romea - logo
24. března 2019 (neděle)
svátek má Gabriel
Loading
rozšířené vyhledávaní

Renata Berkyová: Kdo byli dozorci v Letech u Písku?

4.11.2016 10:16
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR

I když uběhlo více než půl století od existence tábora v Letech u Písku, dodnes toto místo a zejména jeho příběh vyvolává bouřlivé emoce. Pro jedny je romský holokaust jednou z nejtragičtějších etap v životě českých Romů, pro jiné přinejmenším kontroverzní téma hodné zpochybňování či cesta k volebním bodům. Nedílnou součástí tábora v Letech u Písku však byl i dozorčí personál. Kdo byli muži dohlížející na pořádek v letském táboře? Odkud přišli a jak vypadala jejich služba? V následující sérii článků se na tyto a další otázky pokusíme odpovědět, přičemž inspirací a stěžejním zdrojem je detailní výzkum Petra Klinovského, který se profesně věnuje tematice četnictva a policie.

Vznik tábora

Jako oficiální datum vzniku, respektive počátku fungování původně pracovního tábora v Letech u Písku, se uvádí 8. srpen 1940. Jeho základy však byly položeny dávno předtím, dokonce ještě před vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Jedním z nejdůležitějších vládních nařízení, které se k táborům vztahovali, byl ten z roku 1939 o kárných pracovních táborech. Vláda v čele s Rudolfem Beranem nejen, že položila základy ke vzniku, ale rámcově definovala kritéria pro osoby zařazované do tábora, a sloužící v roli dozorčích orgánů. Zákon se původně nevztahoval na žádnou etnickou skupinu, ale na ty, kteří dle všeobecných společenských kritérií nežili spořádaným životem, jako byli tuláci, žebráci, zločinci a osoby pohybující se na okraji společnosti.

Také bylo od počátku dané, že výběr osob určených k zařazení do tábora spočíval na jednotlivých – českých - státních úřednících, kteří se pouze na základě obecných kritérií rozhodovali, kdo bude bez soudu či dokonce bez provinění zbaven svobody a umístěn ve střeženém zařízení.

V červnu 1940 schválilo ministerstvo vnitra pod vedením Josefa Ježka vznik kárného pracovního tábora v Letech u Písku. Tomu od svého počátku velil vrchní oficiál Josef Janovský. Toto v podstatě rychlé jednání ministerstva souviselo také s potížemi, se kterými se protektorátní vláda potýkala při řešení problémů s potulnými cikány (až do roku 1942 byly z pohledu protektorátních úřadů za potulné cikány považovány osoby definované v zákoně č. 117/1927 Sb. a n. o potulných cikánech na základě způsobu života, nikoliv etnického původu). Protektorátní vláda začala totiž provádět opatření proti kočování. Po sérii různých nařízení směřujících k omezení kočování nařídilo ministerstvo vnitra svým podřízeným úřadům a orgánům vyzvat všechny potulné cikány, aby se nejpozději do konce ledna 1940 trvale usadili a zanechali kočování, jinak měli být navrženi k zařazení do kárných pracovních táborů. Úspěšnost těchto opatření často závisela více než na ochotě kočovníků se usadit, na možnosti se usadit – např. dostatku pracovních příležitostí pro usazené obyvatelstvo či odmítavý postoj obce k vyhrazení místa usazení, apod.

Postavení dozorčího personálu a chybné interpretace

Výkon strážní služby v táboře upravoval služební předpis z roku 1939. Podle tohoto nařízení spadali všichni pracovníci pod příslušné ministerstvo jako pracovníci v osobním stavu, a vedeni pouze jako trvale přidělení ke službě u kárných pracovních táborů. Propuštěni mohli být pouze se souhlasem ministerstva vnitra buď na vlastní žádost či z moci úřední, tj. z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, vyžadovaly-li to služební zájmy či při zrušení kárných pracovních táborů.

V předpisech bylo také velmi podrobně upraveno například použití střelné zbraně. Střílet směl dozorčí orgán pouze v případě nutné obrany, aby „odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn aneb který mu bezprostředně hrozí nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje“, dále pokud nebezpečný zločinec odmítal opustit svůj úkryt, pokud nešlo jiným způsobem dokončit služební zákrok proti takovému zločinci nebo pokud takovému zločinci nemohl jinak zabránit v útěku. V závěru předpis doporučoval užití spíše mírnějších prostředků, jako hrozbu střelnou zbraní či použití obušků.

Za velice důležitou historickou poznámku k postavení dozorčího personálu v kárných pracovních táborech lze považovat fakt, na který upozorňuje Petr Klinovský, a to že zaměstnanci v letském a hodonínském táboře po většinu doby svého zařazení nepatřili do stavu četnictva, nýbrž do stavu zaměstnanců politické správy. V literatuře je tato skutečnost často nesprávně interpretována, a dozorčí personál je pak chybně označován jako četnictvo. Toto tvrzení vyvrací například i žádost velitele letského tábora, Josefa Janovského. Ten hned zkraje fungování tábora žádal o součinnost s četnictvem, protože „dozorčí personál může konat službu jen v omezeném okruhu kolem tábora a pracovišť ale nemůže pronásledovat uprchlého chovance dále“.

Tuto mýlku zřejmě podpořili také pamětníci z řad káranců a přeživších vězňů či autorů pozdějších textů o Letech, které mohla splést uniforma nošena dozorčím personálem. Odborník na tematiku četnictva a policie tento omyl vysvětluje tím, že při převedení některých četníků do stavu zaměstnanců politické správy bylo potřeba stejnokroje odlišit. Všechny orgány si však směly ponechat svou hodnost vyznačenou a nošenou na náramenících, ačkoliv většině z nich náležel pouze služební titul kancelářský oficiál, v případě ředitele Janovského a jeho zástupce pak vrchní kancelářský oficiál. Právě určitá dvojkolejnost, kdy jsou jména jednotlivých mužů uváděna jednou úředním titulem a jindy zase bývalou hodností u četnictva, která ale byla oficiálně nošena na uniformě a v praxi používána při styku se zařazenci, vedla k mylnému zařazování táborového personálu k příslušníkům četnictva. Nutno však dodat, že určitou roli v tom sehráli také dozorčí orgány svou záměrnou nedisciplinovaností, kdy právě úprava služební uniformy (a především její sabotování) zřejmě patřila ke způsobům jak vyjádřit odpor vůči zařazení do kárného pracovního tábora, jak osvětluje Klinovský.

Složení dozorců

V důsledku výnosu o potírání cikánského zlořádu z 10. července 1942 a jeho provádění, stoupl počet vězňů na číslo 1100. Tábor se za tu dobu přetransformoval od kárného pracovního tábora, přes sběrný tábor, až po konečný cikánský tábor. Lidé, nedobrovolně umisťovány do cikánského tábora tvořili mnohdy celé rodiny (ženy, muži, děti, staří, mladý atd.), přičemž měli být hlídáni přibližně dvaceti dozorci. Když došlo k poklesu mužstva vinou odchodů některých dozorčích orgánů do jiných nápravných zařízení a onemocněním několika dalších dozorců, požádal velitel Janovský dne 1. října 1942 ministerstvo vnitra o co nejrychlejší přidělení 20 nejlépe svobodných četníků nebo obecních policistů, kteří by posílili dozorčí personál.

Nadřízené úřady potřebu posílení schválily, ale zároveň nebyly schopny obstarat tak velký počet vhodných zaměstnanců politické správy, protože „charakter této služby vyžaduje, aby tito orgánové byli přejati z řad uniformovaných sborů (četnictva a policie).“

Dne 10. listopadu 1942 vytvořil úřad generálního velitele uniformované protektorátní policie seznam pensionovaných četníků, kteří by mohli vykonávat strážní službu v letském táboře. Generální velitel uniformované protektorátní policie na základě toho vytvořil četnický strážní oddíl pod vedením vrchního strážmistra Františka Fráněho, který tvořilo 26 četníků vracejících se z penze.

Z výše zmíněných skutečností vyplývá, že všichni zaměstnanci tábora museli v táboře sloužit do jisté míry dobrovolně, a jelikož se do tábora dostávali většinou starší, někdy problémoví, a hlavně demotivovaní muži. Důsledky takového výběru se začaly projevovat hned od zřízení tábora a mnoho dozorců se po svém zařazení snažilo službě vyhnout.

Na rozdíl od všeobecných podmínek v táboře, které upravovaly vládní nařízení a ministersvo vnitra, detailní předpisy upravoval tzv. domovní řád.

Domovní řád

První domovní řád pro letský tábor vytvořil a ke schválení předložil Josef Janovský v červenci 1940 na základě platné legislativy a domovního řádu pro zemské donucovací pracovny. Z hlediska dozorců lze za důležitý považovat § 8, kde je mimo jiné stanoveno, že „chovanec jest dále povinen, přesně dbáti pokynů všech ostatních úředníků ústavu, vedoucích pracovních skupin a dozorčích orgánů, pak odborných sil na pracovišti i doma. Odpor, násilí neb srocení potrestá se bez prominutí a může býti podle potřeby potlačen i se zbraní.“ Dle výpovědí bývalých vězňů a některých archivních dokumentů byl za odpor považován zřejmě i přímý pohled na dozorce či nesprávné pozdravení se smeknutím čepice. V prvním návrhu domovního řádu naopak nefiguruje možnost zastřelení v případě útěku.

Zdroje:

  • Klinovský, Petr.: Lety u Písku. Neznámý příběh dozorců
  • Nečas, Ctibor.: Holocaust českých Romů. Svědectví těch, kteří přežili Lety
  • Nečas, Ctibor.: Českoslovenští Romové v letech 1938-1945
  • Nečas, Ctibor.: Andr´oda taboris. Vězňové protektorátních cikánských táborů 1942 – 1943
  • Pape, Markus.: A nikdo vám nebude věřit
  • www.lety-memorial.cz
  • Státní oblastní archiv Praha
  • Státní oblastní archiv Třeboň

Článek byl převzat z webu hatefree.cz

Přečteno: 2237x

 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Holocaust, Lety u Písku, Historie, romský holocaust, Porrajmos , Pomník obětem holocaustu



HLAVNÍ ZPRÁVY

V Rokycanech se 23. 3. 2019 v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí. (FOTO: ROMEA TV)

videoZÁZNAM: 2000 lidí se v Rokycanech rozloučilo s královnou romské hudby Věrou Bílou

22.3.2019 20:51, (AKTUALIZOVÁNO 13:40)
V Rokycanech se dnes v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí, většinou Romů. Obřad v kostele na náměstí začal v 11:00, poté šly a jely stovky lidí na hřbitov na okraji města. Cestou se lidé zastavili u obchodního střediska Žďár, kde zpěvačka sedávala na lavičce a kde chtějí příbuzní a známí vytvořit pietní místo. Na hřbitově hrála desítky minut čtyřčlenná kapela synovce Bílé a houslisty Jiřího Gini. Na závěr uvedl její oblíbené písně včetně moravské Dobrú noc a sladké sny. Zpěv ale podle regulí romských pohřbů nezazněl ani k jedné melodii.
 celý článek

Andrej Kiska, prezident Slovenské republiky (FOTO: Katarzyna Czerwińska, Wikimedia Commons)

videoZÁZNAM: Evropskou cenu Sintů a Romů za lidská práva získal slovenský prezident Andrej Kiska

15.3.2019 15:15
Od 18. do 21. března 2019 probíhá již čtvrtý ročník Romského týdne na půdě Evropského parlamentu v Bruselu. Dnes byla v rámci programu udělena také Evropská cena Sintů a Romů za lidská práva - získal ji slovenský prezident Andrej Kiska. Server Romea.cz udělení ceny přenášel živě přímo z Bruselu.
 celý článek

Radek banga

Radek Banga k reakcím na útok na Novém Zélandu: Neklesejte na lidské dno

19.3.2019 15:00
„Radikalizující společnost je pokaždé následkem ekonomického nebo společenského napětí a v historii lidstva není ničím novým. Klesnout ovšem na tak hluboké lidské dno a souhlasit s útokem na Novém Zélandu může skutečně jen totální psychická troska a hnusná odporná mentální bestie,“ uvedl k teroristickému útoku z pátku 15.března, při kterém došlo k masakru ve dvou mešitách ve městě Christchurch.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo