Nový díl kultovní hry Wolfenstein odkazuje i na romské oběti holocaustu. Podívejte se na Boldy Holomka!

Nový díl kultovní počítačové herní série Wolfenstein, který před několika dny začal dobývat počítače a herní konzole, odkazuje jednou z postav protinacistického hnutí odporu i na romské oběti holocaustu. Ve hře Wolfenstein II: The New Colossus se setkáte s přeživším romského holokaustu Boldy Holomkem.

Píše se rok 1961 a Amerika je pod nadvládou nacistů, kteří vyhráli 2. světovou válku. Atomová bomba svržená na New York donutila Američany kapitulovat a proti nacistům bojují jen malé skupinky vzbouřenců. Vedle hlavního hrdiny B. J. Blazkowicze,  je jedním z členů takové skupiny i Boldo Holomek, jehož rodina byla během války vyvražděna.

“Život je těžký. Boldo to ví, jeho rodina byla vyvražděna během porajmos, ale život se zlepší, pane,” říká v jedné scéně hlavnímu hrdinovi Boldo Holomek.

Křestní jméno Boldo znamená v romštině “pokřtěný” a i v České republice se můžeme setkat s obdobnou přezdívkou, tj. Boldy. Příjmení pak odkazuje na rod českých Romů Holomků, jehož členové zahynuli během romského holokaustu.

Rodina Holomkových je jednou z nejstarších romských rodin usazených na Moravě, z jejího středu se rekrutoval i vůbec první romský právník v Čechách a na Slovensku, Tomáš Holomek.

“Termín ‘porajmos’, kterým ve své replice Boldo označuje romský holokaust, se začal používat v 90. letech, kdy ho poprvé uvedl ve své publikaci Ian Hancock a neodpovídá pojmenování, které si skutečně osvojili Romové. Termín začali používat různí aktivisté, ale u mnoha Romů se setkal s kritikou a odmítáním. v Čechách a na Slovensku se někdy používá pojem ‘samudaripen’,” uvedla pro server Romea.cz romistka Renata Berkyová.

VIDEO

Genocida Romů během 2. světové války

Romové byli internování v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau ve zvláštním úseku B-II-e označovaném jako tzv. cikánský rodinný tábor, protože na rozdíl od dalších částí osvětimského komplexu byly romské rodiny ubytovány dohromady. Sem bylo postupně internováno přes 22 000 romských mužů, žen a dětí. Protektorátní Romové představovali více než pětinu tamních vězňů a byli tak po vězních z nacistického Německa včetně okupovaných rakouských a sudetských zemí druhou nejsilnější vězeňskou skupinou.

O osudu osvětimského „cikánského tábora“ bylo rozhodnuto už na jaře 1944. Konečná akce byla provedena o několik měsíců později po odjezdu posledních transportů mužů do Buchenwaldu a žen do Ravensbrücku, kdy bylo v noci z 2. na 3. srpna zbývajících téměř 3 000 vězňů „cikánského tábora“ (především starých a nemocných, žen a dětí) nahnáno do plynových komor. Romský holokaust, porajmos, dosáhl svého vrcholu.

Z celkového počtu přes 5 000 českých a moravských Romů, uvězněných v osvětimském komplexu i v jiných táborech, se po osvobození vrátilo asi 600. Nacistický teror tak přežila v českých zemích asi jen desetina původních Romů. Kromě nich se vrátilo několik romských rodin a jednotlivců skrývajících se po dobu okupace především na Slovensku. Některým se podařilo vyhnout deportacím s pomocí neromských sousedů a přátel či díky úplatkům.

Genocida českých a moravských Romů byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, protože došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění.