Starosta Martin Půta: Represe sama o sobě nefunguje. Pomohou veřejně prospěšné práce
Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.
V Libereckém kraji jsme dotazy zaslali těmto politikům:
Eva Bartoňová (ODS)
Lenka Kadlecová (ČSSD)
Jiří Kočandrle (TOP 09 + Starostové)
Jan Korytář (Změna pro Liberecký kraj)
Stanislav Mackovík (KSČM)
Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj)
Z oslovených odpověděli do uzávěrky na naše dotazy pouze dva kandidáti,
Eva Bartoňová a
Jan Korytář. Po uzávěrce zaslal své odpovědi Martin Půta.
Zde jsou reakce advokáta Martina Půty, starosty Hrádku nad Nisou (otázky jsou
tučně):
1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů? Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat
v praxi?
a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?
Za 10 let práce na radnici jsme se snažil komunikovat se zástupci Romů vždy,
když to bylo potřeba. Pomáhal jsem zajišťovat prostory pro jejich aktivity,
třeba pro sportovní a kulturní kroužky. Podobně jsem připraven postupovat i na
Libereckém kraji, považuji Romy za součást společnosti, se kterou je dobře
komunikovat.
b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?
Pokud by se Romové v Libereckém kraji shodli na svém zástupci jsem připraven
s ním pravidelně řešit problémy Romů v kraji.
c) Zapojil byste více romských osobností do promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?
Jsem přesvědčen o tom, že především v sociálně vyloučených lokalitách fungují
pouze taková řešení, která mají podporu jejich obyvatel a do nichž jsou přímo
zapojeni.
Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?
a) Postupoval byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění vyplácení
sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území obce
kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazoval?
Represe sama o sobě nefunguje, zákaz pobytu na území obce je institut se kterým
osobně nesouhlasím.
b) Postupoval byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazoval?
Lidi, kteří mají zájem, je vhodné motivovat prací a následně je směřovat na
běžná pracovní místa v regionu. Tady máme dobré zkušenosti se systémem veřejně
prospěšných prací, jen by prostředků na zřízení takových pracovních míst bylo
potřeba ze strany Úřadu práce výrazně více. Jako starosta města vidím právě tuto
možnost jako dobré řešení jak pro dlouhodobě nezaměstnané tak pro čistotu a
úklid v obci.
c) Kombinoval byste tyto přístupy? Jak konkrétně?
Pravidla musí platit pro všechny, bez ohledu na jejich národnost. Pokud někdo
nabídek od obce nevyužívá, případně nedodržuje obecná pravidla soužití, nemůže
se potom divit tomu, že obec dále takovému člověku nepomáhá nad rámec svých
zákonem stanovených povinností.
2. Jakým způsobem byste postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?
a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v praxi?
Větší státní podpora na tvorbu míst na veřejně prospěšných práce, kde si lidé
vydělají alespoň minimální mzdu. Jedno takto vytvořené pracovní místo považuji
za prospěšnější než deset nezaměstnaných vyškolených na ovládání počítače. Takto
se bohužel veřejné peníze a evropské fondy stále ještě utvářejí.
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla
tyto lidi přimět, aby si začali hledat práci?
Pokud člověk dlouhodobě odmítá nabídky na práci a nechce ani pracovat ve veřejné
službě ve prospěch lidí, kteří do systému sociálních dávek přispívají ze svých
daní, považuji odebrání sociálních dávek za krajní ale nutné řešení.
3. Jak byste postupoval při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
Změnou systému podpory bydlení, která nutí nájemce platit nepřiměřené nájemné v
ubytovnách, lidé často upadají do situace ze které se nedá dostat bez pomoci
ven. Sociální bydlení je úlohou měst a obcí peníze ušetřené za nesmyslně drahé
nájmy v ubytovnách by měly skončit v obecních rozpočtech a umožnit sociální
bydlení za jasně stanovených podmínek. Třeba umožnit dlouhodobě nezaměstnaným
odpracovat si svoje nájemné na pracích pro obec nebo město.
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení
sami?
c) Jinak? Jak konkrétně?
Romové musejí mít stejnou možnost získat obecní byt jako jakýkoliv jiný žadatel,
zároveň ale musejí vědět, že by stejně jako jakýkoliv jiný žadatel měli
dodržovat podepsanou smlouvu, platit nájem a dodržovat pravidla soužití.
Porušení těchto zásad musí znamenat – pro každého stejně – ukončení nájemního
vztahu. Je také potřeba citlivě postupovat při obsazování bytů a to na základě
předchozích zkušeností s jednotlivými žadateli. Většinu ghett a lokalit s
takzvaně nepřizpůsobivými obyvateli si svou politikou vytvořily samy radnice.
4. Chtěl byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
Lepší prostupnost vzdělání. Peníze z různých evropských fondů by měly být
zaměřeny právě na děti a mládež a do jisté míry by bylo vhodné, aby zastoupily
za rodiny tam, kde nefungují dostatečně. Myslím tím třeba doučování, pomoc při
výběru povolání nebo volnočasové aktivity. U dětí je velká šance naučit je
znalostem a ukázat jim, že lze žít i jinak, než vidí v řadě rodin třeba u svých
rodičů. Také automatické vyčleňování romských dětí do zvláštních či praktických
škol je špatný model jejich zapojení do společnosti. Naštěstí mám v tomto směru
z Hrádku nad Nisou dobré zkušenosti a moje dcery chodí do první a druhé třídy s
romskými spolužáky a považuji to pro ně za plus, naučit se komunikovat s dětmi,
které jsou trochu jiné a mají jinou kulturu.
5. Jak byste chtěl docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?
a) Chtěl byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano – jak
konkrétně byste toho chtěl dosáhnout?
Je nutné vytvářet takové prostředí, kdy Romové dostanou stejnou šanci
ukazovat ostatním, co umějí. Například vystoupením svých dětských kroužků na
městských slavnostech. Považuji za rozumné, pokud samospráva pomáhá vytvářet
podmínky pro fungování jejich aktivit a vždy při tom zdůrazňuji, že jsou Romové
pro město stejně váženými a důležitými partnery jako ostatní spolky ve městě.
Taková vzájemná pozice a důvěra se vytváří delší dobu a je potřeba na ní
intenzivně a oboustranně pracovat. A jen těžko se jednotlivé kroky pak
zobecňují. V tomto směru mám výhodu, že jsem jako vedoucí výroby v předchozím
zaměstnaní komunikoval s řadou Romů, kteří ve firmě pracovali a měl jsem s nimi
spíše dobré zkušenosti.
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
Důležitá je finanční gramotnost, poradenství pro situace ve kterých si sami
neumí pomoci a především činnost směrem k dětem a mládeži.
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?
Represe musí být až to poslední řešení, všem lidem ale musí být předem jasné, že
pravidla platí pro všechny stejně a nejde je obcházet a nedodržovat.
