romea - logo
22. listopadu 2019 (pátek)
svátek má Cecílie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Otazníky kolem genetického výzkumu o Romech. Polemika s antropologem Andrejem Belakem

22.12.2015 11:50
Ilustrační koláž: Romea.cz
Ilustrační koláž: Romea.cz

V článku Andreje Belaka, antropologa působícího na Lékařské fakultě Univerzity P. J. Šafárika v Košicích s titulem Evropští Romové podle genetického výzkumu (vyšel na Romea. cz, 7. 12. 2015 ), lze nalézt řadu úskalí, která mohou mít dalekosáhlý dopad na výzkumníky, vědce i studenty zabývající se tematikou Romů či romskou tematikou. V první řadě může mít tento článek nepříjemné vyznění pro Romy samotné, někdo je opět zkoumá z genetického hlediska a toto hledisko již prošlo jistým procesem v minulosti – posloužilo jako legitimizace politických kroků vůči romské minoritě.

V textu odkazuje na studie migrace, zdraví a genetiky Romů, ty jsou ovšem dostupné (zdarma či za poplatek) jen po přihlášení na server, na který jsou uloženy, čtenář se k nim tedy jednoduše nedostane.

Autor článku na úvod předestírá, že se nejedná o jeho vlastní výzkum, ale o výzkum vědce Davida Comase (fyzického antropologa, působícího na Univerzitě Pompeu Fabra v Barceloně) a kolektivu. Pokládá si otázku, co o Romech doposud zjistil genetický výzkum? A v počátku článku připomíná, že

„v důsledku toho („že se ještě v devadesátých letech minulého století dělal výzkum jednak spíše na Romech a pro neromy, než společně s Romy a pro všechny“, pozn. aut.) se dlouhou dobu například vědělo mnohem méně o nedávných a současných genetických vztazích Romů s jinými zdejšími populacemi, než o exotickém indickém původu jejich dávných předků, a mnohem více o existenci vzácných genetických poruch u konkrétních romských rodin, než o jejich významu pro zdraví celých romských populací.“

Dále v článku Belak píše

„že genetický výzkum může přinést a stále častěji přináší také informace využitelné pro vstřícnější porozumění situaci Romů v Evropě“

a že

„však současné romské populace vykazují mezi sebou mnohem větší genetické rozdíly, než je běžné mezi jinými zdejšími etnickými skupinami (tj. např. mezi obyvatelstvy jednotlivých národních států)“

Zde lze spatřit velmi problematickou polarizaci romská populace – obyvatelstvo národních států, co je romská populace a co je národní stát? Ano, existuje princip tzv. přidělené identity (majorita označuje minoritu na základě sebou ustanovených kritérií) a přiznané identity (Rom se hlásí ke své minoritní identitě vlastní deklarací), zde autor pracuje s přidělenou identitou. Můžu se navíc ze sociologického hlediska ptát – co je romská populace? Jaké má charakteristiky? Je Rom obyvatel, který se označí za Čecha či Slováka? Nebo se řídíme vnějšími znaky?

Dále autor představuje koncept výzkumu zdravotně závažných genetických mutací u Romů a u neromů, ovšem není jasné, jaká/jaké konkrétní studie tento fenomén dokládají:

„Pro necelou desítku zdravotně závažných mutací bylo dosud prokázáno, že jejich výskyt je mnohem běžnější u Romů než u neromů. Tyto dysfunkční genetické varianty těm svým nositelům a nositelkám, u kterých se projeví (typicky pouze, byly-li zděděny současně od matky i otce), způsobují převážně onemocnění neurologické povahy. Tři z nich vznikly nejpravděpodobněji původně přímo v rámci romských populací a většina z nich je ve smyslu zvýšeného výskytu společná i vzdáleným romským skupinám napříč Evropou.“

a

„Potvrzená dlouhodobá praxe „efektů hrdla láhve“ v kombinaci s endogamií teoreticky mohly vést ke zhoršeným předpokladům u současných Romů například ve vztahu ke kardiovaskulárním nebo metabolickým onemocněním. Každopádně však lze již dnes s jistotou říct, že pouhými rozdíly v genech nebude ani v budoucnu možné vysvětlit více než malou část stávajících dramatických rozdílů v zdravotním stavu mezi Romy a neromy (o rozdílech v kognitivních schopnostech již ani nemluvě: je velice nepravděpodobné, že by zde mohla existovat jakákoli vrozená odlišnost v danostech, pokud jde o schopnost poznávání nebo učení se).“

Výskyt zdravotně závažných mutací je mnohem běžnější u Romů než u neromů, zhoršené předpoklady u současných Romů například ve vztahu ke kardiovaskulárním nebo metabolickým onemocněním a dramatické rozdíly ve zdravotním stavu mezi Romy a neromy jsou dílčími zjištěními, potvrzenými dlouhodobou praxí, která opět legitimizuje jejich validitu, chcete- li platnost.

Jak lze ovšem tvrdit, že jsou zdravotně závažné mutace příznačnější právě pro Romy? A pro jaké Romy konkrétně? Pro Romy, žijící ve velkoměstě, sociální segregaci či osadě? A o jaké mutace jde? Co znamená pojem dramatické rozdíly? A jakou přesně populaci zkoumáme?

V předposledním odstavci autor shrnuje po představení dílčích zjištění epidemiologických studií koncept nerovnosti mezi Romy a neromy v otázce zdraví, znovu není jasné, jestli jde o jeho vlastní tvrzení či o tvrzení z uváděných studií:

„(…) a jak je tomu ostatně také v případě naprosté většiny již prozkoumaných sociálních rozdílů v zdraví, tyto nerovnosti představují mnohem spíše důsledky dramatických rozdílů v tom, čemu jsou romská a neromská těla zvnějšku vystavována v průběhu celého života.“

Zde se lze zeptat, co je to naprostá většina? A jaký význam nesou pojmy romské a neromské tělo? Popsal by autor koncept nerovnosti v Anglii stejným způsobem, mluvil by o britských a polských tělech? Či v USA o amerických a afroamerických tělech? Nebo zde naopak Andrej Belak tvrdí, jak moc jsou důležité sociální a jiné kontexty: že nejde o to, jak se Romové oproti neromům o svá těla starají apod., ale čemu jsou v důsledku životních/strukturálních podmínek vystavena? To není z textu jasné.

Vraťme se zpět na začátek a pozastavme se nad citací o vedení výzkumu o Romech:

„že se ještě v devadesátých letech minulého století dělal výzkum jednak spíše na Romech a pro neromy, než společně s Romy a pro všechny“.

Toto vymezení zní jako vymezení se nad přístupem minulosti a provoláním podpory současného procesu výzkumu. Ovšem při pohledu na odkazovaný záměr National Geographic, pod jejíž hlavičkou se celý autorem popisovaný genetický výzkum, uskutečnil, se namísto pocitu vyrovnání se s dědictvím fyzické/biologické antropologie vkrádají spíše rozpačité pochybnosti.

Cílem celého projektu National Geographic je prozkoumat dosud skrytou historii, která byla doslova vepsána do našich genů – do naší biologické výbavy – od prvních lidí po současnost. Zajímavé přitom je, že cílovými skupinami výzkumů jsou „indigenous and traditional peoples“, jejichž komunitám má projekt sloužit ke konzervaci a revitalizaci. Na pozadí tzv. genografického projektu stojí předpoklad, že „původní“, „tradiční“ skupiny obyvatel mají z nějakého důvodu blíže k prvním lidem. Jinak řečeno, Romové, jež dle výzkumu spojuje skrytá biologická podstata, jsou původnější, autentičtější než etničtí Češi či Slováci, jejichž genofond a geneticky podmíněné nemoci National Geographic nezajímá.

Nabízí se tu otázka, jak dalece se fyzická antropologie změnila od doby, kdy například Césare Lombroso považoval zločince za jedince stojící na nižším stupni vývoje lidstva, tj. vedle „domorodců“, „černochů“, žen, dětí a dalších skupin obyvatel. V takto popsaném poli se autorem nastíněný výzkum romských populací a jejích genetické výbavy odehrával.

Ptáme se tedy, zda není tento přístup spíše krokem zpět? Kde je popis dopadu sociálních, strukturálních a pracovních podmínek na zdraví? Kde je zmínka o lékařské dostupnosti a rasové diskriminaci? Kde je sociální ukotvení určitých romských skupin? Nechceme z principu kritizovat, pouze nám není jasné, jak má být daný příspěvek v podobě výzkumu chápán? Ptáme se proto, abychom se zbavili výše zmíněných rozpačitých pochybností.

Pavel Baloun, doktorand Antropologie na FHS UK a Barbora Matysová, studentka Sociologie na FF UK
Přečteno: 1112x
 

Kam dál:

Štítky:  

Výzkum, Historie



HLAVNÍ ZPRÁVY

Listopad 1989

Monika Duždová: Neuměla bych už žít v nesvobodě a na vše jen kývat hlavou

15.11.2019 20:52
Měla jsem jednadvacet let, tři malé děti a byla jsem už vdaná, když se v listopadu osmdesátém devátém začaly dít věci, kterým jsem v prvních chvílích nerozuměla. Ale podporovala jsem studenty v tom, že chtějí školy pro všechny a domáhají se svých práv a snad jsem v těch chvílích chtěla být s nimi na náměstích. Zvlášť, když televize odvysílala první sestřih událostí ze 16. listopadu, kdy studenti bratislavských vysokých škol k výročí studentstva pochodovali ulicemi Bratislavy až po tehdejší ministerstvo školství, kde před televizními kamerami přednesli své oprávněné požadavky a volali po dialogu, po svobodě, po školství pro všechny a prohlašovali, že nechtějí „reaktory“. O pár dní později už jsme mohli vidět v televizi i živé vstupy a mimořádná vysílání z demonstrací v Praze i ve velkých městech.
 celý článek

Plakát Kotlebových fašistů. Zdroj: Facebook

Dva Kotlebovci vyvěsili plakát s nápisem: „Zatočíme s asociály a politickými zloději: Pošleme je do pracovních táborů!“

14.11.2019 15:02
Slovenskou Lidovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS) fašisty Mariana Kotleby opět prošetřuje policie. Dva extremisté z této strany zveřejnili na sociální síti plakát připomínající koncentrační tábor, podpořený nenávistným heslem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo