohybovali pěšky místo v autech. Nulová tolerance
v Duchcově bude tedy nutně neúspěšná, jak ukazují již současné případy násilí či
netrestání výroků duchcovských rasistů na Interenetu,
napadání Romů ve městě a na koupališti či ignorování přestupků většinové
populace a obyvatel v lepších čtvrtích. To jen potvrzuje závěry výzkumů, že
nulová tolerance i při nejlepší vůli nakonec tenduje k omezování svobody menšin
a alternativních či kritických lidí. Zkušenosti z Rumburka navíc ukazují, že
pouhé represivní vytlačování kriminality z jedné lokality vede k jejímu přesunu
do lokalit sousedících.
Community policing, který na svých stránkách propaguje Česká policie, je asi
tím nejlepším, co policie může dělat. Nesmí ovšem zůstat jen u teorie.
Nejdůležitější je navázat aktivní spolupráci s komunitou. To samo o sobě pěší
hlídky nezajistí. Policie musí najít efektivní kanály, jak komunikovat s občany
v dané lokalitě a jak zvýšit důvěru v policii.
Pokud tyto komunikační schopnosti nemá policie sama – což u nás nemá, je
nezbytné vybudovat tento kanál nezávisle, nejlépe pomocí komunitních pracovníků.
Ti by měli být alespoň dva, z toho minimálně jeden z minoritní komunity. Jejich
úkolem by byla klasická komunitní práce, zaměřená na prohlubování
konstruktivních svazků a aktivit uvnitř komunity..
Komunitní práce musí být prováděna nezávisle. To v současné situaci znamená, že
ji musí zajišťovat nevládní organizace s dlouhodobým výhledem nezávislého
financování – například v rámci min. tříletého projektu. Organizace musí
zajistit pracovníkům podporu a zároveň i ochranu před vnějšími tlaky, především
ze strany politiků a veřejné správy. Do budoucna by bylo možné ji zařadit i pod
státní či regionální správu s tím, že by ji prováděla nezávislá veřejná agentura
například po vzoru norských nezávislých státních agentur.
Rozšiřování sociálních služeb je další z obvyklých řešení. V Duchcově vzniklo
díky občanskému sdružení nízkoprahové centrum pro děti a mládež. Toto centrum je
však mimo nejpostiženější lokalitu a navíc jeho vnitřní řády jsou vlastně s nízkoprahovostí
v rozporu a jsou přísnější, než řády mnoha běžných klubů v Duchcově (strana
devět a desett). Klub by měl být přesunut přímo do problémové lokality a nejlépe do
nově zrekonstruovaného domu, čímž by se služba přiblížila uživatelům a zároveň
by se tím přispělo ke zlepšení prostředí.
Nicméně sociální práce je běh na dlouhou trať a je třeba počítat s dlouhodobou
návratností (nízká diskontní sazba služby).
Účinná spolupráce mezi komunitou a městem by mohla být v kulturních akcích,
například pořádání „plesu Technických služeb“. Vzhledem k tomu, že většina
řadových zaměstnanců pochází z chudších lokalit, je vysoká pravděpodobnost
zapojení širší komunity do přípravy této akce. Je ovšem nutné, aby tato aktivita
měla širší podporu a podíleli se na ní lidé „zdola“. S takovými aktivitami měl
dobré zkušenosti Otevřený svět v Litvínově, kde si romské bály organizovali
Romové sami, OS k nim pouze poskytoval technické zázemí komunitního centra.
Z opačného hlediska je zase třeba vnímat Městské slavnosti, které jsou, díky
svému umístění i organizaci „shora“, mnoha občany ze severní části vnímány jako
„akce pro Romy“. I tady se ukazuje, že dosavadní aktivity města, jejichž
výsledky jsou mnohdy skutečně úctyhodné, trpí paternalistickým přístupem, který
nedokáže dostatečně zaangažovat cílové komunity.
Příkladem může být i nejvíce dotovaný tenisový klub (řádově více než celá
prevence kriminality a sociální práce dohromady), který se potýkal s problémem,
kdy uživatelé tenisové haly, neplatili řádně poplatky za její využívání – a to
se jednalo o nejbohatší část duchcovské společnosti.
Výzkumy ukazují, že
nejúspěšnějším a nejefektivnějším krokem ke zlepšení života, zvýšení bezpečnosti
a snížení kriminality je vizuální zlepšení pořádku v ulicích. Údržba čistoty v Duchcově
i v jeho chudých čtvrtích není špatná. Nicméně je třeba si uvědomit, že situaci
značně zhoršují opuštěné a polorozbořené domy. Tristní je rovněž situace
s veřejnou zelení a sportovišti, tady je rozdíl mezi jihem a severem
frustrující. Ke zlepšení situace by přispělo například úprava „vnitrobloků“ domů
u nádraží a obecně lepší péče o městský bytový fond. Na jeho současném stavu
nese vinu několik generací obyvatel a správců a rozhodně není možné z toho vinit
současné nájemníky. Ti se sem dostali většinou právě v důsledku úpadku bytů,
který učinil zdejší bydlení dostupné i pro nízkopříjmové a na kvalitu méně
náročné obyvatele.
Již zmíněná studie Brada a Bondové dokládá, že zvýšená policejní kontrola má
nejnižší efektivitu, sociální práce je o něco efektivnější a násobně nejlepší
výsledky vykazuje zlepšení životního prostředí ve městě.
Dosavadní rady města byly úspěšné ve zlepšování životního prostředí v bohatší
části města. Díky nekoncepčnosti a poněkud paternalistickému modelu rozhodování
se jim ovšem také podařilo omezit možnosti zaměstnanosti – vybudování čtyř
supermarketů, spolupodíl na uzavření keramičky. Naprosto ovšem zanedbaly rozvoj
jižní historické části města, která se nachází v historicky nejhorším stavu.
Není divu, že se takové prostředí stává zdrojem frustrace, přílivu dalších
problémových skupin, rozpadu komunity a následné ztráty důvěry a spolupráce.
Řešení je v nové urbanistické koncepci, která – pokud má být efektivní –
nevyhnutelně musí vést k demolici řady objektů včetně nádraží a opravě domů,
které mají a realisticky také mohou být zachovány. To musí být doprovázeno
patřičnými úpravami volných ploch, které mohou být využity jako hřiště či
oddychové plochy, ale musí být řešeny tak, aby opět nezvyšovaly riziko
kriminality. Vzhledem k rozsahu investic města realizovaných na severu, je
realizace tohoto záměru proveditelná při správné alokaci finančních i lidských
zdrojů. Město, které si rozumně zachovalo technické služby, jich může k těmto
záměrům z velké části využít.
Podrobnější analýza
Podle situační analýzy vypracované Demografickým informačním centrem je
situace v Duchcově překvapivě stabilní a v některých ukazatelích dokonce
vykazuje pozitivní trendy. Populace se drží na vyrovnaných číslech, porodnost
přesahuje úmrtnost, vzdělanostní struktura se zlepšuje.
Zajímavá je bytová situace. Počet bytů, v nichž dnes Duchcovští bydlí, se zvýšil
ca o jedno procento – 40 bytů. Ale v devadesátých letech bylo postaveno 265
nových bytů, především v rodinných domech. To znamená, že pokračuje trend ze
sedmdesátých let, kdy je podporována nová výstavba a starší zůstává opuštěna. To
dovedlo Duchcov k vytvoření jižního gheta, kde se z neudržovaných městských
majetků vystěhovali movitější obyvatelé, část z nich zůstala opuštěná a do části
se přestěhovali chudší.
Kritická je situace s nezaměstnaností, která se pohybuje kolem deseti procent –
700 osob (reálně však jde zřejmě až o 12-13 %) a přesahuje i regionální průměr.
Vysoký je i podíl výjezdů za prací mimo obec, který přesahuje regionální průměr
o 18 procentních bodů.
Duchcov je ukázkový příklad managementu, který vede do krizové situace.
Celkem jasný obrázek o tom, jakým směrem je veden management města, nám dává
pohled do jeho rozpočtu. Rozpočet je samozřejmě základním nástrojem, jak
zajišťovat rozvoj města a péči o jeho obyvatele. Jako na mnoha jiných úrovních i
na té lokální – duchcovské – vidíme jasný trend. Prostředky a rozhodnutí jsou
směřovány s prioritním zaměřením na nejbohatší, chudí a krizové oblasti z něj
dostávají nejméně. Tím samozřejmě roste disproporce mezi chudší a bohatší částí
města a bylo by podivné, kdyby nerostlo i napětí mezi vyššími příjemci dotací a
podpor a mezi těmi, na které se takřka nedostává. Nakonec jsou jim vyčítány i
mandatorní dávky a to mnohdy těmi, kteří je sami pobírají…
Nejvíce nejbohatším
Prvním chybným rozhodnutím ve prospěch nadnárodních korporací bylo zřízení
„nového centra“ výstavbou tří supermarketů na Osecké ulici. Supermarkety LIDL,
Tesco a KIK si skladbou svého zboží nekonkurují, ale prakticky eliminují
jakoukoli lokální či družstevní možnost zajištění zásobování.
Výtkou vůči místním podnikatelům před vytvořením nového centra bylo, že
obchodníci jsou málo flexibilní, mají omezenou prodejní dobu a neposkytují
dostatečný sortiment. Tyto výhrady byly oprávněné, ale bylo možno je řešit
jinak, než otevřením malého městského trhu velkým firmám, které neposkytují ani
dostatečné zajištění zaměstnanosti, ani nejsou otevřeny prodeji lokálních či
regionálních produktů a z jejichž daňových výtěžků netěží ani Duchcov a stát jen
minimálně.
Vhodnější možností bylo jednání s místními podnikatelskými subjekty o úpravě
prodejní doby i sortimentu popřípadě jednání s družstevními prodejnami, kde je i
možnost se na podnikání přímo podílet.
Vznik nového centra a příliv zákazníků do supermarketů byl podpořen i přesunem
pošty do této lokality. Následně se zákonitě do této oblasti přesunuly další
služby, které z části opustily i tradiční obchodní lokalitu hlavního náměstí a
přilehlých ulic. To má samozřejmě dopad i na obyvatele historického města,
kterým se základní služby vzdalují. Klesá hodnota nemovitostí v historickém
centru, jeden inzerent nabízí v červencovém čísle měsíčníku Regio pronájem domu
u náměstí za 5000 Kč měsíčně.
Historicky to ovšem není nic nového, tento proces započal již v sedmdesátých
letech, jako symbolický příklad může posloužit i přesun pomníků obětem druhé
světové války a obětem střelby do demonstrantů u duchcovského viaduktu z jižní
části na sever.
Dotace pro střední třídu
Střední třída je nejdůležitější nositelkou rozvoje města. Nicméně musí k tomu
nějakým způsobem přispět i sama. V Duchcově je situace opět obdobná, jako ve
většině zemí. Velká část dotací je směřována právě této skupině.
V Duchcově nakonec převládlo racionální rozhodnutí ponechat velkou část bytového
fondu v rukou města. Město investovalo značné částky do rekonstrukce a zateplení
domů, do oprav chodníků i udržování zeleně. Nájmy jsou přijatelné a město
disponuje i volnými byty.
Město také investuje do volnočasových aktivit. Sportovní kluby dostávají dotaci
na činnost, byla opravena kuželkárna, za několik milionů byla postavena nová
klubová budova a dvoukurtová tenisová hala pro tenisový klub s dvě stě členy.
Dnes se předotovaný klub potýká s problémem, že členové neplatí řádně ani
poplatky za užívání, což je výsledkem jejich malé participace na vybudování. Je
dobré si připomenout, že tenisový klub v Duchcově byl v poválečných letech
vybudovám především svépomocí.
Dotaci dostává i dětský dům, který je alokovaný ve vilové čtvrti. Jako příklad
vysokých dotací pro střední třídu (nejvyšší dotace tenis a soukromá divadelní
agentura) a minimální podpora sdružením zabývajícím se marginalizovanými může
sloužit
usnesení zastupitelstva.
Všechny tyto zmíněné dotace mají společné to, že jejich příjemci jsou lidé ze
středně a více bohatých vrstev. Lidé či mládež z chudých či romských rodin se
v naprosté většině do těchto aktivit nezapojují, protože jsou pro ně drahé a
protože vedení těchto klubů o ně ani většinou nemá zájem. Z toho samozřejmě
existují výjimky. Všude se najdou osvícení vedoucí, bohužel pokud nejsou
dostatečně teoreticky a prakticky připraveni na integrační práci, velmi rychle
přichází deziluze a rozčarování, že vše neběží jako v knihách od Dickense.
Podfinancování a rozpad
Podíváme-li se na rozpočet, město platí jednu tzv. terénní pracovnici a několika
tisíci dotuje občanské spolky, které se zabývají situací v problémových
lokalitách – především v jižní části města kolem bývalých či dosud ještě
fungujících podniků.
Přesto, že si město schválilo Komunitní plán rozvoje sociálních a souvisejících
služeb města Duchcova, dodnes nedošlo k jeho naplnění. Na rozdíl od současných
plánů vedení města i kraje, předpokládá Plán prevenci a zajištění služeb pro
ohrožené skupiny a to do konce roku 2013. Součástí mělo být i nízkoprahové
zařízení pro mládež z těchto lokalit. Předpokládaná suma 900 tis ročně (0,7 %
ročního rozpočtu města) však nebyla nikdy uvolněna. Nízkoprahové zařízení bylo
nakonec vybudováno občanským sdružením, ale mimo postiženou lokalitu a s řády,
které jsou s nízkoprahovostí v rozporu. Umístění lze ovšem vnímat i pozitivně
s tím, že se nachází na průsečíku cest ze všech škol v Duchcově a tedy může být
dobře přístupné z tohoto hlediska. Přesto považuji umístění přímo v lokalitě a
těsnou spolupráci přímo s komunitou za klíčové.
Zatímco v severní části města se buduje a provádí se rekonstrukce většinou za
veřejné peníze, jižní část se stále více rozpadá, mizí služby a místo vypadá
depresivně. Zatímco v městských bytech jsou poskytovány jedny z nejnižších nájmů
v regionu i v ČR, město se rozhodlo privatizovat byty v jižní části, i když je
zřejmé, že následně musí dojít ke zvýšení nájemného. Město nepříliš racionálně
argumentuje, že se mu rekonstrukce nevyplatí, a tak to musí udělat privátní
subjekt, přičemž je zřejmé, že privátní subjekty určitě domy nekupují proto, aby
na nich prodělávaly. Vzhledem k tomu, že město má oproti místním podnikatelům
lepší možnost zajištění financí a tedy může jít i do investic z dlouhodobější
návratností, působí tento krok jako další tlak na chudé, jejich zbídačování a
tím i ke zvyšovaní napětí v lokalitě.
Z analýzy rozpočtu je jasné, že město naprosto zanedbalo péči o jednu svou část,
čímž došlo ke zhoršení situace a nárůstu napětí. Peníze z veřejných fondů tečou
nejbohatším a středním vrstvám, podpora ohrožených lokalit je zanedbávána. Takto
vytvořené problémy nejsou řešeny jednoduchou strukturální nápravou, místo toho
se spoléhá na kontrolu a represi. Tento trend pokračuje a je podporován i
krajskými orgány.
Po neúspěšné represi další neúspěšná represe
Redaktor serveru Aktuálně napsal ve svém článku Duchcov zažije další represe a
kontroly, řešení už méně: „V prvé řadě represe a kontrola, teprve potom případné
sociální zásahy. Takový postup čeká v nejbližší době severočeský Duchcov.
Prakticky tak pokračuje trend, v rámci něhož toto město s necelými devíti tisíci
obyvateli a třemi sociálně vyloučenými lokalitami řeší své problémy zejména
rozšiřováním dohledu nad svým územím na úkor dalších sociálně-preventivních
opatření.
Navíc samotné rozšíření kamerového pokrytí je řešení přinejmenším diskutabilní,
jak ostatně ukázaly události minulých týdnů.
Město se rozhodlo privatizovat byty, v nichž dnes bydlí převážně Romové,
s výmluvou, že na rekonstrukci nejsou peníze. Odsouhlasilo však vybudovat
infrastrukturu za 4 miliony pro výstavbu nových rodinných domů a tak opět
dotovat nejbohatší část obyvatel. Agentura pro sociální začleňování vznesla
podezření, že radní dali svým známým k dispozici tyto domy na tzv. „podnikání
s chudobou“. To probíhá tak, že městské úřady umisťují sociálně slabé do
speciálních ubytovacích zařízení či bytů, kde je předražený nájem, který je
hrazen ze státních prostředků. Městské úřady tak pomáhají spekulantům získávat
peníze ze státních prostředků.
Naprostý amatérismus a neschopnost městských radních situaci řešit je svolání
tzv. kulatého stolu. Na něj byli pozvání militantní duchcovští rasisté a posléze
i Romové. Ti se správně rozhodli jednání nezúčastnit.
Na závěr je možno situaci v Duchcově a ve státě shrnout jednoduchým poznáním,
které z duchcovské analýzy vyplývá. Vyloučené lokality a chudoba vznikají tam,
kde se veřejné prostředky rozdělují nerovnoměrně, to znamená nejvíce nejbohatším
a nejméně nejchudším. Toky k nejchudším jsou navíc směřovány především do
represe.
